nahoru

Směřuje všechno do kopru? Naopak! Což se snaží s pomocí antických textů dokázat Kosmogoniály

Petr Šmeral1. května 2021 • 09:30
Směřuje všechno do kopru? Naopak! Což se snaží s pomocí antických textů dokázat Kosmogoniály
foto: Archiv nakladatelství Argo

Občas se komiksovému recenzentovi dostane do ruky titul, nad kterým zpočátku jen krčí rameny a bručí si pod fousy: WTF? Z tohoto rodu je kniha Kosmogoniály aneb Stručný průvodce naukami o zrození (vydalo Argo). Debut francouzského výtvarníka ukrytého pod jménem Hyacinthus. Představuju si, že kdyby v Asterixovi vystupoval protivný malíř, pojmenoval by ho scenárista právě takto.

Kosmogoniály nejsou protivné, jsou jen trochu… nepřístupné. „Scénář“ sestává toliko z citátů známých i méně známých antických děl, vesměs popisujících vznik světa. Texty (uváděné v originálech i v překladu a s odkazem na zdroj) doprovázejí kresby tuší, které se musely nějak vypořádat s tím, že se jedná o téměř nenarativní titul, a pojednávají často o poněkud abstraktních, nikým nikdy neviděných věcech.

Jedná se o první dílo autora, který teprve nedávno dokončil školu a kromě kresby je též vystudovaným rytcem. V rozhovoru pro web aVoir aLire autor přiznává, že překlady nepřevzal z originálů tak, jak byly, ale poněkud je „zharmonizoval“, především sjednotil terminologii tak, aby každý úryvek nepopisoval stejné věci různými názvy. Nedovedu si představit, co to muselo znamenat pro překladatelku do češtiny Danuši Navrátilovou, která se rovněž musela obracet na české překlady původních textů.

Každý z nás je nestvůra

Kniha je rozčleněna do oddílů O zrození nebes, O zrození hvězd, O zrození Slunce, O zrození povrchu zemského, O zrození živočichů a O zrození nestvůr. V posledně jmenovaném oddílu se však nesetkáte s žádnými nestvůrami, spíše s pokojně vyhlížejícími ještírky, zřejmě našimi předky. Ano, možná právě to je mimo jiné poselství knihy. Uvnitř každého z nás je zubatá nestvůra.

Kresba, vlastně spíše malba, byla zpočátku prováděna tuší a inkoustem, ale nakonec se výtvarník rozhodl práci si ulehčit a přešel na pero. Právě toto rozhodnutí považuji za sice praktické, ale z hlediska výsledku problematické. Jeho perokresby nejsou zkrátka vedené vypsanou rukou. Ne že by byly vysloveně špatné, ale kouzlo geniálních tahů postrádají, z výtvarného pohledu je výsledek průměrný, neinspirativní. Což je škoda, protože tato kniha chce být především výtvarná.

Překvapivým zjištěním je, že autor postupoval opačně, než bychom čekali. Namísto aby ilustroval vybrané citáty, nakreslil nejprve cykly obrazů s prázdnými textovými čtverci a do nich následně hledal vhodné úryvky antické klasiky.

Poezie se dřív snoubila s vědou

Není ovšem vyloučené, že Hyacinthovy Kosmogoniály přivedou čtenáře k původním textům starých myslitelů. Nad otištěnými úryvky si uvědomíte, že byly doby, kdy poezie a věda nebyly oddělené od sebe. Obojí vytvářeli titíž lidé a obojí hovořilo stejným jazykem. Autor navíc přiznává malý „úskok“: z textů vybíral především ty, které ladí se současným pohledem vědy. Zavrhl tedy převažující geocentrické modely a vybral pouze vzácnější texty s modelem heliocentrickým, kde naše planeta obíhá okolo Slunce, nikoliv naopak. Citát z Aristofana bychom dokonce mohli považovat za poetický popis Velkého třesku: „V klíně nesmírných Temnot se pohnula černokřídlá Noc a prvotní zrodila vejce…“

Jazyk oněch úryvků je lahodný, ale úryvky jsou tak krátké, že si z nich užijete právě jen onu lahodnost slov, jinak to jsou roztříštěné kusy textů bez náležitého pojítka. To mohl dodat scenárista, kdyby ovšem nějaký byl. Výsledná zpráva je však radostná: celý vesmír směřuje od chaosu a nesouladu k řádu, účelu, uspořádanosti. Jsme v tomto pohybu u konce, nebo teprve na samém počátku?

Kosmogoniály jsou ambiciózní dílo, ale osloví jen hrstku zvědavců a jako komiks vlastně nefungují, byť formálně komiksem jsou. Chcete-li mít v knihovně podivnost určenou spíše ke kontemplaci než k zaujaté četbě, mohl by to být titul pro vás. Jinak asi těžko.

Petr Šmeral




Diskuse ke článku