Tipovat si, kdo získá Nobelovu cenu za literaturu, je obvykle dost ošemetné. Jednou chce porota překvapit, občas se zdá, jako by byli její členové motivováni spíš mimoliterárními okolnostmi, jindy se naopak nezdráhají ocenit velmi kontroverzního spisovatele. Přesto je pár jmen, u nichž lze dopředu odhadnout, že jednoho dne nejvýznamnější literární ocenění převezmou. Mezi ně patřila i Annie Ernauxová (* 1940). Nelze se divit. Její autobiograficky laděné prózy, v nichž se do popisu privátních zkušeností a prožitků organicky promítá naléhavá společenská výpověď, našly vlivného následovníka v Édouardu Louisovi, jednom z nejvýraznějších a nejvýznamnějších autorů mladší generace.
Ten taky byl mezi prvními, kteří dnes třiaosmdesátileté spisovatelce před rokem gratulovali, když Nobelovu cenu skutečně získala. A gratulovat si mohli v nakladatelství Host, kde krátce předtím vydali jeden z nejzásadnějších románů francouzské klasičky, nazvaný Roky. Přestože do té doby u nás byla autorka původem z Normandie takřka neznámá, Roky silně rezonovaly jak u kritiky, tak u čtenářů. Není překvapení, že letos v Hostu na vydávání titulů od Annie Ernauxové navázali.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
