Anatomie pádu je film-partner; vzácný druh díla, které vyvolává v příjemci pocit dialogu rovného s rovným. To je samozřejmě divácká iluze, protože vytvořit takové umělecké dílo vyžaduje autora, jenž v tomto dialogu stojí o úroveň výš. Je nicméně výjimečnou slastí zažívat pocit, jako kdyby vám film při sledování viděl do hlavy, odpovídal na vaše otázky, reagoval na vaše výtky.
Je to dialog, jehož cílem není dostat se k určité pravdě, nýbrž k tomu, jakou má tato pravda povahu: z čeho sestává, jak se jí můžeme dobrat, jestli to vůbec lze a co nás to případně bude stát. Analogicky k tomu film ke konci nabídne scénu hnusné manželské hádky, která je tak děsivá proto, že se v ní nedá vyhrát: nejde o to, kdo „má pravdu“, nýbrž o střet dvou různých přístupů k životu, které jsou sice oba legitimní, ale čím dál méně kompatibilní.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
