S tolika věcmi spojenými s královnou Alžbětou II. se už nikdy – never more – nesetkáme! Vedle těch veledůležitých k nim patří i malé, ale ne nedůležité detaily jako její smysl pro symbolická gesta zakódovaná do způsobu oblékání. Rádi se naopak loučíme s násilnickým muzikantem Scottem Kellym a hlavy nám neberou záměry, jaké někteří lidé mají s Lennonovou zdí.
Veronika Bednářová: Ty barevné, optimistické kostýmy. Kongeniální klobouky. Jedině královna Alžběta II. k nám uměla nenápadně, a přitom jasně promlouvat stylem oblékání: když si loni na projev na klimatické konferenci COP26 v Glasgowě vzala zelené šaty, bylo hned vidět, že jí na budoucnosti planety záleží. A když si v květnu vyšla v Londýně ve žlutém kabátě a v klobouku s modrou kyticí, bylo jasné, že tím rázně naznačuje podporu Ukrajiny. Nenahraditelná symbolika.
Kateřina Kadlecová: Americký metalový zpěvák Scott Kelly (ex Neurosis) se na Facebooku přiznal k tomu, že léta týral svou manželku i děti. Kapely s kultovní postavou scény už pár let nechtějí hrát, tudíž tahle ryba jistě smrdí pěkně dlouho. Proč dávno nesedí na terapii nebo v lochu? Násilí na slabších, stavěné na odiv mj. přiblblíky hrajícími si na rappery, mě irituje čím dál víc; i proto budu těžko dočítat nový román Přemysla Krejčíka Srab, kde svou přítelkyni mlátí muzikant Ripper.
Marek Gregor: Ať si na Lennonovu zeď lidé kreslí, co chtějí, vždyť je to vizuální vox populi a vzpomínka na člověka, který v Praze ani nikdy nebyl. Gesta s jejím přemalováváním objednanými umělci jsou zbytná, ale nápad objednat nafukovací model zdi a objet s ním Evropu je prostě projev mentální nevyzrálosti hlav, ve kterých se zrodil.
Never more nenahraditelné ztrátě, konkrétní i symbolické.
