V neděli 27. prosince ve věku nedožitých 82 let zemřel vynikající český herec a pedagog Ladislav Mrkvička. Televizní a filmoví diváci ho znají především ze snímků Atentát, Metráček, Dobrá voda, Grandhotel, Staříci, ale i normalizačních seriálů Rodáci či Třicet případů majora Zemana. Mnohé nezapomenutelné role ztvárnil i na divadelních jevištích.
Většina odkazů na jeho život a tvorbu uvádí, že Ladislav Mrkvička se o studium na DAMU ucházel několikrát a nakonec školu úspěšně absolvoval v roce 1962. Druhá část tohoto tvrzení však není zcela pravdivá. Mrkvička sice studia na DAMU v roce 1962 ukončil, ale ne dobrovolně. Ze školy byl totiž vyhozen jen pár týdnů před závěrečnými zkouškami. Mohl za to hořký konec jednoho studentského žertu.
V květnu onoho roku 1962 vyrazili studenti DAMU slavit Majáles. „Studenti se radovali a mělo to úžasnou atmosféru. Samozřejmě to vedlo k uličnictvím, z dnešního pohledu nevinným. Já jsem v rámci veselí vylezl na tramvaj a sundal kladku, aby do nás tramvaj nemohla najíždět,“ uvedl později. Mezi studenty DAMU však bylo několik agentů zaúkolovaných Státní bezpečností, aby provokovali k protirežimním výstřelkům.
„Přitom majáles byl původně povolený, jenže tam byli provokatéři, což jsme netušili. Průvod končil na Petříně, ale tam jsme už nedošli, zmizeli jsme dřív. Pak jsme se dozvěděli, že na Petříně se zatýkalo. Trochu jsme si oddechli, že jsme tomu unikli. Ale v dalších dnech zatýkali další studenty. Pro mě si přišli přímo na zkoušku absolventského představení DAMU. Na základě fotografií, které tam tajní pořídili. Byl jsem na nich, jak sundávám z tramvají kladky, aby nemohly jet… Uměl jsem to, dělal jsem kdysi brigádu jako průvodčí. Byli jsme odsouzení k obecně prospěšným pracem. Ale zpátky ke studiu neexistovala žádná cesta,“ dodal Mrkvička. Vše mělo podstatný výsledek – Mrkvičkův vyhazov ze školy, a to jen pár týdnů před absolutoriem.
Než k vyloučení došlo, odehrála se ještě jedna nepříjemná epizoda. Státní bezpečnost a komunistická kádry v rámci školy tlačily na ostatní Mrkvičkovy spolužáky, aby se od něj distancovali a podepsali pamflet, že Mrkvička je rušivý element, podvratný živel a patří do kriminálu. Mrkvičkovými spolužáky přitom byli například Josef Abrhám, Petr Čepek, Jiří Krampol, Václav Sloup, Jana Drbohlavová, Jaroslava Tvrzníková či Jiří Bednář. Všichni kapitulovali a podepsali, ale jediný, kdo se odmítl pod Mrkvičkovo odsouzení podepsat byl Petr Čepek. Za svůj vzdor i zásadovost nakonec i on zaplatil tím, že byl ze školy vyhozen.
„To bylo silné, demonstrativní gesto. Obdivuhodné. Opravdu odešel ze školy. Bylo to nevídané, donkichotské gesto. Dlouho jsem přemýšlel, kde se to v něm vzalo, jak silný to musel být charakter. Ptal jsem se sám sebe: Byl bych toho schopen?“ vzdal Mrkvička o mnoho desítek let později hold svému kolegovi Čepkovi v dokumentu o něm.
Mrkvičkova klukovina však jeho uměleckou dráhu již v zárodku nepřetnula. V divadle i ve filmu ztvárnil desítky rolí. Od roku 1998 vyučoval na DAMU, v roce 2012 obdržel Cenu Františka Filipovského za mistrovství v dabingu, byl i uznávaným recitátorem a hercem rozhlasových rolí. V roce 2019 byl oceněn cenou Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Mezi spolužáky, kteří odsoudili Ladislava Mrkvičku jako „podvratného živla" byla v článku chybně uvedena i tehdejší studentka DAMU Helga Čočková, která sama se naopak stala obětí perzekucí ze strany StB. Paní Čočkové se tímto omlouváme.
