Patrně žádné povolání v ČR není méně populární než exekutor. Přestože byly za posledních deset let jejich zákonné odměny několikrát snižovány, pořád ve veřejnosti panují zkreslené představy o pohádkových odměnách exekutorů i zaměstnanců exekutorských kanceláří. Svět chce být klamán, a lidé (včetně politiků) rádi hledají hromosvod pro své frustrace. Tím nepopírám, že se v rámci exekutorské činnosti děly excesy, koneckonců ty se nevyhýbají žádnému povolání. Ale hysterie, kterou dlouhodobě vytvářejí někteří politici a novináři proti exekutorskému řemeslu, je opravdu na pováženou. Jednou z dlouhodobých návrhů řešení je zavedení principu teritoriality. Stručně shrnuto, že exekuci by realizoval vybraný exekutor, který je nejblíže místu trvalého pobytu dlužníka. Věřitel by si již nemohl vybírat, kdo pro něj dluh bude vymáhat. Mně to jako dobrý nápad nepřijde.
Politici říkají, že se sníží náklady na exekuce. Je to vynikající nápad, teritorialita měla být zavedena již dávno, vykřikují. Voličská veřejnost, zejména ta dlužnická tleská a podprahově si od toho (naivně) slibuje, že se jí sníží celkové částky, které bude muset zaplatit. Zahraji si na ďáblova advokáta a dovolím si, jako právník představit několik argumentů proti této „teritoriální vizi“.
Za prvé – ne všichni exekutoři v ČR pracují stejně kvalitně a precizně. Ostatně kdyby tomu tak bylo, tak by dlužníkům a následně „jejich politikům“ tolik neležel v žaludku dnešní stav, kdy není zavedena teritorialita. Proč má být věřitel uzavřen v množině méně kvalitních exekutorů? Proč ho to má stát ve finále další peníze?
Za druhé – přemýšlivější (nejen) právníci trefně označují navrhovaný teritoriální model jako „socialistický záručák“ – každému exekutorovi by se zaručil příliv případů, i kdyby svou práci „flákal“ sebevíce. To je principiálně špatně. Někdy si říkám, zda se píše rok 2020 nebo 1985. A kdo by zaplatil toto pohodlí všech exekutorů? Stát ani politici určitě ne. Věřitelé ano. A připomenu, že věřitelem nemusí být jen potetovaný lichvář se zlatým řetězem kolem krku, ale klidně i vy, když vám bude například někdo dlužit nájem v obyčejném panelákovém bytě, který jste zdědili po prarodičích.
Za třetí – přiznejme si, že Česká republika je relativně malá země, takže cestovní náklady v souvislosti s realizací exekucí činí jen minimální výši nákladů. Nadto spousta věcí se dnes stále častěji vyřizuje elektronicky, takže je úplně jedno, zda úkon dělá exekutor z Prahy či Jihlavy. Žijeme stále více v digitální době, takže operování teritorialitou na mne působí archaickým dojmem. Paradoxně jejími zastánci jsou mimo jiné i Piráti, kteří se jinak tváří jako zvěstovatelé nových digitálních zítřků.
Za čtvrté – pokud někdo volá po zkvalitnění práce exekutorů, nechť raději vyžaduje důslednější využívání dnešních právních kontrolních nástrojů. Zavedení principu teritoriality samo o sobě zlepšení kvality práce exekutorů nemůže přinést. Spíše naopak.
Na závěr si dovolím volně parafrázovat „hlášku“ z dnes takřka legendárního seriálu Most!, kde svérázný Rom ztvárněný hercem Zdeňkem Godlou pravil: „I věřitel má svoje práva a musíme se s tím holt smířit.“
Zavedení teritoriality je sice hezký politický slib, ale ve svých důsledcích může výrazně snížit vymahatelnost práva v Česku. A to si snad nikdo rozumný a odpovědný nepřeje.
Autor je právník.
