Nejpolitičtější Oscary historie: Proč už si ženy a cizinci nemůžou stěžovat | Reflex.cz
nahoru

Nejpolitičtější Oscary historie: Proč už si ženy a cizinci nemůžou stěžovat

Tereza Spáčilová10. února 2020 • 14:20
Nejpolitičtější Oscary historie: Proč už si ženy a cizinci nemůžou stěžovat
foto: Reuters

Do Americké filmové akademie se od nového roku trefoval kde kdo: kvůli údajné rasové a genderové diskriminaci, o níž měla svědčit absence ženských jmen v kategorii Nejlepší režie a obecně i nízký počet „jiných než bílých“ kandidátů napříč všemi obory. Z hysterických reakcí médií by jeden nabyl dojmu, že v Hollywoodu snad ještě ani nezrušili otrokářský systém, natož aby tam ženy měly nějaká práva.

Načež přišel den D. V losangeleském Dolby Theatre se rozdávaly výroční ceny Americké filmové akademie a na pódiu převládaly sukně (odmyslíme-li si tradiční kalhotový kostým předávající Diane Keatonové). Pro pozlacenou sošku chodily kostymérky, maskérky, architektky, herečky, ba dokonce i režisérky (v kategorii Nejlepší celovečerní dokument patřily ženám dokonce čtyři nominace z pěti). A když náhodou zrovna nechodily, byly přítomny alespoň v tématu: řada z udělených cen totiž zjevně reagovala na potřebu zviditelnit takzvaná ženská témata, ideálně ještě v kombinaci s další ožehavou politickou otázkou, takže bodovaly afghánské skejtařky, americké dělnice a vlasy afroamerické dívky (aneb animovaný film Hair Love, jenž porazil nedostatečně „barevnou“ českou Dceru).

Politiku lze nicméně číst i za celkovým skóre letošních Oscarů. Fakt, že se filmem roku stal zrovna neamerický film, nemůže být náhoda. Aniž bych tím chtěla snižovat kvality jihokorejského Parazita, bezpochyby zcela mimořádného a sympatického snímku Bonga Joon-ho, nemůžu se zbavit dojmu, že akademici svou volbou chtěli v prvé řadě dokázat, že ve skutečnosti nejsou vůbec tak xenofobní, misogynní a zpátečničtí, jak jim je kritiky předhazováno.

Současně se tím obratně vyhnuli dalšímu palčivému dilematu, před nímž stojí v době boomu streamovacích společností. Netrpělivě se totiž čekalo, jaký vzkaz vyšlou digitálním hráčům, již v čele s Netflixem čím dál více konkurují velkým hollywoodským studiím a vedou válku s tradičními filmovými distributory. Netflix letos získal rekordních 24 nominací včetně dvou v nejprestižnější kategorii Nejlepší film a výsledné skóre mělo napovědět, zda se vysílací gigant dočká oficiálního požehnání.

Dvě sošky (pro dokument Americká továrna a Lauru Dernovou ve vedlejší roli Manželské historie) by se mohly jevit jako jasná odpověď, notabene když Akademie zcela „pohřbila“ Scorseseho Irčana, film, na jehož kampaň Netflix uvolnil bezprecedentní množství finančních prostředků. Dá se ovšem očekávat, že téma „revoluce“ v podobě prvního neamerického vítěze v historii výročních filmových cen zastíní v pooscarových diskuzích vše ostatní, včetně války mezi novými a starými pořádky. Akademii se tak podařilo zabít ne dvě, ale hned tři mouchy jednou ranou. A má minimálně do příštího roku konečně klid.

Tereza Spáčilová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější