Adaptaci slavného románu Anna Karenina nově uvádí na svých divadelních prknech pražské Švandovo divadlo v režii uměleckého šéfa smíchovské scény Martina Františáka, který klasické literární dílo, slavný román Lva Nikolajeviče Tolstého v překladu Taťjany Haškové, adaptoval do podoby divadelní hry.
„Důvodů, proč se pustit do inscenování Anny Kareniny, bylo hned několik. Nejdřív mne strhl tragicky vypjatý příběh titulní hrdinky. Pak mě zaujal Karenin, vážný muž, který se musí vypořádat s manželčinou veřejně známou nevěrou. A postupně jsem bral na milost další postavy. Včetně milence Vronského, protože ani on to nemá lehké… I další lidské osudy jsou totiž v předloze vylíčeny nesmírně poutavě a nutí nás k zamyšlení. Nakolik je patriarchální model, který zde vidíme, ještě životaschopný? Jaké možnosti v něm mají ženy? V čem spočívá mužská láska a mužská zodpovědnost? I takové otázky si v naší inscenaci klademe,“ uvádí režisér.„Když jsme s Martinem Františákem román po letech znovu přečetli, překvapivé pro nás bylo a stále je, jak Tolstoj ve svém vyprávění dokázal mistrně používat ironii, kousavost, charakterizovat postavy a prostředí obnaženě, neromanticky. A zároveň jak byl nesmírně soucitný a vůči svým hrdinům chápavý, schopný dopodrobna procítit jejich bolest,“ dodává dramaturgyně Marie Nováková.
„Vyprávíme živý, vášnivý, emocemi nabitý příběh lásky odehrávající se v prostředí městské elity a současně však ukážeme druhou, často opomíjenou a podle nás neméně zajímavou linku Tolstého románu. Tu reprezentuje uvážlivý, s venkovem spjatý Konstantin Levin. Právě on totiž – navzdory vědomí marnosti a trapnosti lidské existence – hledá a posléze i nachází důvod ke šťastnému životu,“ vysvětluje Františák. Právě ve střetu města – místa pokroku, společenského ruchu, ale i poživačnosti a dvojí morálky – s prostředím statkářského venkova – prostého, naplněného prací, ale také osamělého a s omezenými obzory – vidí režisér „naději a současně nebezpečí také pro naši budoucnost.“
Těžištěm inscenace jsou ovšem vztahy nabité vášní a city. „Jde o partnerská hledání, zrcadlení, míjení a rozchody. Což jsou dnes témata stejně palčivá jako v časech nastupující průmyslové revoluce, kdy román vznikl. Také atmosféru přelomové doby, kdy se ohlašují velké společenské změny a nic už brzy nebude jako dřív, jsme v inscenaci zachytili,“ prozrazuje Martin Františák.
Silná výpověď, silné obsazení
Naléhavou divadelní výpověď podtrhuje i silné herecké obsazení. V něm se vedle stálých členů souboru Švandova divadla objevují také zajímaví hosté. Titulní role Anny Kareninové se ujala Hana Briešťanská (držitelka ceny Thálie), v roli jejího protipólu, Konstantina Levina, uvidíme nového člena smíchovského souboru Jakuba Tvrdíka. Alexeje Karenina, Annina podváděného manžela, hraje Kamil Halbich. Jako milenec Vronský se publiku představí Mark Kristián Hochman. Manžele Oblonské hrají Jacob Erftemeijer s Natašou Bednářovou, do role Kateřiny Kitty Ščerbacké obsadil režisér Anežku Šťastnou.
„Annu vnímám jako postavu realistickou, nikoliv romantickou,“ říká o své postavě Hana Briešťanská. „Je to žena v mužském světě, žena převratné doby průmyslové éry, kdy vlak, prostředek oddalování se a přibližování, odstartoval počátek moderní globalizace. Anna se rozhodne nepřijmout dvojí morálku a jít proti konvencím své doby. Je to vůbec možné? Je možné poslechnout hlas svého srdce nebo jde o projev ryzího sobectví? Lze žít na úkor někoho jiného? Jak těžké je odpustit? Podobné otázky si během svého života pokládá snad každý, proto si myslím, že její příběh nemůže nezaujmout,“ míní herečka.
„Hraju Konstantina Levina, který tvoří protipól k impulsivní Anně a Vronskému,“ říká Jakub Tvrdík. „Zatímco jejich vztah je vášnivý a destruktivní, Levin hledá skutečnou, čistou a upřímnou lásku. Levin je racionální, klidná síla, která se vztahuje k přírodě a venkovu. A hlavně: Tolstoj mu věnoval skoro polovinu románu, vlastně je to tak trochu jeho "alter-ego",“ prozrazuje herec.
S pochopením na svého hrdinu nahlíží také Kamil Halbich. „Jaký je podle mne Karenin? Zásadový, pracovitý, se smyslem pro určitý vnitřní řád. Anna se o něm svému milenci Vronskému zmiňuje jako o ,,stroji." Ano, ,,stroj," který ale vyznává vyšší hodnoty. Snad až do té míry, že mu uniká svět jeho Anny. Nepovažuju ho za figuru zápornou, ale chybující, a tím pádem lidskou,“ říká Kamil Halbich.
Další postavy s poutavými osudy i charaktery ztvární Jan Grundman (Nikolaj Levin), Matěj Anděl (Sergej Levin), Jan Mansfeld (Máša Krickij), Miroslav Hruška (Kníže Ščerbacký/Generál), Alena Štréblová (Kněžna Ščerbacká/Hraběnka Lydia Ivanovna), Anna Grundmanová (Jelizaveta Betsy Tverská), David Punčochář (Koloťuk), Matěj Polák (Sluha) a v alternaci také Viktor Sekanina a Štěpán Uhlíř (Serjoža).
Magie vlaku na divadle
Významnou složku inscenace tvoří výprava, jejímž autorem je renomovaný scénograf a kostýmní návrhář Marek Cpin. V originálně pojaté scéně využil motiv vlakového kupé i siluetu vagónu moderní podzemky. Pomocí průhledných vrstev plexiskla dodal jevišti velkého sálu Švandova divadla neobvyklý prostor a hloubku, čímž umocnil magii divadelního vyprávění. Lákavou podívanou nabízejí divákům i Cpinovy „aristokraticky“ vytříbené kostýmy ve stylu haute couture. Světelný design je dílem Martina Špetlíka, který patří ke špičce ve svém oboru a spolupracuje s divadelníky nejen z Evropy, ale i ze Spojených států či Kanady. Špetlík se zaměřuje zejména na fyzické či taneční divadlo a na site-specific, objektové a vizuální divadlo a své zkušenosti předává i jako pedagog. Zdánlivou propast mezi minulostí a současností překlenuje také hudba Aid Kida (Ondřej Mikula). Respektovaný skladatel, hudebník a producent patří k významným představitelům elektronické hudby u nás i v Evropě a s Martinem Františákem spolupracoval už na inscenaci Srpnové světlo uváděné ve Studiu Švandova divadla.
Víte, že...
… Lev Nikolajevič Tolstoj napsal román Anna Karenina v letech 1873-1877?
Inspirovala jej skutečná událost, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku. Na jejím základě stvořil příběh o nevěře provdané ženy, která musí volit mezi salonním životem bez lásky a silným citem k milenci. Nesmrtelnost díla potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž Annu ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leigh, Sophie Marceau či Keira Knightley.
... jako přesvědčený pacifista, který byl na sklonku života navíc exkomunikován z ruské pravoslavné církve, je Tolstoj v Rusku stále nepohodlnou osobou?
Veřejně totiž hlásal mimo jiné i to, že nejdůležitější je láska, násilí plodí jen další násilí a že člověk nemá právo manipulovat s životem druhého člověka. Oslavy 100. výročí jeho narození v roce 2010 se tak ve spisovatelově vlasti nekonaly. O Tolstém se v té době nezmínil prezident Medveděv, ani tehdejší premiér Putin. Neproběhla žádná oficiální akce, mlčela i státní televize. „Nastalo až hrobové ticho. Lev Tolstoj ve svém díle stále zdůrazňoval, jaký význam má lidskost. A právě proto jsme se rozhodli, že si ho nebudeme připomínat,“ napsal v americkém magazínu Profile ruský spisovatel Dmitrij Bykov. A dodal, že v současném Rusku nejsou „ani zákony, ani čest, ani svědomí.“
… témata obsažená v Tolstého románu ve společnosti stále rezonují a znovu se vynořují na povrch?
„Kromě věčné otázky postavení dělníků, odpovědnosti bohatých a mocných lidí za zbytek společnosti, rozevírání sociálních nůžek a ženské emancipace k nim znovu patří i téma války a otázka vměšování či nevměšování se do vojenského konfliktu,“ říká dramaturgyně Marie Nováková a připomíná i další moment – vliv církve na rodinný, manželský, intimní život. „Doba Anny Kareninové byla turbulentní, názory se vyostřovaly a radikalizovaly, rozdělovaly přátele a rodiny. Doba vyhozená z rovnováhy nutila zastánce starých pořádků rigidně lpět na jejich zachování a revolucionáře k vražedné radikalitě. Historie se stále opakuje,“ poznamenává Nováková.
... Máša Krickij v podání Jana Mansfelda byl Tolstým původně napsán jako ženská postava?
V románu je Máša, partnerka Nikolaje Levina, bývalou prostitutkou a žije s ním v nesezdaném svazku. „Jejich soužití je pro většinovou společnost nepřijatelné. Tento svazek, který je terčem pohrdání, posilujeme tím, že Máša je v naší adaptaci muž,“ vysvětluje Františák.
