Rakousko je bezesporu báječné místo pro život. Bohatství, pořádek, klid… Díky elegantnímu přerámování své hnědé válečné minulosti se jaksi přirozeně zařadilo na stranu obětí, nikoli spolupachatelů. K tomu přináší jako vzpomínku na habsburskou monarchii zmodernizovaný biedermeier. Označení Kakánie, s nímž přišel Robert Musil v románu Muž bez vlastností, je značkou, kterou netřeba vysvětlovat, i když se dnes vede spor, jak to vlastně Musil myslel.
Každopádně klidná hladina neznamená, že pod ní neexistuje pohyb. Jako by část rakouské kultury potřebovala tuhle nálepku za každou cenu zneplatnit. Šokovat a experimentovat jako vídeňští akcionisté v čele s Hermannem Nitschem ve výtvarném umění, Friedensreich Hundertwasser v architektuře nebo Wiener Gruppe (Hans Carl Artmann, Ernst Jandl) v literatuře. Nebo nadávat a vysmívat se jako Thomas Bernhard nebo Elfriede Jelineková. Anebo nenechat staré jizvy, aby se zatáhly, zobrazovat a připomínat tvrdou realitu jako filmař a divadelník Michael Haneke (např. Bílá stuha) nebo prozaik Josef Winkler.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
