nahoru

Atentát na Reinharda Heydricha, pojatý jako automobilový závod o život

Petr Šmeral 19. června 2021 • 10:00
Atentát na Reinharda Heydricha, pojatý jako automobilový závod o život
foto: Archiv nakladatelství Argo

Včera Česko vzpomenulo hrdinnou smrt výsadkářů, kteří byli vysláni do okupovaného státu, aby se pokusili zabít říšského protektora Reinharda Heydricha. Čin byl úspěšný a zařadil se tak mezi nejpamětihodnější momenty českých dějin. Je to tedy zvláštní pocit, oslavovat něčí smrt, ale byla válka. Skutečná válka, a Heydrich byl bezpochyby jedním z největších zloduchů protektorátu.

Čin byl (a ještě bude) zpracován mnohokrát. Každá doba k němu však přistoupí trochu jinak. Ta dnešní například řeší, jak jej nazývat. Někteří upozorňují, že pojem „atentát“ vychází ze slovníku okupantů. Mělo by se prý říkat spíše poprava.

Slovu atentát se vyhnuli i tvůrci právě vydaného komiksu Anthropoid aneb Zabili jsme Hitlera (vydalo Argo). Komiks je dílem sehrané dvojice – scénář napsal Zdeněk Ležák, šéfredaktor časopisu ABC, a o kresbu se docela zručně postaral Michal Kocián.

Smrt v zastaveném čase

Snad kvůli průpravě z populárního dětského časopisu ABC, který se snaží čtenáře vzdělávat, se scenárista rozhodl jít tou pohodlnější cestou a nehledat žádné nové interpretace události, ani žádné ozvláštnění dobře známého příběhu. Pouze fascinovaně popisuje přípravy k operaci Anthropoid (pro čtenáře bude možná překvapením, že výsadků bylo hned několik), a zejména její provedení. U samotného činu jako by se čas komiksu zastavil, sledujeme každý detail, každý úhel, každý aspekt události. Následuje i popis navazujících akcí – tvrdá odplata na českých civilistech a nakonec i odhalení úkrytu parašutistů v kostele pod Karlovým náměstím a nerovný boj až do samého konce.

V dnešní době se můžeme ptát: stačí to? Není pak takové dílo více didaktickou pomůckou než uměleckým artefaktem? Netlumí velikost popisovaného činu každý pokus nahlédnout ho úplně nově?

Mladší ročníky možná zaujme výtvarné ztvárnění, které je značně realistické a umožňuje estetický ponor do období okupace. Obrazy působí přesvědčivě, kreslíř se nijak nesnaží, aby postavy vypadaly sympaticky či hrdinně, i když jisté výtvarné sympatie ve výrazu Kocián nezapře.

Byl to také jen člověk

Co je možná trochu nové a poměrně nezvyklé, je snaha vykreslit i Heydricha jako člověka, otce rodiny. Ležák jej sice v úvodu charakterizuje slovy „nelítostný kat“, ale v samotném ději se před tím, než vyrazí na svou poslední jízdu, protektor až dojemně loučí s rodinou jako ze škatulky. A vidíme i jeho smutnící manželku, když lékaři bojují o Heydrichův život. Snad to je náznak možného rozvinutí jiného pohledu, méně předvídatelného.

Příběh Heydrichova zabití by se ovšem dal vyprávět třeba jako příběh o pocitu bezstarostnosti a nedotknutelnosti, v čemž by se dostal po bok atentátu na J. F. Kennedyho. Smrt v otevřených kabinách luxusních vozů by se dala číst také jako metafora pro odvrácenou tvář moderních technologií. Tentokrát nešlo o smrt z rychlosti, nýbrž naopak z pomalosti. O falešné spolehnutí se na sílu a bezpečí stroje. Jenže my potřebujeme spíš příběhy hrdinské. A operce Anthropoid patří k nejvýznačnějším z nich.

Petr Šmeral




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře