nahoru

Dobrodružství s Chuckem Norrisem aneb Legendární česká reklama slaví desáté výročí

Marek Gregor 29. prosince 2020 • 16:30
Dobrodružství s Chuckem Norrisem aneb Legendární česká reklama slaví desáté výročí
foto: Petr Keller

Před deseti lety ovládly český adventní mediální prostor reklamy na velkého německého mobilního operátora. V hlavách pražských kreativců se zrodil nápad natočit sérii spotů s Johnem Travoltou. Hlavní protagonista Horečky sobotní noci měl plný kalendář na dlouho dopředu, a tak se v trojúhelníku tuzemských poboček Saatchi & Saatchi, T-Mobile a filmové produkce Starlite objevila idea oslovit Chucka Norrise. Vznikla reklamní klasika. Těžko najdeme někoho, kdyby si nepamatoval maminku, jež na kluzišti prosí Chucka, zda by ji mohl vyfotit s dcerou, která poprvé BRUSLÍ. Hollywoodská hvězda nechápavě praví: „Bruce Lee? Ne! Já, Chuck Norris!

Přesto, že se v reklamách globální společnosti T-Mobile společenské celebrity typu Catherine Zeta-Jonesové (2002) objevovaly už dříve, německé matce se nápad její pražské pobočky natočit sérii předvánočních spotů právě s Chuckem Norrisem vůbec nezamlouval. Není divu: firma netoužila po kontroverzi. Když se například ukázalo, že se rok co rok přepisují výsledky těch největších cyklistických závodů, Tour, Gira a Vuelty, z důvodu pozitivních dopingových nálezů, zrušila v roce 2007 cyklistický profesionální tým pod svým jménem. Takže důvody, proč se nikomu z vedení nelíbilo angažmá tehdy sedmdesátileté hvězdy akčních filmů Chucka Norrise, který byl znám svými kontroverzními postoji například proti potratům z katolicko-konzervativních pozic, byly celkem pochopitelné.

Ostatně, nakonec prý to, co rozhodlo, že se Chuck Norris v říjnu 2010 rozhodl přijet do Prahy natočit lokální reklamy na mobilní telefony, byl hercův spontánní zájem. „Nadchlo ho, že chceme točit klasickou vánoční reklamu, to že prý nikdy nedělal,“ vzpomíná jeden z hlavních protagonistů příběhu, filmový producent Petr Keller (Starlite Pictures).

Německé matce navzdory

Tehdejší kreativec Saatchi & ­Saatchi a tou dobou také člen skupiny Rány těla Radek Hadj Moussa, přezdívaný Hadji, upřesňuje: „O velké vánoční kampani se agentura s klientem baví už od jara. Někdy v létě jsme si s mým tehdejším parťákem Janem Rídlem říkali, že zkusíme navrhnout kampaň s velkou hollywoodskou hvězdou. Poměrně rychle se nám v hlavě usadil nápad vzít ji do obyčejné české rodiny. Jakmile nám klient námět schválil, začali jsme shánět Johna Travoltu. Pak se ukázalo, že to s ním nepůjde, ale že ve hře je i Chuck Norris. Nám to přišlo správně, tehdy hodně frčely jeho fóry. Jenže globální T-Mobile žádnou reklamní kampaň s ním nechtěl. Až Martin Jaroš (ředitel marketingu T-Mobile, muž, jenž předtím stál za reklamami na Oskara, předchůdce Vodafonu, s Petrem Čtvrtníčkem; pozn. red.) tehdy řekl památnou větu: „Někdy je lepší se pak omluvit než žádat o povolení. Průšvih z toho asi měli všichni. Byla to kampaň, která se z pohledu globální firmy nikdy neměla stát. Paradoxně pak v rámci celé firmy vyhrála interní cenu za nejefektivnější reklamu roku. Proč to říkám? No protože Chuck Norris stál hodně velké peníze, ale vyplatilo se to víc než jakákoli jiná reklama.“

Za angažmá Chucka Norrise může Petr Keller, který se tehdejšímu šéfovi pražské Saatchi & Saatchi Tomáši Průšovi zmínil, že nemůže-li Travolta, mohli by zkusit Chucka Norrise, jelikož zná jeho agenta. A tak kreativci začali vymýšlet náměty. Hadji: „Věděli jsme, že na celý koncept máme tak čtrnáct dní, bylo to šíleně rychlý. Spousta nápadů propadla. Když jsme se dozvěděli, že to fakt může být Chuck Norris, vydali jsme se cestou akčního hrdiny a podobných prvoplánových nápadů, ale i Chuck nám nakonec potvrdil, že to vzal jenom proto, že jsme byli vůbec první, kdo mu nabídl vtipnou a legrační roli, kde nestřílel z Panzerfaustu ani nezapaloval baráky. Ta nejúspěšnější reklama stejně nevznikla v kanceláři. Večer, když už jsme měli pro ten den hotovo, šli jsme si sednout na pivo a Honza Rídl přišel s vtípkem ,bruslí/Bruce Lee‘. Všichni jsme se šíleně začali smát, co smát, řehtat. Nejtěžší úkol nastal vzápětí – přiřadit tenhle vtip k nějaké službě. Na tom většina podobných nápadů ztroskotá. Tehdy se nám to ale povedlo. Nápad ,prodával‘ elektronické rámečky na fotky, které se přidávaly k mobilům, a povedlo se to tak, že spot musel být dočasně stažen, protože prostě rámečky došly.“

Velký frmol nenastal jen v reklamní agentuře. Probíhala rovněž čilá komunikace mezi klientem, produkcí a hollywoodskou hvězdou – ta prý chtěla znát přesné scénáře, některé zamítla, jiné schválila. „V jednu dobu, když to chvíli vypadalo, že asi nepřijede, jsem v lehké panice začal shánět jeho dvojníky, pracovně jsme jim říkali ,look like Chuck‘. Obvolával jsem nejrůznější agentury, málokdo měl tou dobou tolik dvojníků jako on – byly jich desítky po celém světě. Nakonec mi jich v počítači zůstalo pět. Jeden dokonce vypadal přesně jako Chuck před dvaceti lety, až jsme si říkali: To musí být jeho někde zapomenutý syn,“ vzpomíná Petr Keller a pokračuje: „Když pak konečně podepsal smlouvu, ukázalo se, že Chuck Norris má tři bodyguardy. První přiletěl několik dní před ním, takovej lehkej KGB nebo CIA týpek, bavil se s hotelovým personálem, všechno prohlížel, ale jinak strašně milej, až pak jsme zjistili, že s Chuckem spolupracuje už od začátku jeho filmové éry, přesněji od doby, kdy Chucka oslovil do jednoho filmu Steve McQueen.“

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku