Než se Abdallatíf as-Sálim odebral na věčnost, zatížil své blízké přáním, aby ho pohřbili na hřbitově v jeho rodné vesnici. Abdallatífovi synové Bulbul a Husajn v doprovodu sestry Fátimy obloží otcovu mrtvolu v rubáši kvádry ledu a vydají se z Damašku na nebezpečnou a úmornou cestu do několik set kilometrů vzdálené al-Anábíje. Se štěstím by mohli být v cíli před půlnocí, pokud je na kontrolních stanovištích nezadrží nebo rovnou nezastřelí a pokud jejich mikrobus nezasáhne bomba.
Smrt je všudypřítomná. Její blízkost dodává nesmělému Bulbulovi odvahu, otcovo přání chce splnit za každou cenu, starší Husajn výpravu považuje za nesmyslnou. Zakřiknutá Fátima vypráví bratrům o své švagrové, kterou znásilnili ve vězení, utekl od ní snoubenec a kvůli prašivině ji museli izolovat v kurníku. Nezajímá je to. Ve válce všechny tragédie zevšední. „V posledních měsících se už nikdo neptal, jak někdo zemřel, nikdo nechtěl znát podrobnosti. Všichni je znali předem: smrt při bombardování, v důsledku mučení ve vězení, vražda po únosu kvůli výkupnému, kulka odstřelovače. Zmar a bezvýchodnost rámují vzpomínky na lásku, život v obležení i ustrašené přežívání, kdy holá existence závisí na umění nevyčnívat.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
