Prodalo se jí více než 45 miliónů kusů a v americké hitparádě strávila v kuse přes patnáct let. Deska The Dark Side of the Moon vešla do dějin, její příběh a historie rockové skupiny Pink Floyd, která ji nahrála, ale nekončí. Album vychází ke svým padesátým narozeninám v novém, luxusním balení – a její spoluautor, baskytarista Roger Waters, ho chce dokonce nahrát celé znovu.
Hraný dokument Nonstop párty z roku 2002 vypráví o hudební scéně v Manchesteru 80. let. Skupina kamarádů přijde z formativního koncertu punkových Sex Pistols a jeden z nich v rauši z nového stylu strhne ze zdi plakát s vizuálem desky The Dark Side of the Moon (1973), hranolem rozkládajícím paprsek bílého světla na spektrum. To gesto je jasné: přichází změna, střídání generací, a nikdo nepředstavoval výraznější protiklad nastupujícímu tříakordovému punku než „rockoví dinosauři“ Pink Floyd.
Album ale nikam nezmizelo. Od svého vydání 1. března 1973 v USA, respektive 16. března ve Velké Británii, se v žebříčcích drželo roky, dokud nezlomilo snad všechny rekordy hitparádové životnosti – jakkoliv na vrchol v Americe vyšplhalo jen na týden a v UK nikdy. Z amerického žebříčku Billboard poprvé vyklouzlo až v dubnu 1988, ale příležitostně se do něj vracelo, zejména u příležitosti reedic ke kulatým výročím vzniku; k únoru 2023 na příčkách pobylo celkem 971 týdnů. Bodovaly i singly Money a Us and Them. Kolik „kusů“ alba se přesně prodalo, se kvůli měnění metrik v dnešní, streamingové době už nedozvíme, ale je to přes 45 miliónů. Na víc dosáhly jen řadové desky Thriller Michaela Jacksona (1982) a Back in Black (1980) od AC/DC – i díky tomu, že úspěch přelomového díla Pink Floyd zvedl prodejnost alb obecně.
The Dark Side of the Moon přitom není žádné ejchuchu, kterými by si masy mohly snadno zvedat náladu. Jde o koncepční celek na téma obtížnosti života v současných podmínkách s dílčími motivy, jako smrt a strach z ní, ubíhání času, chamtivost nebo duševní choroby. A i když punk, hudebně i myšlenkově kontrastující se špičkovým muzikantstvím a filozofujícími přesahy Pink Floyd, inspiruje další a další generace skupin, i The Dark Side of the Moon nachází nové následovníky – deskou se třeba výrazně inspirovali Radiohead na svém albu OK Computer nebo řady postrockových a doom metalových formací. Jednotlivé písně oslovují nové vlny posluchačů skrze použití v hollywoodských velkofilmech, například v marvelovce Eternals (skladba Time) nebo v traileru ke sci-fi Duna (Eclipse).
Pod taktovkou Rogera Waterse
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
