Pomáhat se má a dá všelijak. V rekordním čase a s obrovským nasazením se podařilo uspořádat divadelní benefici, na níž se sešli tanečníci a tanečnice z Ukrajiny a Česka. Část kyjevského souboru navíc dostala v Olomouci zázemí pro život a práci.
Než Rusko napadlo Ukrajinu, věděla jsem o ukrajinském tanci žalostně málo. Dvakrát jsem byla v Kyjevě na baletu, neznala jsem však pořádně žádné soubory ani jména. Pátrala jsem na internetu, kde také Kyjevský městský balet zveřejnil výzvu na svou finanční podporu. Přes sociální sítě jsem se zeptala, jestli je pro něj možné z Česka něco udělat. Obratem se ozvala Ekaterina Kozlovová, která zájezdový soubor vede se svým manželem Ivanem, s tím, že jsou do půlky března na turné ve Francii a řeší, co dál.
S Janou Návratovou z Nadačního fondu pro taneční kariéru jsme vymýšlely, jak pomoci. O souboru jsem napsala Janu Žůrkovi, radnímu pro kulturu a památkovou péči Olomouckého kraje. Jan má kořeny v nezávislém divadle a je muž činu. A tak stojím 30. března v Moravském divadle Olomouc, kde právě začíná Česko-ukrajinské gala, a poslouchám úvodní státní hymny.
Část kyjevského souboru dostala v Olomouci zázemí pro život a práci. V rekordním čase a s obrovským nasazením uspořádalo divadlo gala, na kterém se na jevišti sešli tanečníci a tanečnice z Olomouce a Kyjeva, z Národního divadla Brno, Národního divadla moravskoslezského Ostrava a Divadla J. K. Tyla v Plzni. Benefiční večer byl vyprodaný během týdne.
Po představení mluvím s umělci: jsou sice zvyklí na tvrdý taneční život na cestách, teď ale netuší, kdy se vrátí domů. Je tu i jejich pedagožka, ukrajinská balerína Tatiana Boroviková – do Olomouce dorazila z Kyjeva autem po padesáti hodinách jízdy. Postupně přijelo až třicet lidí, zatím jich zůstává čtrnáct.
Válka se v Olomouci proměnila místo strachu v uměleckou příležitost, což považuji za důrazně zdvižený prostředníček ruskému barbarství. „Slava Ukrajini!“ loučí se před půlnocí ukrajinská konzulka Anna Prošková s tanečnicemi a tanečníky. „Herojam slava!“ odpovídají jednohlasně.
