Bavič Kamil Bartošek, známý jako Kazma Kazmitch, má sebe rád. Hodně. Natáčel dokonce i film pro kina. Zabalil ho do slov jako "přísně utajovaný projekt" a slibuje, že diváky zavede "za hranice filmového plátna". Přitom však jde převážně o slepenec záběrů, ve kterých se Kazma opájí sám sebou. Film je nově nasazen na streamovací platformě Netflix.
Abychom odstranili tyto údajné přesahy „za hranice filmového plátna", Kazma během natáčení obelhal několik lidí, včetně známých herců, které "obsadil" do snímku z období druhé světové války. A pokud se podíváte na film a budete chtít naplňovat Kazmovy pokyny, prý můžete přijít k nějakým penězům.
Jinak je ONEMANSHOW: The Movie normálním hraným snímkem. Tváří se, jako by kvazidokumentárním způsobem zachycoval Kazmovo počínání v reálném světě, ale ve skutečnosti je z větší části vyprávěn zcela inscenovaně, pomocí střídání záběrů, což si vyžádalo přípravu. I scény, jako je plížení se vzduchotechnikou nebo setkání s „náhodnou" pejskařkou, jsou elegantně střiženy a autenticita v nich mnoho není.
Ano, Kazma pravděpodobně někde skutečně vykopal a zahrabal několik poměrně velkých děr. Také je pravda, že některé pasáže filmu zabírají větší část stopáže, ačkoliv nejsou příliš poutavé. To však stále neznamená, že film má hluboký příběh nebo že Kazma tvoří film. A ano, pravděpodobně Kazma opravdu někde poblíž Kladna postavil a zboural cirkusové šapitó. Avšak fakt, že v něm od nuly během několika málo minut vytvořil představení pro děti, pravděpodobně neuvěří ani jeho nejoddanější fanoušci.
A oddanost je právě to, co Kazma od diváků vyžaduje. Bez ní není důvod sledovat, jak se scenárista, spolurežisér (spolu s Andym Fehu) a hlavní představitel tohoto filmového projektu sebeukájí. Kazma průběžně promlouvá k publiku mimo obraz, Kazma velí svému týmu, Kazma nechává před kamerou pobíhat fiktivní filmový štáb neustále navlečený v merchu snímku, Kazma projekt velebí a vynáší do nebes, Kazma se natáčí s jakž takž přítelkyní na společné večeři a na dovolené, Kazma je i při ledabylé postelové konverzaci s ní oblečený do tepláků s logem ONEMANSHOW.
Kazma a Fehu taky až moc dlouho koukali na snímky od Scorseseho, Tarantina a Guye Ritchieho a moc rádi by se jim přiblížili, a tak v každé druhé scéně imitují jejich styl v duchu „skupina chlapů se intenzivně dohaduje a pořád k tomu hraje hudba“. Je svým způsobem obdivuhodné dokázat vyprávět takhle siláckým způsobem scény, ve kterých se skoro nic neděje.
V jádru celé věci je pokus legálně převézt jistou sázkovou kancelář. Jestli se Kazmovi a jeho lidem skutečně podařila akce, která vyžadovala koordinaci několika stovek lidí, tak všechna čest, ale zrovna tohle je ve filmu zmíněno jen velmi letmo. Kostas Zerdaloglu ve ONEMANSHOW: The Movie jen opakuje svou roli z Párty Hárder: Summer Massacre, ale jeho herecký výkon i tak suverénně válcuje všechny ostatní. Bylo by zajímavé zjistit, čím do scénáře přispěl Petr Kolečko a jestli to jsou právě ty scény, které filmu drží hlavu nad hladinou. A závěrečný titulek, že „všechny postavy a události jsou smyšlené“, je nejspíš jen alibismem pro právní účely, který už tak dost naivistickému dílku vylamuje poslední zuby.
„Jsem úžasný a nemohu své oči odtrhnout od sebe," říká Kazma prostřednictvím tohoto projektu, který si už před lety udělal živnost z poškozování práce jiných lidí a parazitování na nich; připomeňme jeho „akce" s Jimem Carreym, Katy Perry nebo Leošem Marešem. Talent na logistiku a schopnost strhnout spolupracovníky a zaujmout nekomplikované publikum nepochybně má, tak by je mohl vložit do něčeho, co přesahuje mentalitu sebestředného dvanáctiletého kluka.
