Mám k tomuto filmu delší historku, nesouvisející jen zdánlivě. Je to už víc než deset let, ale pamatuju si to jako dneska: na počátku byl dojemný článek Nic než lžíce vzniklý v semináři zahraničních reportáží na Newyorské univerzitě v Praze. Jeho autorka, tehdy jedenadvacetiletá americká studentka Lia, v něm popisovala svou návštěvu Osvětimi i to, jak se s místem, kde zabili 1,5 miliónu lidí, převážně Židů, nebyla schopna emočně spojit. Nijak se jí nedotýkalo.
A pak si z Osvětimi do Prahy odvezla – kousek lžíce. Našla ji venku na trávě. Uloženou v papírovém ubrousku, považovala ji za památku na návštěvu koncentračního tábora. Za suvenýr, který ji do celého drásavého příběhu evropské historie nějakým zvláštním, těžce pojmenovatelným, autentickým způsobem vtáhl.
Premium
Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus
Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz
Už mám předplatné - přihlásit se
