Patřil mezi největší české herce druhé poloviny 20. století. Od roku 1945 vystupoval na mnoha pražských jevištích, hrál ve více než sto filmech a sedmi stech televizních pořadech. „Ta klika, to štěstí, co já měl! Ničeho, ba praničeho neuměje, prožil jsem nejhorší doby socialismu! Co bych byl, proboha, jinak kde? A co dělal?!“ – napsal si do deníku Miloš Kopecký (22. 8. 1922–16. 2. 1996), alias feldkurát Katz, lupič Mackie Messer, Jindřich IV., profesor Higgins, Harpagon, Richard III. i doktor Štrosmajer…
Jediný syn manželů Kopeckých se narodil v Praze a dětství i mládí prožil v ulici Ve Smečkách. Otec Vladimír byl nepříliš bohatý kožešník, matka Marta, rozená Grimmová, se vyučila kloboučnicí a v rodinné firmě pečovala o účetnictví.
Škola Miloše nebavila, neboť mu – dle jeho slov – brala svobodu. V primě opustil gymnázium, v otcově dílně se učil kožešníkem, ale tím se nestal. „Mnou vycpanou kunu ukazovali v učňovské škole jako odstrašující příklad,“ vyprávěl pobaveně. Neměl maturitu ani výuční list, ale tím více tíhl k literatuře, filmu i divadlu. Četl vše, co mu přišlo do ruky: od detektivek po klasické romány. Do biografů chodil na Chaplina, obdivoval Osvobozené divadlo V + W a často navštěvoval operní představení v Národním divadle.
Ve vlastním životopise popsal událost, jež ho poznamenala na roky: „… Můj otec, aby nepřišel o svou kožešnickou živnost, se za protektorátu s mou matkou, nosící Davidovu hvězdu, rozvedl. Tím nad ní de facto vynesl ortel. Kdyby totiž nebyli rodiče rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít…“
Tehdy mu bylo devatenáct. Podle psychiatrů je ztráta blízkého člověka v raném věku – a to zejména matky – jednou z hlavních příčin maniodepresívní psychózy. Současná medicína nazývá tuto nemoc bipolární poruchou. O jejích příznacích u Kopeckého bude řeč později.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!