nahoru

Nadržená frndička i poloha propíchnutého motýla. Přečtěte si nejhorší sexuální scény v české próze

Kateřina Kadlecová, Kryštof Eder 31. prosince 2020 • 17:30
Nadržená frndička i poloha propíchnutého motýla. Přečtěte si nejhorší sexuální scény v české próze
foto: Marek Douša

Ctěná čtenářko, milý čtenáři, až se zase jednou ocitnete v poloze propíchnutého motýla, vzpomeňte si na svůdné inspirace, jež vám zde předkládáme v souhrnu toho nejlepšího – tedy vlastně nejhoršího –, co tuzemští spisovatelé za poslední rok v oblasti erotiky vykoumali. Po české próze vydané v kalendářním roce 2020 jsme pro vás sesbírali úrodičku mokrých trenclí, okousaných bradavek a rozličných tělních tekutin z per oceňovaných českých autorů a autorek. Povzneste se prosím pro jednou nad to, co káže dobrý mrav, a ponořte se do nabízených literárně-hambatých orgií. Jak říkal starý Kramerius v seriálovém F. L. Věkovi: „Toto je sice jen kratochvilné čtení, ale dobrým jazykem podané.“

Nejdřív olympiáda, pak Wimbledon, pak letošní turné Taylor Swiftové… A nakonec byly zrušeny i britské ceny Bad Sex in Fiction Award, které od roku 1993 každoročně uděluje měsíčník Literary Review a hrdě je přebírají titáni světové literatury John Updike, Ben Okri, Norman Mailer nebo Jonathan Littell. Udělují se za mizerně napsané, krkolomné, případně zcela zbytečné p(r)asáže sexuálního charakteru v moderní próze. Ctihodní porotci z Londýna se vyjádřili v tom smyslu, že ocenění letos nikomu nepředají, neboť „veřejnost byla v tomto roce vystavena příliš mnoha špatným věcem a netřeba ji k tomu všemu vystavovat i špatnému sexu“.

My v Reflexu ovšem víme, že bídný sex je pořád ještě lepší než žádný sex. V těžkých dobách je máloco tak povzbudivé jako zasmát se fantaziím slovutných autorů i literárních začátečníků, když narazí na úskalí bontónu, gravitace či elementárního jazykového citu. Vychutnejte si v době izolace a krize tyto orgie, jichž se účastní více než šest povolených osob najednou a žádná z nich se nikde po těle nechrání rouškou.

1) Ondřej Macl

Výprava na ohňostroj

A ona už vám, připravená, nasazuje čepičku s příchutí ostružin a nastavuje se… Jen co se naskytneme v poloze propíchnutého motýla, je zřejmé, že sex nepotrvá dlouho. Vlastní ruka bývá sice zručnější než cizí tělo, nikdy ale nedosáhne té míry překvapování, jaké se vám dostává až od miláčka a která dráždí právě i svou neohrabaností. Jak jsem jí chyběl, dovtípím se z toho, jaká je vevnitř vlhká. Klouže to opravdu jak dobře promazaná lyže. Není se co divit blížícímu se výronu mé malé laviny… A klín mi povadne úplně, když zbystřím, že ho mám zbarvený dokrvava.
„To jsi mi nemohla říct předem?!“ vyskočím pro papírové kapesníky.
A ona se s láskyplným úsměškem dodělává rukou k orgasmu: „Přece víš, že s příchodem Rudý armády to dělám nejradši.“

Vítězové naší ankety si většinou naložili na bedra víc, než mohli unést, a jejich popisy sexu, perverzit a dalších kratochvílí byly plné neobratných klišé a nezáměrných nechutností. Úryvek z debutové novely Ondřeje Macla, vydané na samém sklonku roku 2019, distribuované však až letos, je ovšem jiné kafe. Nadhled a ironie z něj přímo srší, a tak je třicetiletý drži­tel Ceny Jiřího Ortena porotou podezříván, že scénu napsal na míru potřebám naší soutěže. Invenční metaforika (od lepidopterologie k Sovětům) je doplněna brilantním horským pandánem promazaná lyže – lavina. Ondřej Macl potvrzuje, že mu jde všechno, na co sáhne – básně, eseje, próza a taky špatné erotické scény. Zlato udělujeme s radostí o to větší, že oceněná novela není nějaký obskurní výron zneuznaného grafomana, ale jedno z nemnoha děl současné české literatury, které stojí za to číst.

2) Jana Bernášková

Jak přežít svého muže

Tomáš odkládá skleničku vína a pomalu se pokládá na mé nohy a gauč. Roztáhne je, a jelikož mám dnes šaty, jeho cesta za štěstím bude snadná. Rukou zajede pod sukni, stáhne mi silonky a přes kalhotky lehce dráždí klitoris. Polévá mě horko, začínám trošku vzdychat, to pomalé a něžné dráždění je neuvěřitelně vzrušující. Má nadržená frndička vlhne, růžové kalhotky jsou v mžiku mokré skrz naskrz, což Tomášovi dodá odvahu jít dál. Pomalu na mě přiléhá, začíná mě líbat a jeho levá ruka mě nepřestává dráždit. Líbá mě něžně, jako kdyby mě ochutnával poprvé, kalhotky odsune na stranu a proniká do mě prstem. (…)
Přes šaty mi začne okusovat bradavky. Potřebují polaskat a on jim to rád dopřeje. A přestože mi prsa mačká velmi něžně, mám pocit, že exploduju. Jsem stále oblečená a přitom rozdrážděná na několika místech zároveň. Cítím odevzdanost. Ať se děje cokoliv, vím, že to chci. Mé tělo je hladové po dotycích a frndička potřebuje být zase milovaná.

Uznáváme, že posadit na stříbrný schůdek herečku z UliceVyprávěj, „k tomu ještě hezkou a mladou“, jak se brzy čtyřicetiletá exmanželka dramatika a divadelního režiséra Davida Drábka skromně označila v rozhovoru z Lidových novin ze 4. prosince, je od nás troufalé. Paní podle svých slov nikdy příliš nečetla a k tomu, že začala psát, došlo vlastně úplnou náhodou; po přečtení jejího „křehkého románu o lásce“ není důvod tomu nevěřit. Hlavní hrdinka, ona výše roztahovaná a okusovaná Lucie, má stejně jako sama autorka dceru s divadelním režisérem, s nímž se rozešla, a jejím dalším partnerem se stane scenárista televizních seriálů. Ani jeden z nich novopečené (nebo spíš nedopečené?) spisovatelce s topornými pornografickými vsuvkami, jež román špikují jak svíčkovou, zjevně neporadil. Mačkání prsou evokuje mačkání brambor, všechno to začínání a přestávání mechanických akcí připomínají recept na přípravu karbanátků a dospělá žena, která o své vagíně přemýšlí jako o frndičce, ba ji tak neváhá veřejně nazvat, by se možná měla vrátit k barbínám a bublifukům.

3) David Zábranský

Republika

V brožurách k programu se o tom nepsalo, ale v rámci Work and Travel šlo na prvním místě o sex. Copak tomu vůbec mohlo být jinak? Sedmnáctileté slečny, které uměly anglicky tak akorát poděkovat, poprvé letěly přes oceán do země, kde angličtina byla úřední řečí a kde byli chlapi zvyklí, že každý rok přilétá nová várka fakticky velmi podobných nanynek. S kočičí maskou přes oči ve Spojených státech natočila pár pornoklipů. V jednom z nich se účastnila takzvaného ‚squirtingu‘. Chlap ji položil na postel na ručník a strkal jí prsty namočené v lubrikačním gelu střídavě do zadnice a do pochvy tak dlouho, dokud nepochopila, že má za úkol křičet vzrušením a ustřikovat silným přerušovaným proudem moč. Tehdy si myslela, že squirting je v rámci sexu něčím jako silvestrovským ohňostrojem; o deset let později věděla, že muži od žen nechtějí nic jiného, než aby tři sta šedesát dní v roce držely, řvaly a stříkaly. Muži milují uvádění věcí do transu. Nalijí vás u pumpy jako SUV. Šlapou na plyn a tůrují motory.

Ačkoliv nemáme po ruce lubrikační gel, Davida Zábranského budeme do naší desítky strkat tak dlouho, dokud nepochopí, že tuzemským Michelem Houellebecqem opravdu není a že psát (nejen) o sexu takhle je prostě ekl. Od chvíle, kdy se z držitele Magnesie Litery stal enfant terrible české prózy, který se každým dalším románem pokouší vytřít zrak a bůhvíco dalšího všem nalevo i napravo, se jeho literární dráha neúprosně stáčí směrem, kam jsou v ukázce nebohé nanynce strkány prsty (a ne, nemyslíme pochvu). Autor si při psaní evidentně ani nezjistil tři základní pravidla programu Work and Travel: účastník musí být studentem denního studia VOŠ nebo VŠ, musí mu být minimálně osmnáct a jeho angličtina musí být na komunikativní úrovni B1–B2. Co však záleží na rešerších, když v Zábranského světě „muži od žen nechtějí nic jiného, než aby tři sta šedesát dní v roce držely, řvaly a stříkaly“. Takhle jednoduché to všechno je!

4) Jakub Trpiš

Revoluce

„Ach, můj bože,“ sevřela vzrušením nohy, když na ni konečně sáhl.
„Snad sis to nerozmyslela,“ držel jí ruce za hlavou. Bránila se, ale marně. Vášnivě ji políbil, načež poskytl neskutečné potěšení i druhé bradavce.
„Máš je úplně mokrý, jako kdyby ses počural,“ sundala mu trenýrky.
„Vidíš, co se mnou děláš,“ projížděl po úzkém pruhu kalhotek, který byl to jediné, co ho dělilo od poslední mety, a při tom lízal její bradavku. V životě jsem Moniku neslyšel tak hekat.

Autora je třeba pochválit za sofistikovanost, s níž v samém úvodu scénky oprášil nesmrtelný dabing porna, na které se na véháesce omylem koukaly svíčkové báby v Troškově legendárním snímku Slunce, seno a pár facek. Velebnosti, udělejte s tím něco! Ambi­ciózní ­Ostravak Trpiš, podnikající v marketingu, tvrdí, že se jeho prvotiny prodalo 59 tisíc výtisků, přesto své třetí dílko vydal samonákladem. Neviňátka Monika a Kryštof předvádějí dialog jak z mateřinky, vzrušivý potenciál repliky tematizující pomočené spoďáry se uvádí v záporných číslech. Nebožák vypravěč přesto pokračuje a „projíždí“. Kým nebo čím netušíme, každopádně přistávací plocha dámského spodního prádla skrývající „poslední metu“ se nejspíš dočká ošklivé havárie plné olejových skvrn a hořících trosek. Dostanete-li se v popisu prostných za Moničino hekání (evokující hekárnu, bezesporu jedno z nejméně sexy míst na světě) a Kryštofovu repliku: „Jsi tak krásná. Nemůžu ho tam strčit,“ dejte vědět, jak ta fraška dopadla.

5) Jan Sojka

Rodina a jiné regály

„Nech mě, chci spát,“ zašeptala a odsunula se o kousek dál. Václav zůstal ležet na zádech, v očích měl slzy. Pak vstal, šel znovu do koupelny, zamknul se, vlezl si do vany, pustil sprchu, uchopil do dlaně to, co ho činilo mužem, kterým se stále cítil a kterým chtěl i po těch letech pro svou ženu být. Myslel na svoji ženu, představoval si ji, když jí bylo osmnáct, pětadvacet, když jí bylo třicet i nedávno čtyřicet, vzpomínal, co všechno spolu dělali, co dělal on jí, co ona jemu, ruka zrychlovala, on rychleji dýchal a pak z něj prudce vystříklo to, co mělo patřit jeho ženě.

Ani cudnost a opatrnost nejsou při psaní erotických scén zárukou úspěchu. Přesvědčit se o tom můžete v povídkové knize prozaika a básníka Jana Sojky, jež jako jedna z prvních reagovala na pandemii koronaviru a s ní související karanténu. Inkriminovaná scéna však jako by vznikla spíš v době, kdy v Evropě řádil mor. Představa, že i po více než dvaceti letech myslí muž při masturbaci na svou ženu, je v době porna na každém internetovém rohu poněkud přežitá. Pro spojení „to, co ho činilo mužem“ jako by Jan Sojka hledal inspiraci v sebraných spisech Aloise Jiráska. Totéž platí o vyvrcholení koupelnového monodramatu.

6) Iva Hadj Moussa

Šalina do stanice touha

… jeho jazyk vjel do její pusy jako šnek a byl to jeden z nejnečekanějších okamžiků, jaké dosud zažila. A to stačilo k tomu, aby i ona vystrčila svůj jazyk a vsunula ho do jeho úst. Pak spolu dva jazyky zápasily o to, kdo bude mít víc místa a kdo olízne víc mokrých zákoutí, mezizubních prostor a hrbolatého patra.

*
„Tak co, San, pořád při sexu ležíš jako prkno a myslíš na pohřeb rodičů? Dodržuješ naše pravidla?“ šeptal.
Ačkoliv na pohřeb při sexu s Johannesem opravdu nemyslela a vystřídala s ním už asi o tři polohy víc než s Mirkem, zamračila se, jak nejlépe uměla.

Při četbě prozaické prvotiny reklamní textařky Ivy Hadj Moussy jsme si kladli otázku, zda nevyhlásit paralelní soutěž o nejodporněji popsaný polibek. Ze záměru nakonec sešlo, protože jediný letos zaznamenaný konkurent pochází z Velké Británie. Zatímco česká debu­tantka vsadila na šneky, irský prozaik Billy O’Callaghan v románu Náš Coney Island (vyd. Paseka, přeložil Petr Eliáš) zaujal při popisu polibku tak banálními přirovnáními, že by se za ně měly spisovatelům odebírat klávesnice i s rukama: „Její ústa jsou horká jako čaj. Dýchá do něj a on vydechuje do ní. Přelévají se v sobě jako vlny, je to jako milování.“ S polibkem to Ivě H. M. sice nevyšlo, ale trojlístek sex, prkno a pohřeb rodičů jí i tak zajistil krásné šesté místo. Alespoň nějaký úspěch. Jinak se totiž román o nanicovaté instagramové influencerce s vkusem tuzemské literární scény spíše minul.

7) Richard Popel

Ohledávání času přítomného

„Mami, kde to jsem?“
„U pána,“ odpověděla kráska a dloubla mě žertovně do žeber.
Poručil jsem svému pyji, aby pronikl matkou na mém klíně a dosáhl až k dcerušce. Šlo to ztěžka, byla to chůze do příkrého kopce a třicetikilový náklad na zádech se zdvojnásoboval při každém kroku. Ještě jeden krok… ještě krůček.

*
Kulturní řeči doprovázela mírným laškováním a doteky zkušených rukou a nakonec mě pozvala k sobě na pokoj, kde mi ukázala, co všechno umí: leze leze po železe, kočka leze dírou, vařila myšička kašičku, kolo kolo mlýnský… a „perskej koš“. Za hodinu erotického tělocviku jsem byl na mrtvici, ale jinak velice spokojen.

Je hříchem upozornit zde na pouhé dvě z obskurních lechtivých scén, jimiž více než šestisetstránkový román někdejšího pošťáka z britského Yorku, který za totáče emigroval z vlasti, doslova přetéká. Imaginace urvaná ze řetězu, chaos, gejzíry nápadů a bohapusté stylistické obžerství vygenerovaly i čekárnu, v níž vypravěči sedí na klíně maminka, jíž sedí na klíně holčička – a dál už to znáte. O něco méně průzračná je labužnická pasáž, ve které se šikovná sexuální pracovnice táže po vypravěčově oblibě Brahmsovy hudby, aby jej posléze proškolila v praktikách s rajcovně infantilními názvy.

8) Jan Horníček

Čarostřelec

Chápavě přikývla a vysvobodila ho z kalhot. Byla něžná a ohleduplná, ale on se styděl. Za to kypící vzrušení, které pociťoval a které bylo vidět. Znovu ho políbila, přitiskla se k němu a sevřela jeho ztopořený pyj ve své silné, mozolnaté dlani. Zasténal. Projela jím vlna rozkoše. Pohyb její ruky zrychlil. Počala si vyhrnovat sukně, odhalila oblá stehna a vlhký sladký klín… Déle už se ovládat nedokázal. Hekl. Mezi prsty jí vychlístlo jeho nažloutlé semeno. Vášeň vyprchala. Její zelené oči zmatněly ­zklamáním…

Jak pikantní: ještě nikdy nebyl protagonistou ukázky v této anticeně sexuálně zdrženlivý duchovní! Kněz Vilém z vítězného románu letošního ročníku Literární ceny Knižního klubu je i v tomhle tak říkajíc panicem. Ve svém snu o Kateřině, krásce vybavené prackami pomocného dělníka, Vilém „selhal jako muž i jako celibátník“, což čtenáři velmi dobré historické detektivky vadí možná o něco méně než barva hrdinova prastarého, jaksi archívního mnišského spermatu a jeho chlístnutí (při zvuku tohoto slova se maně vybaví hlíst a močál, výrazy s vášní a pohlavím nepěkně korespondující). My, kdo jsme během pandemie zatím nepřišli o čich, přemýšlíme, co nebohá Kateřina v tu chvíli cítila… STOP!

9) Jan Novák

Kundera. Český život a doba

„Vahab mi řek, ať se postavím za závěs. A já mu na to říkám, to ne, co kdyby mě tam Hrabidlo vidělo? To by byl trapas. A Vahab říká, ale né, ta jídelna je veliká. A neboj se, jí se to bude líbit.“
A co se teda nakonec odehrálo?
„Vahab mě s tím otravoval tak dlouho, až jsem řek, no tak dobře, no. No tak jsem prostě stál za závěsem a Vahab souložil s Hrabidlem a různě ji posouval kolem celého stolu, až skončili tam, kde začali. Načež Vahab zase vrh ten svůj triumfální pohled na závěs.“

Tato erotická scéna je zvláštní minimálně ze dvou důvodů. Tak předně: nepochází z románu ani z povídky, ale z beletrizovaného životopisu. A za druhé má zajímavé personální obsazení: Vahab je přezdívka spisovatele Milana Kundery, Hrabidlem je jeho manželka Věra, za svobodna Hrabánková, a vypravěčem historky obnažující prozaikův exhibicionismus je psycholog Ivo Pondělíček; celé se to údajně odehrálo někdy v polovině šedesátých let v jídelně Kunderovy vily v Králově Poli. Nejraději bychom zde tu scénu vůbec nevytahovali – její narátor zemřel právě před rokem a jedenadevadesátiletý světoznámý prozaik ani jeho distingovaná paní se ke kandaulistické epizodě nikdy nevyjádří, proč by také měli. Ale odhlédněme od rozdělení rolí a představme si ono toporné stání jednoho a posouvání druhého, tu s pýchou prezentovanou a s ostychem sledovanou mechaniku rotačního aktu – a máme tu kunderovské trapno v plné parádě.

10) Michaela Štěchová

Růže z Jericha

„Představ si – ten blbec mě svlíknul a chtěl, abych si do toho košíku vlezla. Že prý by to bylo jako strkat ho lvici do klece,“ směje se Magda vlastní historce, jako by snad byla vtipná.
„Magdo, nic odpornějšího jsem ještě nikdy neslyšel.“
„A to ještě nevíš to nejhorší.“
„Ono to může být ještě horší?!“
„No jo. On se mu tam mezi tu uzounkou mřížku totiž fakt vešel!“ chláme se do polštáře.

Pokud dumáváte, proč jsou nákupní vozíky drátěné, když je to nepraktické a mezi oky občas propadnou třeba žvýkačky, odpověď hledejte v Růži z Jericha. Snad vás tato odpověď uspokojí víc, než jak patrně uspokojil neznámý krotitel lvic Magdu. Ale všechno má své pro a proti. I když se zvyk schovávat si po sexu trofeje přisuzuje spíše mužům, nákupní košík coby cenný relikt výstředního sexuálního dobrodružství hravě překoná všechny odcizené podprsenky a kalhotky. Román o Češce Magdě a Egypťanu Kareemovi je jinak stylistických i obsahových úletů vcelku prostý, za tento nápad si však desáté místo v naší soutěži zaslouží. Vy ovšem s vozíkem podobné triky nezkoušejte, ať ty předvánoční, a k tomu pandemické fronty před všelijakými kauflandy nejsou ještě delší!

Kateřina Kadlecová, Kryštof Eder




Diskuse ke článku