Bruslil od dvou let, měl našlápnuto k solidní hokejové kariéře. Musel však bojovat s upozaďováním, dokonce se šikanou. V osmnácti s hokejem seknul, úplně změnil priority a odešel do Zlína studovat filmovou školu a poté pražskou FAMU. Nyní scenárista a režisér několika dokumentárních filmů Tomáš Polenský (33) celovečerně debutuje dramatem Smečka, kterým se do dospívání v hokejovém prostředí vrací. Malou roli zde hraje i jeho dětský vzor, brankář Dominik Hašek.
Jaké zásadní změny se v mládežnickém hokeji odehrály za těch dvacet let, co jste z něj venku?
Těžko říct, já s tím prostředím nejsem příliš v kontaktu. Ale při natáčení Smečky jsem měl pocit, že musí být velmi podobné tomu, co jsem zažíval já jako dítě. Navíc tlaky ze strany rodičů na děti, aby se staly dalším Jágrem nebo Haškem, jsou dnes podle mě daleko větší. Přitom je to naprosto nereálná představa! I když máte kvalitního osmnáctiletého hráče, může se stát, že se u nás nedostane ani do áčka. Ať děcka hrajou a užívají si tu hru, protože je skvělá a zábavná – může při ní vzniknout skvělý kolektiv. Ale přehnané ambice ze sportu můžou udělat peklo.
Před dvaceti lety neexistovala kyberšikana, která ve Smečce hraje důležitou roli…
Kyberšikana mi připadá mnohem zákeřnější než šikana fyzická. Nedá se jí bránit, nevíte, odkud přichází, ale všichni ji na mobilech vidí. Což je strašné. Člověk by chtěl vymazat celou svou existenci.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
