EX/Kulturní tipy Reflexu: Cigán i nácek. Kam do divadla vyrazí Jana Bendová a co čte Martin Bryś?

Kluk spolkne vesmír • Netflix

Filip Horáček: Uřezané končetiny dětskýma očima

Předměstí australského Brisbanu v 80. letech (ano, jsou tam ty účesy, oblečení a hudba). White trash prostředí, drogy, kriminál, uřezané prsty, končetiny a nakonec i jedna hlava. Tak nějak byste mohli říct, že tušíte, o čem seriál Kluk spolkne vesmír bude. Jenže to celé je vyprávěné pohledem malého (a postupně dospívajícího) kluka, kterému dělá chůvu bývalý vězeň útěkář a jehož bratr odmítá mluvit a má trochu nadpřirozené schopnosti. Kromě napětí je v tom i humor a už kvůli mullet účesu Travise Fimmela (dříve třeba Ragnar Lothbrok z Vikingů) to stojí za to. 

Kluk spolkne vesmír (Boy Swallows Universe), Austrálie, 2024, 7 epizod, Netflix

Koncerty DJe Shadowa jsou audio-vizuálním zážitkem | Zdroj: Tomáš Martínek

Marek Gregor: DJ Shadow v Roxy

Těch třicet let plus „aktivní služby“ v hudebním byznysu vloni jedenapadesátiletého Joshuy Davise, kterého každý zná jako DJ Shadow, je tak trochu jako procházka historií experimentálního samplingu, hip hopu, trip hopu, elektroniky cinklé jazzem a příbuzných žánrů. Po začátcích v Kalifornii si ho k sobě stáhl zakladatel svého času zásadního londýnského labelu Mo´Wax James Lavelle. U Mo´Wax mu vyšla nejen první sólová deska Endtroducing… (1996), ale především s Lavellem vydali úžasné debutové album jeho projektu Unkle Psyence Fiction (1998).

Od té doby má na svědomí spousty desek, remixů; u nás hrál několikrát, poprvé na české verzi Creamfields někdy už začátkem století. Teď přijíždí do Roxy, záminkou k vystoupení je jeho šesté řadové album Action Adventure, o kterém na stránkách klubu píšou, že je „plné opojné synťákové poetiky“, představte si pod tím, co chcete, ale nářez to určitě bude!

DJ Shadow, Roxy, Praha, 7. 3.

Rváčov 2 | Zdroj: Argo

Kateřina Kadlecová: Napodruhé a naposledy do Rváčova

Jako malá skautka, hltačka knížek Jaroslava Foglara a emancipovaná holčička jsem to brala strašně úkorně: proč jsou Vontové i Rychlé šípy kluci? Proč si na ně nemůžu hrát taky, proč to nesmí být taky MŮJ příběh? Nad tou nespravedlností jsem si posteskla i při četbě Rváčova 2, jehož podstatná porce se odehrává v době mého dětství, v devadesátkách, v pražských Stínadlech, kde se prohánějí Vontové. Duchovní otec Rváčova Richard Fischer (1968) za druhý a zaručeně poslední díl dostal před týdnem komiksovou cenu Muriel za nejlepší kresbu.

Mnohovrstevnatá „kreslená koláž“ Rváčov vyšla loni v prosinci a má jednu báječnou superschopnost: podobně jako komiksy Pavla Čecha nebo trilogie Prašina Vojtěcha Matochy a na ni navazující komiksové sešity vás na vlnách odvahy a dobrodružství teleportuje do parků, na půdy, zaplivaná hřiště, do temných uliček vašeho dětství. I když jste holka!

Džian Baban, Richard Fischer: Rváčov 2, Argo, 2023

Oheň a popel | Zdroj: Divadlo Bolka Polívky

Jitka Menclová: Svíce, které dohořívají a dokonalý Martin Huba v Brně

V Divadle Bolka Polívky mají mimo jiné na programu Oheň a popel, hru současného britského dramatika Christophera Hamptona. Předlohou mu byla novela Svíce dohořívají jednoho z nejslavnějších maďarských spisovatelů Sándora Máraie. Tu chtěl mimochodem na filmové plátno přenést i Miloš Forman – v tomto případě však bohužel zůstalo jen u plánů.

Hlavní role v minimalisticky pojaté hře, kdy se po více než 40 letech setkávají dva bývalí přátelé, si střihli jedinečný slovenský herec Martin Huba a také Jiří Dvořák. Ten se na divadelní prkna vrací po dlouhých letech, které věnoval televizní a filmové tvorbě. Představení je diváky i kritikou velmi dobře hodnocené, a tak je dobré si lístek zarezervovat v dostatečném předstihu – téměř vždy je totiž vyprodáno. Pozor také na to, že toto představení se hraje v Dělnickém domě v Židenicích.

Oheň a popel, Dělnický dům Židenice, Brno, nejbližší představení 4. a 11. 3. 

Laskavé bohyně | Zdroj: Odeon

Martin Bryś: Vzpomínky teplého nácka

Druhou světovou válku nám do hlavy s komentářem Pavla Rímského valí dennodenně každá televize, že už je na tom zajímavý snad jen ten jeho hlas. Ale jde to i jinak. Francouzsky píšící Američan Jonathan Littell v roce 2006 šokoval prózou Laskavé bohyně, která představuje fiktivní vzpomínky esesáka na východní frontu. Ačkoliv je život a osud hlavní postavy fiktivní, všechna místa, data, počty a soukmenovci jsou historicky akurátní.

Kniha dostala Goncourtovu cenu a autor pořádně vynadáno. Kdekdo totiž tvrdil, že si ty válečné šílenosti vymyslel. Vzápětí vyšla sbírka esejí Suché a Vlhké, která dokládá Littellovu erudici v tématu. Laskavé bohyně, jež kritika označila za událost století, jsou ojedinělým exkurzem do myšlenkových pochodů nacistických zločinců, jejich organizačních struktur i věrně popisují dobové a etnické reálie sovětských dálav. Řada znalostí z hodin dějepisu už vám nebude připadat tak samozřejmá. Stejně nový je pohled na to, jak daleko může silný kamarádšoft árijských chlapců na frontě zajít.

Jonathan Littell: Laskavé bohyně, Odeon, III. vydání 2022

Tomáš Tichý: Jezdci III (pád) | Zdroj: sportin.art

Marek Gregor: Racket Girl

Sportovním tématům v uměleckých dílech to sluší. Dokazuje to další z řady výstav projektu Sport in Art, ke kterému od loňského roku přibyl i stejnojmenný čtvrtletník, jehož vedením byl pověřen člen zakladatelské redaktorské sestavy Reflexu Milan Tesař. Vedle sportovních obrazů Jitky Petrášové a Aleny Anderlové, cyklistických témat Michaela Rittsteina a Lubomíra Typlta, očíslované série realistických akrylů Jakuba Janovského, jezdectvím inspirovaných objektů Pauliny Skavovy nebo fascinujícího judisty od Pavla Šmída výstavě dominuje čtyřmetrová socha Michala Cimaly Racket Girl vyskládaná z více než šesti desítek vintage tenisových raket. Tu jsme na vernisáži obdivovali s ředitelem ČOV Jiřím Kejvalem, mimochodem také velkým milovníkem a sběratelem umění.

Sport in Art, Galerie SmetanaQ, do 17. 3.

Beyond: Two souls | Zdroj: Quantic Dream, Sony Interactive Entertainment

Pavel Poslušný: Dvě duše

Je to sice už pár let zpátky, co tahle hra vstoupila do světa jako nástupce legendárního Heavy Rain a předchůdce ještě povedenějšího Detroit: Become human, přesto stále stojí za to jí obětovat jednu deštivou, studenou a zamračenou sobotu. Prožijete dětství a dospívání společně s dívkou, které dělá společnost záhadný souputník, který jí pomáhá při eliminaci „nechtěného” vůdce nejmenované rozvojové země, při útěku před CIA a také životě mezi bezdomovci… Navíc jí dokáže ochránit i před temnými silami, které přicházejí z jiného světa. Žádnou velkou akci ale nečekejte, spíš příběh plný zvratů a nečekaných rozuzlení. Ve hře na pomezí interaktivního filmu vás bude provázet záhadný Aiden a neméně skvělý Willem Dafoe.

Beyond: Two souls, Playstation, 2013

Stodolovi - trailer • red

Vojtěch Rynda: Takhle se má točit žánr true crime!

Z tohohle filmu mrazí nadvakrát. Samozřejmě z toho, o čem vypráví: o osmi loupežných vraždách osamělých seniorů, které Dana a Jaroslav Stodolovi spáchali v letech 2001–2002 na Kutnohorsku. Ale mrazí i z toho, jak jsou Manželé Stodolovi skvěle natočení. Žádná laciná exploatace atraktivního tématu, žádné mravokárné kázání, nýbrž chirurgicky přesná studie jednoho patologického vztahu a prostředí, které mu dovolilo dorůst do obludných rozměrů. Režisér – a původně dokumentarista – Petr Hátle buduje dusivou atmosféru, před níž není úniku, a vede Lucii Žáčkovou a Jana Hájka k životním výkonům. Za rok budou tahle jména padat na Českých lvech.

Manželé Stodolovi, ČR/SR, 2024, v kinech od 29. 2.

Trailer k seriálu Yellowstone • Paramount Network

Martin Bryś: Pohádka pro stárnoucí snílky

Kovbojové, indiáni, košilatá klišé a vrtulník. Seriál Yellowstone jsem objevil, až když se chýlil ke konci, a přestože mi ani jeden z vyjmenovaných atributů nepřišel nikdy atraktivní, tady jsem nemohl přestat sledovat. Za týden jsem slupnul všechny série, kterých je pět a půl. A proč? Má to spád, Kevin Costner si dělá, co chce, respektive co si myslí, že je potřeba, a jde při tom doslova přes mrtvoly. Zachránit ranč, vyhnat ekology, indiány a ziskuchtivé byznysmeny mu pomáhá rodina, kterou tvoří jeden patologický charakter vedle druhého. A pořád se něco děje.

U jiných seriálů si někdy přejete, aby postavy jednaly víc impulsivně, víc radikálně, doufáte, kdy už konečně toho padoucha rozstřílí na hadry. Tady se vždycky stane přesně to a ještě mnohem víc. Dopaminové receptory stárnoucích snílků navíc počechrá i to, že Yellowstone vypadá přesně jako ten bájný starý dobrý svět rozhodných, silných mlčenlivých mužů.

Yellowstone, USA, 2018–2023, 5 sérií/53 epizod, Paramount Network, Netflix

Fvck_kvlt: Cigan | Zdroj: Kvlt Records

Filip Horáček: Cigán v městě

Hele, je mi přes padesát a hip hop mě už roky moc nebaví. Ale tenhle chlápek z Trnavy, co si říká Fvck_Kvlt, a já netuším, jak se to čte, se mi s deskou Cigán (což podle všeho taky je) při náhodném projíždění Spotify během pojíždění po Čechách trefil. Ani nevím kam. Což bude asi tím, že to není jen hip hop. Je v tom r`n`b, je v tom popík, je v tom ale taky metal a punk (však má ten chlápek i punkovou kapelu), rozjeté techno a spousta dalších příchutí. Celé je to uvěřitelně ostré, naštvané a nabroušené. Album sice vyšlo loni, ale jestli neznáte, mně zatím nestárne.

Fvck_Kvlt: Cigán, Kvlt Records, 2023

Když zmizela | Zdroj: Metafora

Kateřina Kadlecová: Příběh o zmizení

Je napůl Američanka, napůl Norka a neváhá tenhle osobitý znak využít ve svých krimi thrillerech, které zkoumají podstatu mateřství a vrhají ženy a děti do situací, v nichž bychom se nechtěli ocitnout – ale o to raději o nich čteme. Alex Dahlová má na kontě sedm románů a její novinku s názvem Když zmizela právě česky vydalo nakladatelství Metafora. Příběh o zmizení osamělé, možná hluchoněmé ženy se záhadnou minulostí a autistickým synkem, které z norského Sandefjordu někdo unesl neznámo kam, doplňuje druhá narativní linie z Milána, z navrch nablýskaného, vespod prohnilého světa modelingu, kde se podobně ztrácí Ruska Anastasija… Oba příběhy zkoumá švédská novinářka Selma z deníku Dagposten; kam až se dostane a kolik lidí bude muset umřít? Rozhovor s Dahlovou o psaní, rodičovství, pocitech outsidera i o jejích chystaných seriálech (Playdate na Disney+!) najdete na reflex.cz.

Alex Dahlová: Když zmizela, Metafora, 2024

František Štorm | Zdroj: archiv Františka Štorma

Marek Gregor: Štormovy bachnatky

Světová kapacita v současné typografii, grafik, klasik české metalové scény a malíř František Štorm (1966) aktuálně vystavuje své halucinogenně barevné obrazy v Severočeském muzeu v Liberci. „Přírodní a mytologické figurální motivy všemožných tvorů mu prorůstají do větvících se organických ornamentů. Svět Františka Štorma žije, dýchá, vlní se, kvete,“ píše se v kurátorském textu Luďka Lukuvky. My dodejme, že do obrazů mu často vstupují i bochnatky, zvláštní druh mechovek – shluky jakési rosolovité hmoty často o hmotnosti až několika kilogramů, které se vyskytují u břehů lovných rybníků na Třeboňsku, mezi nimiž jedna z nejvýraznějších osobností české výtvarné scény 21. století poslední léta žije a tvoří. 

František Štorm: Libero, Severočeské muzeum v Liberci, do 26. 5.

A tak tě prosím, kníže: Jiří Štrébl, Anežka Hessová, Eva Salzmannová, Patrik Děrgel | Zdroj: La Fabrika, Jan Truhlář

Jana Bendová: Hra o moci a ponížení

Divadelní hra našeho redakčního kolegy, dramatika Karla Steigerwalda A tak tě prosím, kníže byla poprvé uvedena v roce 1982. Groteskní portréty „mrtvých duší" byly tehdy odvážnou hyperbolou nemocného, bolševismem demoralizovaného lidství. Současná inscenace, do níž se pustila La Fabrika, není náhoda. Hra o moci a ponížení je palčivě aktuální pro jakoukoliv dobu, bez debat i pro tu naši. „Lidi touží škodit a ubližovat si v každé době. Ale na rozdíl od doby vzniku hry, která mířila na naše normalizační poměry a Rusko v ní bylo vysmíváno jako zaostalá a barbarská země, platí tato drsná klauniáda beze zbytku i na putinovské Rusko – a nejen na něj. Stále se můžeme v zábavné klauniádě posmívat „mrtvým duším“, ale někde vzadu nás mrazí její aktuálnost“, popisuje svůj režijní výklad Radim Špaček. 

Inscenace se opírá o herecký koncert dvou výrazných mužských figur. Ve vtipném až cynickém dialogu předvádějí dva zbídačelí šašci (Jiří Štrébl, Patrik Děrgel) odvrácenou tvář naší doby. Totéž v písních Aleše Březiny na texty Charmse a Steigerwalda předvádějí dvě zbídačelé zpěvačky (Eva Salzmannová, Anežka Hessová).

Karel Steigerwald: A tak tě prosím, kníže. Divadlo La Fabrika, Praha, premiéra 7. a 8. března 2024

Sarah Jio: Všechny květy Paříže | Zdroj: Motto

Pavlína Vavříková: Všechny květy Paříže

Příběhy dvou žen žijících v Paříži s časovým rozdílem sedmdesáti let mi na dlouho zůstanou v hlavě. A moje hlava zůstává s nimi. Přestože popisy hlavního města Francie plné čokoládových croissantů a vonící kávy zní kouzelně, postavy románu si to moc neužívají. Carolyn v časově aktuálnější dějové lince pátrá ve své minulosti zastřené mlhou, kým vlastně je, Céline se pokouší zachránit své blízké před útrapami války při okupaci v roce 1944. Tíživá realita, děsivá traumata, ale také pevná mezilidská pouta a láska. Nenáročné čtení s emocionálně náročným obsahem, to je ve zkratce desátá kniha Sarah Jio. Připravte si kapesníky. V prodeji bude od 14. března.

Sarah Jio: Všechny květy Paříže, Motto: 2024.