U vás to vypadá přesně jako v tom vašem thrilleru...
Když při práci vykouknu z okna, hned mám inspiraci. Bydlíme u jezera, kolem stromy, právě teď je venku mlhavě, strašidelně, velmi ponuře. Slunce ještě nevyšlo, vidíte mlžný opar. Je to děsivé a dobře se mi tu píše. Když nevím kudy kam, jdu se projít a hned mě něco napadne.
Třeba kde bude schovaná další mrtvola?
Relaxuju taky u seriálů, analyzuju, co se mi na nich líbí nebo nelíbí. Je to dobrá výmluva, abych se mohla dívat na telku: říkám si, že tím vlastně pracuju. Teď sjíždím Manifest o lidech, kteří zažijí v letadle malou turbulenci, pak přistanou a zjistí, že mezitím uběhlo pět a půl roku. Je to vynikající!
Jak člověk stihne za čtrnáct let napsat sedmdesát knih?
Byla jsem právnička, pak profesorka na vysoké škole, což mě bavilo. Teď píšu a pořádám workshopy kreativního psaní a speciální kursy, beru si tedy to nejlepší z různých světů. Můžu pořád učit, ale taky sedět doma a pracovat v legínách. Když byly naše děti menší, psávala jsem všude, hlavně na dětských sportovních utkáních. Teď, když jsou na vysokých školách, jednoduše vstanu, zacvičím si a jdu psát. Hodně píšu v letadle. Náš syn hraje závodně americký fotbal a my s manželem se jezdíme každý víkend dívat na jeho zápasy, takže často pracuju v autě.
Odkud berete energii?
Když jsem studovala práva, byla jsem nucena k rychločtení. A mys-
lím, že i to je důvod, proč jsem se stala takovou rychlospisovatelkou. I když na začátku práce na knize vím často jen to, že dobří vyhrají a rozkryjí zločin. Někdy třeba až do půlky knihy nevím, kdo je vrah. A i to někdy změním. Nejsem žádný velký zápletkář, analytický plánovač, ale při psaní thrillerů zkrátka musíte mít aspoň neurčitou představu o tom, kdo jsou podezřelí a kdo oběti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
