Never more bourání krásy, která se dá opravit – ať už je kdekoliv
Po brutalistní budově Transgasu zbyla skoro jen ta scéna ve filmu Vesničko má středisková, nahnuté to má obchodní dům Kotva, rekonstrukce Thermalu neprobíhá zdaleka ideálně... Problémy s doceněním a uchováváním architektury druhé poloviny 20. století ale mají i jinde, třeba v Japonsku. Hned vedle někdejšího Transgasu pak sídlí Český rozhlas, kde zase mají problémy s hudební dramaturgií. A Disney se v tom plácá tak nějak celkově.
Marek Gregor: Baskytaristku Evu Turnovou pozvala do pořadu Noční Mikrofórum na stanici ČRo Dvojka spisovatelka Tereza Boučková a dámy si ke klábosení pustily Velvety, Patti Smith nebo Plastic People. A ejhle! Nová šéfredaktorka Dvojky Lenka Mahdalová paní Boučkové vyčinila a označila její výběr hudby za „svévolný akt“! Přála si snad paní ředitelka k někdejší člence „Plastiků“ zahrát Josefa Laufera nebo Alexandrovce?
Kateřina Kadlecová: Krásná, ale zchátralá kapsulová věž v Tokiu od architekta Kišóa Kurokawy z roku 1972 se bourá! Chodila jsem kolem ní snídat na rybí trh ve čtvrti Cukidži a obdivovala všech jejích 140 buněk, malých útulků připomínajících bubnové pračky pro spáče-individualisty… U nás jde k zemi brutalismus, v Japonsku metabolismus. A obojí je škoda.
Vojtěch Rynda: Disney to má těžké. Z jedné strany na firmu tlačí konzervativní rodiče, protože do svých filmů a dalších produktů vkládá motivy jako polibek mezi postavami stejného pohlaví, z druhé strany to schytává od svých zaměstnanců, kteří se bouří, že se Disney na Floridě dostatečně nestaví za práva komunity LGBT+… Řešení neexistuje, zavděčit se všem prostě nejde.
Never more bourání krásy, která se dá opravit.
