Režisér David Lynch dokončil své album elektronického popu. Mluví se o tom sice už nějakou dobu, ale pořád se to tvářilo spíš jako nějaký ujetý fór. Teď je na světě i první oficiální ukázka a zní to – fanfáry – fakt divně. Album se jmenuje Crazy Clown Time, Lynch (na obrázku s Noemi Wattsovou při natáčení Mulholland Drive) si ho celé napsal, nahrál a zprodukoval a na americkém trhu se tahle brána do surreálna objeví 8. listopadu. Proč by vás to mělo zajímat? Tady je pár důvodů:
1. Protože je to lepší, než kdyby dělal zprávy o počasí
A že je dělal. Denně.
2. Protože v jedné písni tam zpívá Karen O z Yeah Yeah Yeahs
A Karen O je bezva.
Pokud tedy nefrčíte v německém indusu. Když se v amerických kinech šestadevadesátém a posléze v evropských v sedmadevadesátém objevila Lynchova Lost Highway, široké publikum v ní zaslechlo německou kapelu Rammstein vůbec poprvé. Pro film ji Lynchovi mimochodem vybral Trent Reznor z Nine Inch Nails. Který s Karen O spolupracuje zase na svém soundtracku Mužů, kteří nenávidí ženy. Svět je malý.
4. Protože tady po vás nebude nikdo chtít, abyste to pochopili
Na rozdíl od té scény v Inland Empire, kde sedí v obýváku na gauči několik obřích králíků, mají na sobě lidské oblečení a říkají hromadu sofistikovaných nesmyslů, ze kterých vás rozbolí hlava a prostředníček levé nohy.
5. Protože když dělají lidé od filmu muziku, je to celkem sranda
Zapomeňme na chvíli na bizarní hitparádový experiment Paris Hilton – ostatně její ordinérní domácí porno s ikonickým názvem One Night in Paris ji neřadí tak úplně mezi herečky. Ale jsou tu mnozí jiní, kdo vyměnili kameru za kytaru nebo za synťák... Bohužel nás teď napadá jenom Bruce Willis a Steven Seagal, ale… jistě tady bude i někdo další… no jasně, třeba Jared Leto z 30 Seconds to Mars!
6. Protože v tracklistu je skladba s názvem Divné a neproduktivní myšlení
Čili soundtrack nejednoho lidského života v požehnaném 21. století.
7. Protože klub Silencio z Mulholland Drive je skutečný
Noční klub Silencio z filmu Mulholland Drive teď sám Lynch otevře v reálném světě. Jenom to nebude v Los Angeles, jako ve filmu, ale v Paříži, ale to je přece jedno. Což, ano, není tak úplně důvod, proč by mělo být Lynchovo CD nějak super, ale s přivřenýma očima to souvisí s jeho zaujetím pro muziku. A můžeme k tomu dát tenhle klip:
8. Protože na první poslech to zní dost divně
A na první pohled vypadal dost divně i Eraserhead – Lynchův režijní debut, který vyprávěl o tom, jak se multifobický, nervově vycukaný zjev s účesem, proti kterému si Tim Burton češe patku, plahočí nonstop černobílou existencionální krizí se zrůdným batolátkem s hlavou ovčího zárodku v náručí. A jaká z toho byla kariéra. Takže… tady je první ukázka.
