Pojem hyperpop se skloňuje už přes deset let jako jedno z označení pro žánrově hybridní, především digitálně tvořenou hudbu kombinující radikální zvukové experimenty s popovými postupy, a to po stránce jak zvukových barev, tak aranží a hudebních forem, jak ji představují například britští PC Music. Tento klubový trend však díky divokému bujení na všemožných streamovacích platformách a sociálních sítích v posledních letech přerostl v silný fenomén současné popkultury, který k hvězdnému úspěchu vynesl i americké duo 100 gecs.
Od svých prvních nahrávek nabízejí Dylan Brady a Laura Les posluchačům třeskutý mix bravurně napsaných písniček v bláznivých provedeních, v nichž se hlasy zmutované na nespočet způsobů potkávají s ostrými kytarovými riffy, osmibitovým cvrlikáním nebo s rytmy mnoha žánrů, přičemž nedílnou složku tvoří i často brutálně použité distorze a další elektronický zvukový design. Takový popis může vyznívat až strašidelně, ale je to tak parádní zábava, že jí necelých sedmadvacet minut stačí na významné album letošního roku. Druhá řadová deska 10,000 gecs (kapela svá díla zatím čísluje přidáváním nul) je zase barevnější a ztřeštěnější.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
