Režisér Tomáš Dianiška sáhl do databáze třiceti tisíc (!) příspěvků, které lidé už několik let posílají do projektu umělkyně Kateřiny Šedé Národní sbírka zlozvyků. Spolu se scenáristkou Lenkou Veverkovou vybrali ty nejběžnější i nejbizarnější zlozvyky Čechů a zaobalili je do scénáře sledujícího vztah dvou osamělých třicátníků od jejich seznámení při tlačenici v tramvaji až po společnou cestu životem, zahrnující běžné nesnáze partnerského soužití. Inscenace Národní sbírka zlozvyků vtipně popisuje univerzální situace, které denně zažívá každý z nás. Ať už doma, v restauraci, nebo v parku. Především pak ty, které nám – někdy iracionálně – lezou na nervy.
Některé z vybraných zlozvyků jsou přímo vyslovené, jiné jen naznačené, další zatančené. A spousta dalších se ukrývá v dramaturgii zahrnující „guilty pleasures“, jako je třeba poslech nevkusných diskotékových hitů z devadesátek a zpívání jejich anglických textů po svém. Obava z rozpačitosti spojení dlouholetého uměleckého projektu, postaveného na kolektivní anketě, a pohybového divadla s prvky nového cirkusu a činohry, se rozplývá hned v prvních minutách. Z kusých výkřiků se branickému divadlu Bravo! podařilo vytvořit homogenní umělecký útvar, kde nic nepřebývá ani nechybí.
Ústřední dvojice v podání Anny Kameníkové a Vojtěcha Fülepa představuje mladé městské liberály tápající, kudy dál ve svých životech. Dialogy trefně obsazeného páru architekta a korektorky lehce rýpou do vrtochů dnešních hipsterů, ale přitom je nekarikují. Soubor Losers Cirque Company je při tom doprovází prostřednictvím akrobatických čísel a tanečních a pohybových kreací.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
