Utonul, nebo věděl příliš mnoho? Smrt mediálního magnáta s českými kořeny dodnes obestírají záhady
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Rodák z chudých poměrů na Podkarpatské Rusi Ján Ludvík Hoch uprchl před nacismem, vyznamenal se jako voják v britské armádě a pod novým jménem Robert Maxwell vybudoval vlivné mezinárodní mediální impérium.
- Navzdory obrovskému bohatství a kontaktům se světovými lídry narážel v britské vysoké společnosti i politice na despekt kvůli svému přistěhovaleckému původu a extravagantnímu vystupování.
- Po jeho náhlé smrti v roce 1991 zkolabovalo předlužené impérium v důsledku odhalení, že své podnikání nelegálně financoval tunelováním penzijních fondů vlastních zaměstnanců.
Před 35 lety 5. listopadu 1991 zemřel Robert Maxwell vlastním jménem Ján Ludvík Hoch. Multimilionář s československými kořeny byl vojákem, špionem, vydavatelem naučné literatury i bulvárních časopisů, poslancem britského parlamentu, majitelem televizních stanic i fotbalových klubů. Mnoho kapitol jeho pestrého života dodnes obestírá tajemství. Spekuluje se o původu jeho bohatství, o okolnostech náhlé smrti i o jeho vlivu na dceru Ghislaine – partnerku a osobní kuplířku Jeffreyho Epsteina.
Když se 5. listopadu 1991 roznesla zpráva o utonutí mediálního magnáta Roberta Maxwella, předháněli se světoví politici o to, kdo nebožtíkovi složí větší poklonu. Kondolence přicházely od George Bushe, Michaila Gorbačova, Jicchaka Šamira i Johna Majora. Britský premiér se nechal slyšet, že byl „velkou osobností, která bude světu chybět“. Tři týdny poté začaly na povrch prosakovat zprávy o stamilionových dluzích a vydrancovaných pokladnách penzijních fondů. Z obdivovaného byznysmena byl rázem šejdíř přezdívaný „Bouncing Czech“. Slovní hříčka odkazuje na nekryté šeky i na český původ zesnulého miliardáře.
Chudoba na Podkarpatské Rusi a útěk před holocaustem
Robert Maxwell se narodil v červnu roku 1923 jako Ludvík Hoch. Jeho rodiče byli ortodoxní židé žijící ve Slatinských Dolech － malé vesnici na jihovýchodě Podkarpatské Ukrajiny. Ján si z dětství odnesl vzpomínky na všeobklopující antisemitismus a extrémní chudobu. S rodiči a sourozenci žil v dřevěné chatrči s hliněnou podlahou. Místo koupelny zde byla latrína, v zimě se devět dětí dělilo o tři páry bot.
Navzdory nuzným podmínkám z Jána vyrostl bystrý hoch. Ve třinácti letech mluvil jidiš, česky, maďarsky, rumunsky a hebrejsky. Rodiče se proto rozhodli vyslat ho na duchovní dráhu a zapsali ho do rabínské školy v Bratislavě. Studia bohužel přerušil Mnichov a rozbití Československa. Východní část nově vzniklého Slovenského štátu byla anektována Maďarskem a židovské rodiny čekal odsun do koncentračních táborů. Ján se rozhodl přežít. Oholil si pejzy prozrazující jeho původ a víru, rozloučil se s rodinou a odjel do Bratislavy. S rodiči a čtyřmi sourozenci se už nikdy nesetkal.
Boje v britské armádě a zisk Válečného kříže
Šestnáctiletý mladík se v Bratislavě živil jako podomní obchodník a převaděč uprchlíků utíkajících z fašistického Slovenska do Maďarska. Po několika měsících se přes hranice vydal i on sám a přes Bělehrad a Beirut postupně docestoval až do Marseille. Příhody z jeho cesty předválečným Středomořím jsou zahaleny tajemstvím. Jednak kvůli neexistenci oficiálních záznamů a také kvůli jeho náklonnosti k sebechvále. Sám tvrdil, že se v Maďarsku přidal k protinacistickému odboji. Byl ale zatčen a popravčí četě unikl jen díky tomu, že dokázal přemoct jednorukého strážného a najít útočiště u romské babičky žijící pod mostem.
Vyprávění by se dalo odmávnout jako zjevné vychloubání. Na pravděpodobnosti mu ale přidává Hochovo dobře zdokumentované hrdinství z bojů v britské armádě. Dostal se do ní v pouhých 16 letech ve Francii, kde náborovým důstojníkům zalhal o svém věku. V roce 1940 se už zapojil do bojů s postupující německou armádou a po kapitulaci Francie byl evakuován do Británie. Po vylodění v Normandii se na kontinent vrátil už coby poručík Leslie Smith － britský švihák hovořící afektovanou angličtinou odposlouchanou z projevů Winstona Churchilla. Na bojišti se vyznačoval zvláštní směsicí hrdinství a zatvrzelé krutosti. Za odvážnou akci, kdy sám osvobodil obklíčenou četu Spojenců, dostal od generála Montgomeryho Vojenský kříž. Při jiné příležitosti ale nemilosrdně postřílel vzdávající se německou jednotku a popravil starostu německého města, jehož kapitulace se mu zdála příliš pomalá.
Práce pro tajné služby a zrod Roberta Maxwella v poválečném Berlíně
Z konce války údajně pochází i Hochovy / Smithovy první kontakty s tajnými službami. Objektivně vzato měl pro práci špiona vynikající předpoklady. Ve 23 letech byl ostřílený voják se zkušeností s partyzánským i armádním bojem. Procestoval celou Evropu i Blízký východ, plynule ovládal francouzštinu, němčinu, angličtinu, rumunštinu, češtinu, hebrejštinu a jidiš. Ještě před koncem války byl proto nasazen v Paříži, kde měl sbírat informace o očekávaném komunistickém povstání. Ve 40. a 50. letech byl opakovaně na tajných misích v Československu a Německu. Několikrát si změnil identitu, až nakonec zůstal u jména Robert Maxwell.
V roce 1945 Robert Maxwell získal britské občanství, oženil se a se svou ženou Elisabeth měl celkem 9 dětí. Práci pro armádu vyměnil za podnikání v oboru, k němuž se náhodou dostal během působení v Berlíně. V poválečném chaosu německé metropole se mladý špion seznámil s Ferdinandem Springerem, majitelem nakladatelství Springer-Verlag － největšího světového vydavatele odborné literatury. V jeho archivech se hromadila obrovská zásoba nevydaných vědeckých prací a dalo se očekávat, že se příval nových poznatků po válce ještě zmnohonásobí. Springer ale nesměl jako občan poraženého Německa korespondovat a obchodovat se zbytkem světa. V Maxwellovi našel nejenom spojku se zahraničím, ale i zdroj financí potřebných k restartu vydavatelství.
Od Pergamon Press po Daily Mirror a vazby na Mossad
Kde Maxwell peníze vzal, není jasné. Jako zdroj jsou často jmenovány tajné služby, není ale zřejmé, z kterého státu. V každém případě se jeho sázka na poptávku po vědecké literatuře bohatě vyplatila. Nové vydavatelství Pergamon Press prosperovalo a rostlo, stejně tak se dařilo jeho nástupcům － British Printing Corporation a Maxwell Communications Corporation. Do impéria postupně přibývaly deníky, časopisy a po obchodní bitvě s americkým magnátem Rupertem Murdochem i nejpopulárnější britský bulvární deník Daily Mirror. Maxell držel podíly v MTV Europe, v izraelském deníku Ma'ariv, jazykových školách Berlitz, hudebním vydavatelství Nimbus Records a jeho investice zachránila i krachující fotbalový klub Oxford United.
Další vliv Maxwellovi poskytovaly jeho konexe ve vrcholných politických kruzích na obou stranách železné opony. Osobně se přátelil s Leonidem Brežněvem, Michailem Gorbačovem, Georgem Bushem, izraelskými politiky i československou vládou. Spekuluje se, že v roce 1948 vyjednal vývoz československých vojenských letadel, které zachránily mladý židovský stát ve válce s jeho arabskými sousedy. Během let směřovalo do Izraele stále více jeho investic a údajně působil i jako tajný agent Mossadu. Měl to být právě on, kdo tajnou službu informoval o identitě Mordechaje Vanuna – vědce, který vynesl do tisku tajemství izraelského jaderného programu.
Jeho zapojení nebylo pochopitelně nikdy oficiálně přiznáno. Je možné, že chtěl pomocí židovskému státu odčinit pocit viny plynoucí z toho, že před válkou zapřel svou víru a utekl z rabínských studií, aby si zachránil život. Stejně jako na Izrael nezapomínal ani na Československo. Prahu navštívil mnohokrát, naposled v srpnu 1989, kdy pro něj nechal Gustáv Husák nasvítit Hradčany.
Politická kariéra v Británii a rivalita s Rupertem Murdochem
Přes všechno bohatství a styky na nejvyšších místech Maxwella v Británii neustále pronásledovala jeho pověst chudého židovského přistěhovalce. V 60. letech se rozhodl zahájit politickou kariéru a v roce 1964 byl zvolen poslancem. Do snobských klubů britských džentlmenů ale nikdy nezapadl. Média se mu vysmívala kvůli neomalenému vystupování a zálibě v sebechvále. Za několik let o post poslance přišel a přes velké úsilí a finanční dary jeho politická kariéra skončila fiaskem.
S podobným pohrdáním se setkával i v byznysu. V roce 1968 se pokusil koupit nejpopulárnější britský nedělník News of the World a v roce 1981 dokonce slavný deník The Times. Pokaždé mu obchod vyfoukl jeho úhlavní rival Rupert Murdoch. V News of the World se poté objevil editorial: „Nebylo by vhodné, aby se k vlastnictví těchto novin dostal pan Maxwell, původním jménem Jan Ludwig Hoch. Toto jsou britské noviny psané Brity a mělo by tomu tak být i nadále.“
Dluhy, luxus a záhadná smrt na jachtě
Dalo by se říct, že opovržlivý výsměch stál i za Maxwellovým pádem. Koncem 80. let začal skupovat za přemrštěné ceny americká a mezinárodní vydavatelství. Nové akvizice mu ale nepřinášely dostatečné zisky, protože jejich tiskoviny Britové odmítali číst. Úroky z četných půjček začaly naopak stahovat impérium ke dnu. Maxwell to odmítal brát na vědomí. Hýřil dál v byznysu i v soukromém životě a vystupováním připomínal dnešního Donalda Trumpa. Neuplynul týden, aby se neobjevil v televizi nebo na titulní stránce některých svých novin. Utrácel horentní sumy za sponzoring a dobročinnost. Oslava jeho 65. narozenin byla v roce 1988 vyhlášena za večírek dekády. Bývalý bosý kluk ze Zakarpatské Ukrajiny na ní hostil 3000 celebrit a blahopřejné telegramy mu poslal Ronald Reagan a Margaret Thatcher.
S koncem ekonomického boomu 80. let přišel i konec Maxwellova impéria. Dluhy narostly do milionů, pak do miliard. Sebevědomý bonviván se ocitl na pokraji zhroucení. Propadl alkoholu, zbývající peníze prohrával v londýnských kasinech a nakonec se zavřel do svého paláce a donekonečna sledoval své milované filmy o Jamesi Bondovi. V listopadu 1991 se vydal na plavbu kolem Kanárských ostrovů na jachtě pojmenované po jeho nejmladší dceři Lady Ghislaine. Když 5. listopadu vytáhli z moře jeho mrtvé tělo, uvedli lékaři jako oficiální příčinu jeho smrti utonutí v kombinaci se selháním srdce a krevního oběhu. Spekulace o sebevraždě nebo atentátu příslušníky tajných služeb nikam nevedly. Díky zásluhám a pomoci Izraeli se Ján Ludvík Hoch dočkal čestného pohřbu na Olivetské hoře v Jeruzalémě.
Vytunelované penzijní fondy a skandál dcery Ghislaine
Když utichla smršť kondolencí a oslavných článků, začaly na povrch vyplouvat nepříjemnosti. Banky vymáhající dluhy zjistily, že Maxwell udržoval své impérium vyváděním financí z penzijního fondu skupin Mirror Group Newspapers a Maxwell Communication Corporation. Jeho zaměstnanci přišli o část důchodů a úplný krach fondu zachránil jen zásah britské vlády. Zbytek společnosti spravovaný jeho syny byl poslán do bankrotu. Jediným členem Maxwellova klanu s vazbami na nejmocnější lidi světa zůstala jeho nejmladší dcera Ghislaine. Ta se však namísto mediálnímu byznysu věnovala kuplířství a lovila nezletilé dívky pro Jeffreyho Epsteina a jeho přátele.
