Zdroj: Archív

Maximixér: To nej z tuzemské kultury za rok 2023

Pokračování 2 / 27

Kniha roku

Tradiční anketu Kniha roku Lidových novin vyhrála s jedenácti hlasy obsáhlá životopisná kniha Andrey Sedláčkové Toyen. První dáma ­surrealismu (vyd. Prostor) o česko-francouzské malířce Marii Čermínové. Předem vězte, že ona více než pětisetstránková publikace s dvěma sty reprodukcemi a ­doku­- mentár­ními snímky stojí bezmála 1500 korun. Titul na trůně vystřídal loňskou vítěznou Bílou Vodu Kateřiny Tučkové (první i v anketě Knihy roku 2022 ­Deníku N), která štafetu převzala po Nevědění Milana Kundery. S režisérkou a spisovatelkou Andreou Sedláčkovou vám v tomto čísle Reflexu přinášíme rozhovor a ke čtení doporučujeme i on-line dostupný přehled Nejlepší knihy roku 2023 serveru iLiteratura, seznam tří desítek „spíš zapadlých pokladů“. Pokud jde o nejpovedenější knížky pro děti a mládež vydané v uplynulých dvanácti měsících, upozorňujeme znovu na (rovněž on-line dostupný) ­katalog ­Nejlepší knihy dětem. (KK)

Pokračování 3 / 27

Český film roku

V tomhle případě nejsou superlativy třeba, i když by se daly rozhazovat celými hrstmi. Tancuj Matyldo je film, ve kterém je prostě úplně všechno dobře, a navíc ještě v perfektním souladu. Málokdy se najde snímek, ve kterém by scénář tak jemně balancoval mezi tragikou a komikou a zachycoval dynamiku hádek i usmiřování, málokdy herecké výkony tak přesně komunikují jeden s druhým i všechny dohromady s kamerou, málokdy se podaří tak lehce podat tak těžké téma, a ještě ho spojit s nenásilnou osvětou. Regina Rázlová, Karel Roden, ­Zuzana ­Kanócz, Antonio Šoposki a Alzheimer ve strhujícím třígeneračním příběhu o rozpadající se rodině, kterou dá rána osudu ­paradoxně zase dohromady. Autoři snímku, manželé ­Nataša a Petr Slavíkovi, ve snímku čerpali z vlastních zkušeností. (VR)

Pokračování 4 / 27

Český filmový objev

Tři postavy, jeden byt, skoro až do konce klasická dramatická jednota času, místa a děje. Jak jinak by taky mohl vypadat film, který vznikl během covidových lock­downů? Dvojice třicátníků Aneta a Jiří udělá životní chybu, když si uprostřed noci pustí přes práh Jiřího matku. Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán a energií kypící skorosedmdesátnice Valerie v bytě začne zavádět své pořádky. Komedie Přišla v noci přechází v horor, atmosféra v sevřeném prostoru houstne, z bytu se stává papiňák a z běžné komunikace zákopová válka o každý metr čtvereční. Film Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka si krade pro sebe herečka Simona Peková ve své životní roli. (VR)

Pokračování 5 / 27

Inscenace roku

Archív

Možná si to vágně pamatujete z tisku: v roce 2018 vypukl na festivalu v Brně obrovský skandál. V jedné z hostujících inscenaci tam Ježíš znásilňoval muslimku, na jeviště Divadla Husa na provázku vtrhli členové pravicového extremistického hnutí a pražský arcibiskup Dominik Duka následně podal na divadlo žalobu. Požadoval omluvu za zásah do svých osobnostních práv, a neuspěl. O pět let později pak vznikla v Brně „očistná“ kolážovitá inscenace režiséra Jiřího Havelky Vykouření, přímo pro brněnský prostor a herce Husy na provázku. Chvílemi show, chvílemi horor a taky komedie s citacemi ze soudních spisů. A stala se zvláštní věc: autorské divadelní inscenace sice většinou organicky vyrůstají z místa, kde vznikají, a tudíž bývají těžko „přenositelné“ jinam, Vykouření však rezonovalo tak silně, že začalo úspěšně cestovat. Namátkou letos v březnu se „vykouřila“ pražská Archa, v září pak DEPO2015 v Plzni v rámci prestižního programu Mezinárodního festivalu Divadlo. V listopadu se kus logicky stal vítězem kategorie Činoherní divadlo v Ceně Divadelních novin 2023. (VB)

Pokračování 6 / 27

Výstava roku

Archív

VÝSTAVA ROKU: Unikátní bilanční výstavu tvůrce vizuální biomechaniky HR Gigera vidělo v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou na 40 000 lidí: potvrdili tak, že tamní Alšova Jihočeská galerie umí vedle ­alternativněji koncipovaných výstav představit i atraktivní projekty pro laickou veřejnost. Gigerovská výstava se podívala na šíři záběru slavného švýcarského umělce, který byl nejen držitelem Oscara za podobu Vetřelce ve stejnojmenném legendárním filmu Ridleyho Scotta, ale třeba i tvůrcem obalů rockových desek či nejrůznějších, až ri­tuálních artefaktů, jež rozhodně neztrácejí na síle ani devět let po autorově odchodu ze světa. (MG)

Pokračování 7 / 27

Evropský film roku

Po několika letech zvítězila na festivalu v Cannes zase klasická filmařina: precizní, hutná, s milimetrovou přesností využívající možnosti filmového média. Anatomie pádu je navenek detektivka. Před chatou ve francouzských Alpách je nalezen mrtvý muž. Spadl? Skočil? Pomohl mu někdo? S manželkou, úspěšnou spisovatelkou Sandrou, se v poslední době hádali, ale že by až…? A pomůže případ objasnit jejich syn Daniel, trpící vadou zraku? Film francouzské režisérky Justine Trietové a jejího spoluscenáristy Arthura Harariho se přes důkladné vyšetřování a dusivý soudní proces propracovává až k otázkám po povaze pravdy a naší schopnosti ji poznat. Zní to moc filozoficky? Těch strhujících 150 minut vám i tak uteče jako thriller. Drama opanovalo prosincové Evropské filmové ceny, kde získalo cenu mimo jiné za nejlepší film, režii a scénář a představitelka hlavní role, německá herečka Sandra Hüllerová, si odnesla trofej pro nejlepší herečku. A to ještě uvidíme, jak si Anatomie pádu povede na Oscarech. (VR)

Pokračování 8 / 27

Nejzářivější animák

Kluk a holka v magickém starém činžáku, kde zuří „válka“ mezi nabručenými sousedy. Slávka má kouzelnou baterku, která světlem oživuje věci, ale vidět to dokážou jen ti dva. Tonda svítí, prostě tak, a i proto se o něj jeho příliš ochranitelští rodiče bojí do té míry, že ho drží na špagátě. Malí dobrodruzi ale potřebují odhalit spoustu tajemství, třeba co je zač podivný domovník a odkud se v domě berou ty černé chomáčky… Animovaný snímek výtvarníka a režiséra Filipa Pošivače a scenáristky Jany Šrámkové je natočený technikou klasické loutky, což mu dodává nadčasové kvality a bezčasí, která k dětství patří. Film Tonda, Slávka a kouzelné světlo zazářil na nejpřednější přehlídce animace v Annecy a děti ho můžou najít pod stromečkem i jako knížku. (VR)

Pokračování 9 / 27

Autobigrafický komiks

Uvidíme, zda nám napřesrok ceny Muriel dají za pravdu: tuzemským komiksem roku je podle Reflexu Srdcovka, autobiografické dílo Štěpánky Jislové (*1992; spoluautorka komiksů Češi, Milada Horáková, Bez vlasů, Supro: Hrdinové na dluh aj.) o složitých vztazích i skrývaných tajemstvích. Kreslířčin ambiciózní počin, za nímž stojí tři roky práce, vydalo v září nakladatelství Paseka. „Z přiznaně autobiografických částí autorka místy přechází k výkladovým exkursům, třeba o on-line seznamkách a aplikacích. Tím může Srdcovka připomenout oblíbené počiny švédské komiksové celebrity Liv Strömquistové, od Ovoce poznání po nedávno česky vydané album V zrcadlové síni o kráse a lásce. Díky zřetelnému osobnímu vkladu je však kniha české tvůrkyně ještě naléhavější, intenzívnější, a především komplexní,“ napsal ve své recenzi pro Reflex Kryštof Eder a dodal, že Srdcovka je „jedním z nejlepších a nejsuverénnějších komiksů, jaké jsme tu za poslední roky měli. Pokud ne tím vůbec nejlepším.“ (KK)

Pokračování 10 / 27

Odchod století

Podobně jako v případě úmrtí Václava Havla před dvanácti lety se i letos objevila česká literatura na titulních stránkách a ve zpravodajských relacích celého světa. Ve věku 94 let totiž zemřel Milan Kundera (1. 4. 1929 až 11. 7. 2023), světově zdaleka nejproslulejší a nejčtenější český spisovatel druhé poloviny 20. století. Muž, který až na pár výjimek neposkytoval rozhovory, ve svém pařížském domově žil tiše a soukromě a toužil po přísném oddělování svého díla a své osobnosti, proslul především díky románům Žert (1967), Nesnesitelná lehkost bytí (1984) či Nesmrtelnost (1988). Mnohým byl trnem v oku kvůli někdejšímu komunismu, kvůli případu údajného udání, kvůli oddalování českých překladů svých děl i kvůli (údajně šovinistické a přezíravé) nemilosrdnosti vůči svým ženským postavám. Osobitým uměleckým jazykem a stylem svého díla, jeho podmanivou atmosférou a intelektuální podnětností však nesporně dalece přesahoval všechny ostatní tuzemské literáty minulého i tohoto století. (KK)

Pokračování 11 / 27

Vtipný český seroš

Ne, nejde kupodivu o kriminálku, kterých i loni přišlo na obrazovky tuzemských televizí až moc, ale to neznamená, že nebudete napnutí. Jak to dospívající Ema vyřeší s nechtěným těhotenstvím? Podaří se Adamovi konečně přijít o panictví? Jak se jejich máma vyrovná s coming outem svého manžela? A dostane David za vyučenou za to, že se ve vztazích chová jako prase? Se­riál z produkce Voyo Sex O’clock do svých deseti dílů nacpal problémů se vztahy, sexem, dospíváním a rodičovstvím možná až moc, ale daří se mu je zpracovávat svěže, vtipně a s nenásilným edukačním přesahem; jeho autoři Karolína Zalabáková, Matěj Randár a Jan Bártek už ostatně mají s tvorbou tohohle druhu zkušenosti. Sex O’Clock navíc objevuje novou generaci hereckých talentů a vytěžuje filmaři pořád málo využívané prostředí Zlína. Druhá řada je na spadnutí! (VR)

Pokračování 12 / 27

Akční hrdinka Evropy

Jednala bleskurychle: pracovat začala hned na podzim roku 2021, poté, co humanitární krize na polsko-běloruské hranici vypukla. „Žádný film nebyl tak tlačen mou vůlí jako tenhle,“ říká letos pětasedmdesátiletá polská režisérka Agnieszka Hollandová o Hranici, kterou spolunapsala, natočila a dokončila v rekordním čase ve výrazné české koprodukci (a od dubna 2024 bude u nás natáčet další film o Franzi Kaf­kovi). Hranice nepopisuje zdaleka jen příběh syrské rodiny, která se snaží dostat přes polské hranice do EU: její na skutečnosti založený příběh v podstatě nahradil dokumentaristy i novináře, kteří od podzimu 2021 na zmíněné hranici pracovat nesměli. I přes agresívní ataky polských politiků těsně před varšavskou zářijovou premiérou, jež pro režisérku znamenaly nutnost najmout si 24hodinovou ochranku, Agnieszka Hollandová svou letošní bitvu vyhrála: Hranice rezonuje nejen v Evropě, ale i ve světě, a připomíná tak, jakou politickou sílu a globální důležitost může mít odvážné dílo hrané kinematografie. (VB)

Pokračování 13 / 27

Nejzářivější animák

Kluk a holka v magickém starém činžáku, kde zuří „válka“ mezi nabručenými sousedy. Slávka má kouzelnou baterku, která světlem oživuje věci, ale vidět to dokážou jen ti dva. Tonda svítí, prostě tak, a i proto se o něj jeho příliš ochranitelští rodiče bojí do té míry, že ho drží na špagátě. Malí dobrodruzi ale potřebují odhalit spoustu tajemství, třeba co je zač podivný domovník a odkud se v domě berou ty černé chomáčky… Animovaný snímek výtvarníka a režiséra Filipa Pošivače a scenáristky Jany Šrámkové je natočený technikou klasické loutky, což mu dodává nadčasové kvality a bezčasí, která k dětství patří. Film Tonda, Slávka a kouzelné světlo zazářil na nejpřednější přehlídce animace v Annecy a děti ho můžou najít pod stromečkem i jako knížku. (VR)

Pokračování 14 / 27

Festival jako na drátkách

„Tenhle festival běží jako na drátkách,“ řekl australský herec Russell Crowe o letošním, 57. ročníku MFF  Karlovy Vary a Reflex to může potvrdit. Měli jsme díky Varům našlapaný filmový speciál ještě před začátkem festivalu, včetně titulního interview s Eliškou Křenkovou (k filmu Úsvit), velkého profilu Daniely Kolářové (ve Varech získala cenu) a autorského projektu o nastupující české herecké generaci. A samozřejmě desítky recenzí festivalových novinek. Přímo ve Varech jsme v prvním patře Thermalu uspořádali výstavu Reflexu Hvězdy očima Thao, dělali nonstop on-line zpravodajství, glosování nejen zahájení a ukončení, stand-upy, rozhovory se zahraničními hvězdami (Ewan McGregor, Robin Wrightová, Alicia Vikanderová, Patricia Clarksonová, Christine Vachonová, Vincent Perez, Celine Songová, Thomas Cailley a další). Dále sem přijela domácí plejáda tvůrců, namátkou Albert Hospodářský, Karel Roden, Simona Peková, Jáchym Topol, Natália Germáni, Andrea Mohylová, Richard Langdon, Tomáš Mašín a desítka dalších; vše jste v druhé půli roku našli v Reflexu off- i on-line. Jsme hrdí, že budeme příští rok už popatnácté hlavním mediálním partnerem: doufáme totiž, že festival, co běží jako na drátkách, máte rádi i vy, čtenáři. (VB)

Pokračování 15 / 27

Skokan roku (doslova)

Novocirkusový soubor Cirk La Putyka oslaví příští rok patnáct let, pražské divadelní scéně Jatka78 bude deset. Letos představený, promyšlený, dlouhodobý plán La Putyky, který vyhlíží až do roku 2028, se jmenuje Kruh, který spojuje, plán divadla pak Prostor, srdce, vize divadla Jatka78. Oba subjekty, tedy živý divadelní soubor a budovu v pražské Holešovické tržnici, spojuje osobnost Rosti Nováka ml. a oba jen letos na podzim představily neuvěřitelných sedm premiér: od původních Snowflakes režiséra Viktora Tauše („upoutávka“ na film Amerikánka) přes hudebně-taneční zpracování Tramvaje do stanice Touha (soubor Dekkadancers) až po kabaret R.I.E. čili Rest in Euphoria, což je věc zcela nevídaná a nikdy neviděná (odpočinout v euforii si mimochodem můžete až do letošního silvestra). Žánrová pestrost, jasný koncept i metodika, zajímavé zahraniční vlivy – těšíme se na příští rok. (VB)

Pokračování 16 / 27

Loučení s porevoluční dobou

Uměleckoprůmyslové museum v ­Praze opouští po téměř 35 letech Helena Koenigsmarková, která ve funkci zažila jedenadvacet ministrů kultury. Přesně po 30 letech se s vedením Galerie Rudolfinum loučí Petr Nedoma. Paní Helena ještě dovedla do finále stavbu depozitáře a rekonstrukci historické budovy muzea, po ní pak nastoupil její dlouholetý spolupracovník Radim Vondráček. Po Petru Nedomovi, pod jehož vedením se z Rudolfina stala jedna z nejvýznamnějších výstavních síní v ČR, přichází britská historička umění a manažerka Julia Tatiana Baileyová. A nezapomeňme ani na Divadlo Archa, kde se v současné době loučí ředitel Ondřej Hrab – a s ním definitivně i pore­voluční éra. (MG)

Pokračování 17 / 27

Nejtvárnější herečka

V psychologickém krimidramatu Němá tajemství je odtažitá, studená a strohá, jeden by se jí bál dotknout. V (ne)romantické komedii Život pro samouky je coby čtyřicítka rozhozená rozpadem manželství, seznamovacími trapasy nebo výchovou dcer sympaticky obyčejně lidská; jeden by ji chtěl obejmout. V druhé řadě seriálu Osada hraje popíjející manželku sršící sarkasmem, v loutkovém snímku Tonda, Slávka a kouzelné světlo mluví zhrzenou a vyhořelou baletku, zase úplně jiná je v dobrodružné oddechovce Ostrov… Ve všech těchhle polohách byla vidět a slyšet během jediného roku a spoustu dalších má v arzenálu v angažmá v Divadle Na zábradlí. Naši cenu pro nejtvárnější herečku vyhrává Jana Plodková. (VR)

Pokračování 18 / 27

Superman mezi festivaly

Za dvacet let existence našeho oblíbeného hudebního festivalu ­Colours of Ostrava, jehož jsme stálým mediálním partnerem, se nestalo ani jednou, že by bylo nutné zrušit na poslední chvíli koncert headlinera. Až do letoška: ze zdravotních důvodů nepřijela Britka Ellie Gouldingová a kvůli technické poruše letadla nedorazil ani nigerijský zpěvák Burna Boy. Festival ale jede dál, dramaturgie pracuje neúnavně a svá první světová jména pro příští, 21. ročník oznamuje postupně už od letošního října: jako hlavní hvězda byl potvrzen Lenny Kravitz, o nějž festival usiloval už několikrát, poprvé do České republiky přijíždí Sam Smith, první nebinární umělec, který získal Grammy. Dále kalifornští rockeři Queens of the Stone Age, britská zpěvačka s pákistánskými kořeny Bat for Lashes, německá elektronická kapela Tangerine Dream, slavní gypsypunkoví Gogol Bordello, nizozemští Son Mieux, Klangphonics z undergroundového Berlína nebo japonský mnich Jogecu Akasaka, který kombinuje buddhismus s beatboxem. Tuhle silnou a pestrou sestavu čekejte od 17. do 20. 7. 2024; Colours of Ostrava vstupují do další dekády zjevně pod šťastnou hvězdou. (VB)

Pokračování 19 / 27

Stávka roku

Jen se začali lidé po covidu vracet do kin a filmy trochu vydělávat (na stupních ­vítězů letos stojí Barbie, za ní jsou Super Mario Bros. ve filmu a Oppenheimer), americký zábavní průmysl ochromila historicky největší odborářská ­stávka scenáristů (od května, celkem 148 dní) a následně herců (od července, celkem 118 dní). Ovlivnila i natáčení zahraničních produkcí v České republice a formálně, podpisem tříleté smlouvy, skončila až začátkem prosince. Velkým tématem pro herce i scenáristy bylo rozšiřující se využívání AI a obecně platové podmínky ve streamovacích platformách. Studia se teď sice snaží své natáčecí kalendáře rychle zaplnit, ale ztráty už cítíme i my, diváci: například druhá část Duny bude mít premiéru až v březnu 2024 (místo letošního listopadu), o celý rok byl odložen osmý díl Mis­sion: Impossible. Pátou řadu Stranger Things uvidíme zřejmě až v roce 2026, stávka narušila i produkci očekávaných titulů Gladiátor 2, Beetlejuice 2, Venom 3 a mnoha dalších. Finanční ztráty dosahují miliard dolarů. (VB)

Pokračování 20 / 27

Deset let Jelenů

Archív

Na jejich první koncert prý před deseti lety přišlo dvacet lidí. Letos 2. 12. se jich v O2 areně sešlo šestnáct tisíc. Kapela Jelen, která nehoní trendy, ale prostě „hraje svoje písničky“, tak oslavila desáté narozeniny ve velkém stylu, s hosty a netradiční vizualitou, jíž překvapila i své skalní příznivce. Čím naopak nepřekvapila, byla pohodová atmosféra a až dojemná pokora, se kterou ke svému dosud největšímu koncertu v historii přistoupila. Dramaturgie večera se logicky nesla od úvodního „signature“ songu Jelen a končila přídavkem, Magdalénou. Jedním z vrcho­lů koncertu byl host Jiří Pavlica s Hradišťanem a společná balada Miluju tě (právě teď vychází jako koncertní videoklip) z nového podzimního alba Jelenů Všechno bude dobrý. Miluju tě má našlápnuto stát se megahitem. (VB)

Pokračování 21 / 27

Držte se Zábradlí

Nguyen Phuong Thao

Kdyby tisíc klarinetů byla první premiéra, kterou se 9. 12. 1958 otevřely těžké dveře kultovního pražského Divadla Na zábradlí. Součástí jeho celoevropského věhlasu se následně stali dramatik Václav Havel a režiséři Jan Grossman, Evald Schorm nebo v 90. letech minulého století Petr Lébl. 9. 12. tohoto roku slavilo „Zábradlí“ pod vedením ředitele Petra Štědroně a umělecké šéfky Dory Štědroňové 65 let. Ten večer uvedlo nejen letošní inscenací O Pavlovi podle biografické knihy Dani Horákové o filmaři Pavlu Juráčkovi (kde v hlavní roli exceluje Anežka Kubátová, čerstvá držitelka Ceny Divadelních novin), ale ještě mnohem víc. Místo vzpomínání zorganizovalo Zábradlí scénické čtení z legendárních, zde v minulosti hraných inscenací: a tak dialogy jako z partesu vystřihli Jiří Bartoška a Jana Preissová (Don Juan, 1990), Bob Klepl a Magdaléna Sidonová (Strýček Váňa, 1999) nebo Bob Klepl a Marie Málková-Grossmanová (Terasa, 2001). Byl to jednoduchý, funkční nápad, který současné diváky oslovil víc než tisíc vzpomínek či teatrologických knih. (VB)

Pokračování 22 / 27

Audiokniha roku

Téměř 69 hodin poslechu na šesti CD nabídlo letos audiovydání KORESPONDENCE V + W, tedy 561 dopisů, jež si přes oceán a hranice rozděleného světa mezi roky 1945 a 1980 vyměňovali divadelní kolegové a nerozluční přátelé Jan Werich a Jiří Voskovec. Audioknihu, která svým rozsahem nemá u nás obdoby, vydalo v říjnu po čtyřech letech příprav a natáčení jako svůj 57. titul vydavatelství Jiřího Buřiče TEBENAS; teď už je zpátky na pultech její reedice. Celkem 1400 stran textu kompletní korespondence, vycházejícího z knih, jež v letech 2007–2008 vydalo nakladatelství Akropolis, načetli herci Norbert Lichý (Jan Werich), Václav Knop (Jiří Voskovec) a Daniela Kolářová (Zdenka Werichová). Doporučujeme sice něco, z čehož jsme zatím stihli slyšet jen jednu šestinu (vždyť za 69 hodin projedete celou Evro­pu), ale říct to můžeme směle: nadchne vás nádherná, nesmírně bohatá, jinde neslýchaná čeština. (VB)

Pokračování 23 / 27

Výstava českého umění

Největší a nejzajímavější přehlídku českého současného umění roku 2023 neuspořádala žádná z našich výtvarných institucí k tomu zřízených, ale Státní umělecké sbírky v Drážďanech (SKD) s Česko-německým fondem budoucnosti. Výstava Všechnu moc imaginaci (Alle Macht der Imagination) se pro mnohé české fanoušky umění stala poutním místem nejen z toho důvodu, že z Prahy se vlakem do saské metropole dostanete rychleji než do Brna. Týmu kolem Jiřího Fajta se navíc z celého projektu povedlo udělat nepřehlédnutelnou událost. Nakonec bylo v drážďanské budově Lipsiusbau představeno více než 180 děl 31 žijících autorů všech generací a rozličných uměleckých žánrů, která byla doplněna o 50 vesměs mistrovských kousků dvacítky avantgardních umělců meziválečného ­období. (MG)

Pokračování 24 / 27

Koncert roku, na který jsme čekal

S Prahou i Archou se přijela rozloučit 76letá ikona americké avantgardy ­Laurie Andersonová, v doprovodu renomované newyorské hudební skupiny Sexmob, partičky vynikajících ostřílených muzikantů středního věku. Dlouholetá životní partnerka a múza Lou Reeda na závěr koncertu Let X=X, jehož atmosféra připomínala devadesátky tak silně, že ani vrásky přítomných žen nebyly vidět, nabídla rozbouřenému stojícímu publiku místo druhého přídavku lekci taj-či. Předtím odvyprávěla pár osobních, retrospektivních historek o samotě ve světě technologií, zahrála překvapivě lehounký průřez svou tvorbou, od debutu Big Science (1982) až po současnost, a kdo si aspoň kousíček skvěle temporytmicky řešeného koncertu nenatočil na mobil, jako by tam nebyl. Nevíme, jak to dělá, že je vyznění její hudby i celé její vystupování už dekády tak současné, teď snad dokonce ještě pregnantnější, působivější a srozumitelnější; byl to každopádně koncert, na kterém stálo za to mačkat se jako v tramvaji. (VB)

Pokračování 25 / 27

Dárek roku

Archív

Platforma KVIFF.TV nabízí knihovnu více než 650 celovečerních filmů a 150 premiérových novinek. Pod stromečkem nebo k Novému roku můžete svým blízkým darovat buď jeden konkrétní film, nebo rovnou měsíční/roční předplatné. Na KVIFF.TV jsou čerstvé filmové novinky, ale i kultovní klasiky prověřené časem, filmy od ikonických režisérů i mladých tvůrců. Některé z vybraných snímků si svou českou premiéru odbyly právě na festivalu ve Varech, a pokud jste je nestihli, na KVIFF.TV vám filmy nikdy neutečou. Třeba o nové romanci Minulé životy se už od léta proslýchá, že o ní uslyšíme na Oscarech, my se těšíme i na filmy ­Michaela Hanekeho, klasiky s Juliette Binocheovou nebo Dvojí ­život Veroniky Krzysztofa Kieślowského. (RED)

Pokračování 26 / 27

FAMU otevřená světu

Archív

Pražská filmová škola FAMU má za sebou úspěšný rok plný mezinárodních úspěchů a kontaktů. Hned dva tamní absolventské snímky, kombinovanou technikou natočená Electra režisérky Darii Kashcheevy a hrané drama Osmý den Petra Pylypčuka, byly uvedeny v sekci La Cinef festivalu v Cannes. Jen výjimečně se přitom stává, aby do této nejprestižnější studentské soutěže vybrala porota dva snímky ze stejné země, natož z téže filmové školy. Electra také soutěžila na nejvýznamnější přehlídce animace v Annecy, kde ve studentské sekci zároveň běžely snímky Deniska umřela Philippa Kastnera (který mimo jiné ocenila Dětská porota na Berlinale) a Carp Xmass Anny Heribanové, rovněž z produkce FAMU. Na podzim Akademie múzických umění předala čestný doktorát slavnému maďarskému filmaři Bélu Tarrovi, který aktuálně působí na FAMU v rámci mentoringového programu a v prosinci získal za celoživotní dílo cenu Evropské filmové akademie. Úspěchů FAMU je dlouhá řada a už teď přesahují do následujícího roku: škola za podpory Francouzského institutu v Praze pokračuje ve spolupráci s festivalem v Cannes, kam na příští ročník vysílá pět studentů. (VR)

Pokračování 27 / 27

Barva roku pro rok 2024

Po celý rok 2024 bude vládnout světu Peach Fuzz 13-1023. Americká korporace Pantone, jejíž patentovaný barevný prostor se využívá nejen v tisku a DTP, v prosinci každoročně oznamuje barvu roku a po loňské fuchsiové Viva Magentě („statečné, nebojácné, energické, optimistické“) přichází něžná růžovooranžová. No jo, no. Duši každého aspoň minimálně empatického člověka sice po ruském útoku na Ukrajinu, zvěrstvech spáchaných Hamásem v izraelských kibucech a za sledování utrpení Gazanů vládne jako barva posledních let černá, ale vem to nešť. Pantone Colour Institute předpovídá barevné trendy už od roku 1999, tak mu prostě věřme, že jak aktuální náladu (nejen) ve světě designu, tak výhled na příští rok nejlépe reprezentuje právě nevinná Peach Fuzz, miminčí čmejří v barvě nedozrálých broskví. (KK)