nahoru

Aargh! Po dvaceti letech sběratelé šílí!

Richard Klíčník17. dubna 2021 • 10:00
Aargh! Po dvaceti letech sběratelé šílí!
foto: Archiv Analphabet Books

Před dvaceti lety se rozhodli vydávat komiksový sborník, který bude akcentovat českou nezávislou komiksovou scénu. Měli to těžké. Před dvaceti lety se tu za komiksovou scénu dalo označit jen máloco, natož za českou a nezávislou. Aargh! je ale stále tady. Většina jeho autorů se prosadila ve velkých nakladatelstvích a i díky němu u nás komiks vzkvétá.

Komiksový teoretik Tomáš Prokůpek a kreslíř/malíř Tomáš Kučerovský. Před dvěma dekádami dva kluci z Brna, na které se v Praze dívali se zájmem… Ale co si o nich myslet, když přišli s tím, že budou vydávat protiváhu na anglosaské komiksy zaměřeného magazínu Crew, který byl tou dobou už slušně rozjetý?

Věřte svému komiksovému teoretikovi

Rozhodně mělo jít o něco víc než jen o fanzin, které vznikají a zanikají jako na běžícím pásu. Měli vizi a nejspíš byli tehdy i dost naivní na to, aby jim došlo, jak velké sousto si chtějí ukousnout. Tomáš Prokůpek ale rozhodně získal vlastní unikátní platformu, kde mohl zveřejňovat výsledky svých bádání. Upřímně – výsledky jeho bádání jsou leckdy fascinující, ale těžko by je otisklo jiné médium. A dnes Aargh! slaví dvacátým číslem dvacet let. Jeho první číslo je mezi českými sběrateli žhavý artikl a prodává se za patnáct tisíc i více korun, to druhé pořídíte „jen“ za deset.

Když jsme u těch aukčních výsledků: limitovaná verze dvacátého Aarghu se dva týdny po vydání prodala na Aukru za 5000 korun. Do volného prodeje jich šlo málo, a jak říká Tomáš Kučerovský: „Podcenili jsme zarputilost sběratelů, takový hype jsme fakt nečekali.“ A věru má pravdu. Ale Aargh! jede a svým zakladatelům splnil nejspíš daleko víc než jejich původní očekávání, i když každé číslo je vždy učiněné vítězství ducha nad hmotou.

Historie české komiksové scény v kostce

Asi nejzajímavější je po letech číst staré úvodníky (čímž jde o zcela unikátní úvodníky v celém mnohavesmíru) Tomáše Prokůpka, v nichž shrnuje, co se v uplynulém roce stalo zajímavého na naší komiksové scéně. Tak třeba v roce 2014 s radostí oznamoval, že do českého komiksu přichází nový ženský element, konkrétně mluví o Štěpánce Jislové a Kateřině Čupové. Trvalo to ještě šest let, než dámy prakticky zároveň vydaly vlastní komiksová alba u zavedených nakladatelství a než získaly komiksové ceny Muriel. Ale došlo k tomu. Aargh! na „feminizaci“ českého komiksu hodně participoval a v posledním desetiletí v něm mají autorky doslova na růžích ustláno.

Aargh! se mýlí málokdy a těch šest let je asi tak jeho mentální náskok před děním na našem komiksovém trhu, který se ale vzmáhá, i díky puristickému Aarghu, jenž neopomíná komentovat „nešvary“ českého nakladatelského prostředí. Inu, ne všechno se vyvíjí k radosti komiksových teoretiků a ne všechno je dostatečně kvalitní, ale důležité je, že se komiksům daří (i když na poměry je třeba žehrat bez ustání).

Do třetí dekády s troškou sentimentu

Dvacáté číslo je obzvláště objemné, blahopřejnými komiksy přispěla celá plejáda autorů s Aarghem spojených; od Jiřího Gruse přes Pavla Čecha, Karla Jerieho, Dana Černého, Nikkarina, Kateřiny Čupové a mnohých dalších. Tohle číslo má totiž zhruba trojnásobný rozsah než ta předchozí: čítá 228 stran, tloušťka hřbetu činí 1,5 cm, hmotnost 1 kg a zahrnuje 32 komiksů a 9 publicistických textů. Z publicistiky tentokrát asi nejvíc potěší ohlédnutí za zesnulým Honzou Vyčítalem a jeho komiksovou estetikou.

Pokud se o komiksy zajímáte, je nepravděpodobné, že Aargh! neznáte. Spíš je pravděpodobné, že nepatříte ke stálým odběratelům, což je škoda. Seznam.cz měl kdysi heslo „Najdu tam, co neznám“; u Aarghu bychom jej mohli parafrázovat: "Najdu tam, co z komiksu (ke své škodě dosud) neznám." Přejeme tedy po Čtyřlístku nejdéle kontinuálně vycházejícímu českému komiksovému periodiku hezké kulatiny!

Richard Klíčník




Diskuse ke článku