Copak jsme to za „obřezanou republiku“? Výtečné dějiny Židů v českých zemích znají odpověď
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Židé po dlouhá staletí ovlivňovali naši historii stejně jako Němci. Byli zatracovaní a většinovou společností opovrhovaní, a to často i ze strany velmi vzdělaných lidí; vzpomeňme například čelné představitele národního obrození. Bez ohledu na tak odsouzeníhodný přístup zůstali významnou součástí naší kultury, vynikali ostatně v mnoha oborech lidské činnosti. Mezinárodní kolektiv badatelů pojal příběh židovských komunit v českých zemích zeširoka – od raného středověku až po současnost.
Pražské nakladatelství NLN loni obohatilo knižní pulty svazkem ŽIDÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH s podtitulem Společná cesta dějinami. Jeho editory jsou Kateřina Čapková a Hillel J. Kieval a z angličtiny ho přeložila Tamara Vosecká.
Od podpory po procesy
Po listopadu 1989 se u nás se židovskou tematikou doslova roztrhl pytel; stávala se bezmála módní vlnou, na niž nasedali nejen gymnaziální a vysokoškolští studenti, ale taky posluchači kapel typu Oceán a Shalom. Objevila se nejrůznější díla věnovaná holocaustu a antisemitismu, u nás patrně nejvíce spojeného se známou hilsneriádou a statečným vystoupením Tomáše Garrigua Masaryka proti předsudečné nenávisti.
Jak známo, za vlády komunistů procházel vztah panující moci k Židům značnými výkyvy – od počáteční vydatné podpory rodícího se Státu Izrael po zdůrazňování židovského původu většiny odsouzených v monstrprocesu s „protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským“ až po přerušení diplomatických styků se židovským státem 10. června 1967 po jeho ohromujícím a bleskovém vítězství v šestidenní válce.
Za „obřezanou republiku“ zřejmě může TGM
Autoři dobře napsaných, komplexně pojatých dějin se v úvodu věnují předchozím dílům na dané téma, detailně si všímají postavení Židů v českých zemích v raném novověku, jejich ekonomické činnosti a kulturního života, dále pak jejich situace v období absolutismu a josefínských reforem, v rozporuplných letech 1790 až 1860 a v rodící se občanské společnosti.
Zvláštní kapitolu tvoří podrobné zpracování historie Židů v nově zrozené Československé republice, jejíž zakladatel, TGM, se vyznačoval velice kladným postojem k tomuto etniku, což mu jeho odpůrci zazlívali. Na adresu Československa se dokonce objevilo pejorativní označení „obřezaná republika“. Zakladatelům nového státu slouží ke cti, že se k židovské menšině chovali velkoryse. Ta zde po všech stránkách vzkvétala. Československo uznávalo židovskou národnost, nejen náboženství, a vytvořilo pro Židy nejlepší životní podmínky ve střední Evropě.
Na paměť holokaustu
Zvláštní a zároveň nejsmutnější část celého přínosného díla představuje šestá kapitola, zasvěcená největší tragédii v dějinách židovského národa: nacistickému „konečnému řešení židovské otázky“, které zdecimovalo židovskou minoritu v okupovaných evropských zemích, Protektorát Čechy a Morava přirozeně nevyjímaje.
Při porovnávání polistopadových titulů se židovskou tematikou tenhle patří bezesporu k nejzdařilejším.
