Jmenuje se Marek, v anotaci prostě jen M., aby to bylo abstraktnější. Střední věk, vyšší střední třída. Nevíme pořádně, jaké má povolání, bydlí ve sterilním interiéru, má jakýsi vztah. Ve skupině lidí byste si ho nevšimli, na setkání s ním zapomněli. Marek ale nezapomene na letmé setkání s cizincem při bezpečnostní kontrole na letišti: začne být neklidný, poté téměř paranoidní. Všude vidí ohrožení a nijak nepomáhá, že se někdo skutečně pokusí vloupat do činžáku, kde bydlí. Trousí nejasně varovné věty, jako „Doba není bezpečná“ nebo „Myslím, že se něco stane. Něco hroznýho.“. A i když mu přítelkyně i kolega trpělivě dávají najevo, že se není čeho bát, Marek se hroutí do sebe.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
