Zatím poslední dílo nejpopulárnějšího australského romanopisce Tima Wintona představuje mladíka Jaxieho Clacktona, který od mizerné minulosti prchá do divočiny. Dalším trosečníkem v západoaustralské buši je starý padlý kněz se svými temnými vyprávěními… Solná poušť, klokaní maso, syrová lyričnost podtržená nespisovným jazykem.
Říci o antihrdinovi Ovčácké chajdy (přeložil Roman Tadič, vydal Volvox Globator) Jaxiem Clacktonovi, že je značně ambivalentní a nepravděpodobnou postavou, by bylo příliš mírné. Než se vytratí do pustiny, vyplyne z jeho vnitřního monologu, že je zároveň kavalír a neschopný chvastoun. Klne otčímovi, příbuzným a spolužákům, což je ostatně vzájemné, nostalgicky vzpomíná na zesnulou matku a opájí se vzpomínkami na sexuálně probuzenou sestřenici Lee – rozporný puberťák, jak už bývá zvykem u protinožců i jinde. Když si „zkušeně“ chystá výstroj a výzbroj do buše, zabalí si pušku, pistoli, munici, mobil, dalekohled a spacák, ale nůž s otvírákem a sůl zapomene. Tehdy už může čtenář začít pochybovat o jeho způsobilosti k pobytu v divočině…
Utrpení mladého Clacktona
V útlém, již dvanáctém románu (přesněji snad komorního dramatu o dvou osobách) jedenašedesátiletého australského "živoucího pokladu" Tima Wintona sledujeme Jaxieho cestou v australské buši, která je celkem zdevastovaná jámami po prospektorech a protkaná kolejemi vyježděnými od nákladních automobilů. Motiv rebelova boje s konzervami bez otvíráku připomene obdobný konflikt z námořnické povídky kanadského autora Stephena Leacocka (1869–1944) Oklamán na okeáně aneb Mořem zmořený.
Winton však ve svojí arkádě milosrdně zavede mladistvého psance k opuštěné chajdě, kde najde nůž, otvírák, plecháč a kamna, takže může nastat hon a střelba na klokany, kteří od vylodění prvních osadníků před třemi sty lety značně nabyli na ostražitosti a drží se z dostřelu. Po ulovení klokana Jaxiemu citelně chybí sůl: my znalci bychom zkušeně solili popelem z tamaryšku, ne však náš kujón. Po několika dnech nesolené masité diety, když se mu již začne pečeně zajídat, se vydá pro sůl k solnému jezeru další lán cesty...
Chuck Norris ví
Tahle tragikomika, umocněná ještě jadrnou mluvou plnou vulgarismů, je projevem literární starožitnosti, vyprávění tall tales, příběhů s nadsázkou, známých u nás jako rozprávka nebo báchorka. Vypravěč vede hrdinu peripetiemi a nonsensy a všichni žasnou… Chuck Norris dobře ví.
Heroický Jaxie si naškrábe sůl do piksly a objeví jiného trosečníka v buši, zvetšelého faráře, jenž sídlí v boudě jako v církevním karceru in pace a vypráví útržky příběhů značně temných. Další peripetie rozhodně nehodlám prozradit... snad jen, že se valná část postav odebere na věčnost a Jaxie se vydá hledat sestřenku.
Kremličkova dobrá rada táborníkům
Překlad Wintonovy Ovčácké chajdy z pera Romana Tadiče do syrové obecné češtiny s původními frázemi má oporu přinejmenším v překladech Célinových a Rabelaisových z 30. let minulého století, kdy se v české překladové literatuře prvně objevila obecná čeština i se slangem a argotem v hojné míře.
Na závěr třeba důrazně připomenout, že při výletu do divočiny by měl nůž být vybaven vývrtkou, případně otvírákem na korunkový uzávěr. Lze přibalit i kempingový set nádobí s poháry, nabídka na trhu je víc než hojná.
