Skvělý komiksový scenárista a kreslíř Daniel Majling, který okouzlil české publikum už svým prvním komiksem Rudo, je zpět. Také tentokrát se obsadil do hlavní role, ale autobiografičnosti ubylo. Servíruje nám thriller s prvky podivného hororu.
Těžko se to přibližuje, ale Zóna (vydalo ji nakladatelství Labyrint) zkrátka musí trochu evokovat Stalkera bratří Strugackých, Trhlinu Jozefa Kariky a vlastně i Teorii podivnosti Pavly Horákové. Jen je to černobílý komiks, o jehož ději se toho nedá bohužel moc napsat, aniž bychom vyzradili to podstatné ze zápletky.
Mít se jen trochu rád
Majling umí budovat příběh postupně, s mnohými odbočkami, které působí na první pohled nesourodě a zbytně, ale v samém závěru se ukáže, že má všechno důkladně promyšlené a nic mu nespadlo pod pomyslný stůl.
Co vám můžeme prozradit? Předně to, že je to dobrý komiks. Autor, stejně jako v Rudovi, vyniká v sebeironických bonmotech, které se vám skutečně zažerou pod kůži: „Nemáš nějaké aztécké předky?“ - „Proč?“ - „To umění vytrhnout srdce zaživa se nedá naučit, to musí mít člověk v genech.“ Takže ano, hrdina je opět asociální nula, která si není schopná najít vztah a nemá přátele. Vlastně jednoho přítele by měl…
Kámoši jak hrom
Jenže ten zmizí. A protože Erik byl kámoš ještě z dětství, rozhodne se hlavní hrdina, že se ho pokusí vypátrat. Jenže katatonická osoba, kterou nalezne v blázinci, se Erikovi vůbec nepodobá. A tak protagonistu pátrání zavede do Gemeru, do tajemné Zóny…
Pokud čekáte, že se začnou dít věci, vlastně se pletete. Ty se totiž v příběhu prakticky neodehrávají na Slovensku, ale v Londýně, kde tajemný Čistič pomáhá odstranit islámského radikála. Čistič už zvládl odstranit i narkobarony v Americe. A nikdo neví jak. Že to bude nějak souviset s Erikem a jeho zmizením, je jasné. Ale jak?
Nesmíme ani naznačovat
A to vám neprozradíme, protože je to celé důmyslně vymyšlené a mají v tom prsty superhrdinové, o jakých svět zatím ještě neslyšel (toto tvrzení je naštěstí tak matoucí, že vám prakticky nic neřekne). Inu, střední Slovensko.
Příběh šlape a snad jen epizodní historce o Indiánech kmene Ute se autor věnuje na příliš velkém prostoru, a i když je zajímavá, ději komiksu toho moc nového nepřináší. Dobře, logická dírka je ještě v jazykové bariéře při odstraňování narkomafie, ale nápad je to moc pěkný, tudíž se dá Danielu Majlingovi odpustit.
A to už musí být konec této poněkud kryptické recenze, která snad dá čtenáři daleko méně odpovědí než otázek, které vyvolá. Zájem o Zónu by snad ale vzbudit mohla, protože jde o další skvělý komiks z nakladatelství Labyrint, jehož čtení přináší čiré potěšení. Nebudete se asi smát tolik jako u Ruda, ale to ani nebylo Majlingovým záměrem. Ten leží jinde a podle všeho se jej podařilo naplnit. Takže se s obavami vypravte do tajemné Zóny.
