Nebudu zdaleka jediný, komu v mládí učarovala široká ruská duše a kdo obdivoval romány Tolstého či Dostojevského. Teprve přesný diagnostik a ironický pozorovatel Anton Pavlovič Čechov mě upozornil, jakými zhoubnými chorobami ona duše trpí a čím je nebezpečná. Ano, ruský člověk zabije, ale pak s hořkým pláčem lituje, posmíval se klasik. Na stejný den, 3. března, nachystala premiéry dvě pražská divadla, která se k tématu příznačně vyslovila. Divadlo v Dlouhé připravilo inscenaci Konec rudého člověka podle běloruské disidentky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexijevičové a činohra Národního uvedla na scéně Stavovského divadelní film Idiot podle Dostojevského.
Slovenský autor a dramaturg Daniel Majling napsal podle Alexijevičové svébytnou hru, jejíž potenciál režisér Michal Vajdička svrchovaně naplnil. Drama širší rodiny sovětského majora nás vrhne do gorbačovské přelomové doby a doznívá o desetiletí později. Defilé ruských typů od ochlastů, žvanilů, matron, poskoků a příživníků až po naivní duše je nám povědomé, avšak přes veškerou gogolovskou srandu působí čím dál zlověstněji.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
