Milan Knížák, jeden z nejvýraznějších českých umělců, někdejšího prezidenta Václava Havla nijak nemiloval. Kdysi napsal, že „Havel je tragickou figurou našich současných dějin. Požehnal všem intrikám, které hýbou naší politickou scénou.“ Havel se ale objevuje v Knížákově tvorbě. Na právě probíhající výstavě Keep Together v pražské DSC Gallery jsou dvě sochy z roku 1990 znázorňujícího exprezidenta jako intersexuála. Knížák a galerie je každou nabízí za 1,55 milionu korun. Celá výstava je pak průřezem tvorby Milana Knížáka od roku 1970 až po letošní rok. A je na co koukat.
Sochy Václava Havla, které Milan Knížák vytvořil v roce 1990, se jmenují Černá Václavka a Zlatý Havel, jsou metr a půl vysoké a použitým materiálem jsou umělá hmota, akryl a laminát. Tvář exprezidenta je vytvořena velmi realisticky, postavy ale mají ženské tvary, včetně prsou a vagíny. Laminátový intersexuál Havel. Zájemcům je každé dílo nabízeno za 1,55 milionu korun plus DPH. Tyto dvě Knížákovy věci můžeme brát na výstavě i jako typický příklad jeho celoživotní umělecké, společenské i politické provokace. V DSC Gallery ale najdeme také další jeho díla, z nichž některá snesou vysoké nároky i v celosvětovém měřítku. Samozřejmě každý Knížáka kvůli jeho nesmlouvavým postojům hodnotí jinak, což se přenáší i do pohledů na jeho uměleckou tvorbu.
„Ať ve vás Milan Knížák budí jakékoliv emoce, autority výtvarné scény, včetně jeho zásadních odpůrců, se dnes shodnou, že jeho tvorba znamenala zásadní průlom ve světové umělecké praxi 60. až 80. let. Nezpochybnitelné a výjimečné jsou jeho umělecké akce v 60. letech, v tomto období byl také součástí mezinárodní skupiny Fluxus. Již ve věku 25 let se dostal mezi několik desítek umělců tehdejší světové avantgardy. V zahraničí respektovaný a tehdy doma perzekuovaný umělec. V roce 1972 napsal telegram generálnímu tajemníkovi KSČ Husákovi, v němž ho vyzýval, aby se mu omluvil za tvrzení, že si vydělává malováním pornografie. Ano, je statečný a jeho cit pro svobodu a pravdu je radikální,“ říká spolumajitelka a zakladatelka DSC Gallery Olga Trčková. To se podle ní projevuje v Knížákově tvorbě dodnes.
„Sochami na výstavě podtrhujeme nejen autorovu nezvyklou fantazii a ukazujeme jeho myšlenkový svět, ale vidíme zde i jakési spojení vážnosti se zesměšněním, které je tak typické pro současné umění a figurální zobrazení obzvlášť,“ dodává galeristka Olga Trčková.
Na výstavě, která se jmenuje Keep Together a která potrvá v pražské Dlouhé ulici do 24. října, je i pět akrylů na plátně, které pocházejí z letošního roku. Milan Knížák část těchto děl namaloval v sedě, protože ve věku 83 let už má určitá zdravotní omezení. Ovšem jeho vizuální představy jsou podobně svěží jako kdysi, na tom se nic nemění.
Nejstarší díla na výstavě pak pocházejí z let 1970-1974. U nich Knížák použil kombinovanou techniku na dřevěné desce a z nich jmenujme například Oděvní síť nebo Vlasy z drátů. Pozoruhodné jsou pak Šaty malované přímo na tělo (kombinovaná technika na plátně) z roku 1985.
Významnou součástí výstavy jsou známí Mutanti patřící do série Nový ráj z roku 1991. Mutanty jsou v tomto případě malé děti, sytě modře zbarvené a jejich součástí těla jsou různě tvarované kovy jakožto náhrady za končetiny a jiné části těla.
Vynikající je rovněž Knížákova glazovaná keramika, v tomto případě uvidíte díla jako Love II, Půl Buddhy, Poprsí hrdiny nebo Fenuši.
Názory na umělecké dílo i společenské postoje Milana Knížáka jsou jako den a noc. Někdo ho miluje, jiný nenávidí. Knížák k tomu sám zavdává důvody, někdy mám pocit, že si v tom libuje. A libovat si může i návštěvník jeho současné výstavy v pražské DSC Gallery.
