Český spisovatel a novinář Egon Hostovský (23. dubna 1908 až 7. května 1973) kvůli nacistům a komunistům prožil většinu života v exilu. Odchodem za hranice zjara 1939 si zachránil život. Naprostá většina jeho židovských příbuzných zahynula ve vyhlazovacích táborech. Hostovského bratranec, spisovatel Stefan Zweig si v emigraci vzal život sám, v dopise na rozloučenou uvedl, že jeho síly se putováním bez domova vyčerpaly. Egona Hostovského také tížila ztráta identity, přátel, rodiny, zázemí, v prózách zachytil svou osamělost.
Jedenáctiletá Ida, desetiletá Marta, devítiletá Růžena a osmiletá Irma si pozorně prohlížely miminko v zavinovačce, šestiletého Maxe panenky moc nezajímaly. „To je váš bratr Egon.“ Sedmačtyřicetiletý spolumajitel textilní továrny v Hronově Josef Hostovský byl na svou početnou rodinu hrdý. Prvorozeného syna Bedřiška Hostovská oplakala, když mu bylo sedm měsíců, pak už ale v jejich domě v Hronově nepřestalo znít dětské štěbetání.
Egon se narodil 23. dubna 1908, coby benjamínek byl obklopený pozorností svých sester. Irma byla velká čtenářka a knihy, které ji upoutaly, dávala číst i nejmladšímu sourozenci. „Vlivem své sestry Irmy jsem zhltal již ve svých desíti letech literaturu, na níž jsem nestačil a z níž mám dodnes závrať,“ vylíčil Hostovský v Literárních dobrodružstvích českého spisovatele v cizině.
Do místních novin začal přispívat jako student náchodského gymnázia, už v osmnácti letech vydal povídky Zavřené dveře. V roce 1927 začal studovat na Filozofické fakultě a dokončil romány Stezka podél cesty a Ghetto v nich. Egonova sestřenice jeho krůčky na pole literatury zvesela okomentovala: „Roste nám v rodině druhý Stefan Zweig!“ Egona její slova nepotěšila, slavného bratrance osobně neznal, nechtěl a nemohl se s ním měřit. Na začátku třicátých let přeložil tři Zweigovy novely. Poprvé se setkali až v roce 1941 ve Spojených státech.
Dlouhé turné
Spolužačka z náchodského gymnázia Jitřenka Ondráková se Egonovi líbila, do její mladší sestry Květušky se však zamiloval a oženil se s ní. Egon Hostovský téměř každý rok vydával nový román a s manželkou si pronajal byt na Malé Straně v Plaské ulici. Dcera Olga se jim narodila 20. března 1936. Když slavila třetí narozeniny, byl její otec v Belgii. Úspěšný spisovatel, který za svůj román Žhář získal v pouhých osmadvaceti letech Státní cenu za literaturu, a rovněž úředník ministerstva zahraničních věcí Egon Hostovský odjel na konci února na pozvání nizozemského PEN klubu na přednáškové turné po Beneluxu.
Bylo zřejmé, že návrat do okupované vlasti by byl příliš riskantní. Květa za Egonem odjela do Belgie v květnu 1939. O tom, co si tehdy řekli, proč se domluvili na rozvodu, ačkoli chtěli být spolu, nikdy ani jeden z nich nemluvil. Květa odjela zpátky do protektorátu. S malou Olgou žila v domě u svého otce Cyrila Ondráka v Opočně. Egonův tchán byl náčelníkem Sokola, za války se zapojil do odboje, za svou pomoc parašutistům z výsadku Silver A byl na začátku července 1942 zatčen a 24. října 1942 popraven v Mauthausenu.
Egonovy sestry s rodinami šly do transportu stejně jako jeho otec, matka se toho naštěstí nedožila. Josef Hostovský měl už paměť poznamenanou věkem a nemocí, divil se, proč má někam jet vlakem. Pojede za Bedřiškou? Zemřel cestou do Terezína. Egonova sestra Ida se udusila v osvětimské plynové komoře, Marta zemřela v Rize, Růženu a jejího muže zabili v Malém Trostinci, Irmu, jejího muže a dva syny, Petra a Zdeňka, zavraždili v Treblince. Zdeňkovi bylo sedmnáct, Petr měl oslavit dvanácté narozeniny.
Bez domova
Egon se o své příbuzné strachoval, o jejich osudu se dozvěděl až po válce. Do Československa se vrátil v roce 1946, s druhou ženou a malou dcerou. V roce 1948 se z něj opět stal exulant. Žil ve Spojených státech a v Dánsku. Psal česky a svoje díla si nechával přeložit do angličtiny. Jeho poslední kniha Všeobecné spiknutí měla ale bohužel na překladatele smůlu. Zato román Nezvěstný byl ve Spojených státech velice úspěšný stejně jako Půlnoční pacient a Dobročinný večírek. Na motivy Půlnočního pacienta natočil v roce 1957 režisér Henri-Georges Clouzot film Špioni.
Egon Hostovský chtěl v září 1968 přijet do Československa. Srpnová invaze jeho plány zmařila. Už se domů nikdy nepodíval. Zemřel ve Spojených státech 7. května 1973.
"Chtěl byste vědět, co vlastně hledáme? Řeknu-li domov, řeknu vše, a přece nic. Neboť teprve dnes, z těžkého snu a před rozednívajícími se dálkami, poznáváme zvolna a s úžasem svou pravou tvář a skutečné podoby bližních a krajiny svých lásek a nebe i kouř domova. Teprve dnes, opravdu až dnes poznáváme, co jsme ztratili," napsal Egon Hostovský za druhé světové války v Listech z vyhnanství. Několik týdnů před svou smrtí řekl v rozhovoru s Antonínem J. Liehmem: „Nutnost opouštět domov, dobrovolně nebo nedobrovolně, je jedním z motorů moderního života."
