nahoru

Blackout za humny. Kdy i v Praze pocítíme masivní výpadek elektřiny?

Jiří Fremr 13. října 2019 • 19:20
Blackout v New Yorku
Blackout v New Yorku
• foto: 
Profimedia.cz

V poslední době začíná už také ve vyspělých západních městech docházet k jevu, pro který se i v češtině vžil anglický název – blackout. Jedná se o masivní výpadek dodávek elektrické energie, který najednou dopadne na velké množství domácností a firem. Často teprve, když blackout nastane, uvědomíme si, jak velkou závislost na elektřině naše společnost má.

V době počítačové se zkrátka bez elektrické energie neobejde téměř žádná oblast našeho života.Donedávna jsme si mysleli, že se nás něco takového ve vyspělé Evropě nemůže dotknout. Blackouty jsme znali z rozvojových zemí, mysleli si, že je to problém třeba Latinské Ameriky a představovali si, že u nás je můžeme sledovat jen ve „vymyšlených“ katastrofických filmech.

Zhasnutý Berlín

Jenže letos v únoru došlo k blackoutu v jedné z hlavních evropských metropolí – v srdci rozvinutého Německa – v Berlíně. Německá energetická síť se přes velké využívání obnovitelných zdrojů považuje za hodně spolehlivou a elektřina zde dle statistik nejde v průměru jen zanedbatelných 12,2 minuty ročně.
Proto přineslo velký šok, když v německém hlavním městě po dobu 31 hodin nešel ve čtvrti Treptow-Köpenick proud v oblasti, kde sídlí 30 tisíc domácností a 2000 firem. Prvopočátek berlínského výpadku nebyl ryze energetický, ale „manuální“, když švýcarská firma opravující zdejší silniční most Salvadora Allendeho omylem překopla dva kabely s napětím 110 kilovoltů.
Ve velké berlínské čtvrti kvůli tomu přestala jezdit veřejná doprava, kvůli nefungujícím pumpám přestalo jít nejenom dálkové vytápění, ale také dodávka vody. Zavřeny zůstaly obchody i restaurace, u nichž navíc došlo k velkým ztrátám, protože přestaly fungovat všechny jejich lednice se zbožím.

Čekání na blackout  

Berlín leží doslova za humny České republiky, takže se logicky nabízí otázka, zda něco podobného můžeme zažít i v našich velkých městech, například v Praze. Odpověď je jasná: určitě a je vlastně jen otázkou času, kdy se to skutečně stane. Praha není jiná než Londýn nebo Berlín, kde k blackoutu – k masivnímu a totálnímu výpadku elektřiny – v poslední době už došlo. Dnes už tyto blackouty nejsou jen otázkou méně rozvinutých zemí a měst, kde mají slabší energetické sítě. Takže ano, blackout hrozí i našemu hlavnímu městu.
Na podobnou situaci ale bohužel nejsme v zásadě vůbec připraveni a žádnou útěchou pro nás nemůže být fakt, že krizový plán nebyl, ani když v březnu výpadek dopadl na již zmiňovaný Berlín.

Bez obrany

Nepřipravenost Prahy potvrdilo už cvičení z roku 2015, kdy se v Praze prováděl nácvik na situaci, kdy nastane blackout. Tehdejší cvičení ukázalo, že situace by v případě masivního výpadku dodávek elektrického proudu byla skutečně katastrofální. Tvrdá realita totiž zní, že Praha žádný záložní zdroj pro případ blackoutu nemá. Po Praze je rozmístěno jen několik stovek dieselagregátů, které najdeme například v nemocnicích. Nikdo ale neví, kolik z nich by se v kritické chvíli skutečně rozběhlo, protože je nikdo průběžně nekontroluje. Ty agregáty, které by se rozběhly, by navíc po pár hodinách zase zhasly, protož by v nich poměrně rychle došel benzín.
Co všechno by blackout v pražských podmínkách přinesl? Podobalo by se to samozřejmě únorovému případu v Berlíně. Nešlo by veřejné osvětlení, semafory, elektřina v domech, obchodech i firmách, vypadly by alarmy, spadly by všechny elektronické systémy, a hlavně by nebylo, kde natankovat do těch pár opravdu fungujících agregátů, protože v Praze jsou jen dvě benzínové pumpy, které nepotřebují k provozu elektřinu. Zažili bychom proto takovou malou pražskou apokalypsu, jak ji známe z akčních filmů.

Co dělat? 

Každého rozumného člověka proto napadne, jak tenhle scénář odvrátit. Praha má ze zákona územní energetickou koncepci, jejíž pražská podoba obsahuje řadu rozumných cílů, včetně některých cílů, jejichž naplnění by dopady možného blackoutu minimalizovaly. Koncepce se ale teď bude aktualizovat a k „antiblackoutovým“ opatřením je ještě daleko.
První věcí, kterou musíme do budoucna udělat, je vybudování záložního zdroje – jakým by mohla být plynová elektrárna v Třeboradicích. Mluví se o tom, že její výkon by byl takový, že by pak mohla pokrýt zhruba 20 % pražské spotřeby pro krizovou situaci. I v případě jejího skutečného vybudování ale stále budeme mít problém, jak těchto zhruba 20 % procent pražské spotřeby nasměrovat právě do nemocnic, bezpečnostních dispečinků a na další kritická místa. K tomu potřebujeme splnit druhý cíl, kterým je vybudování chytrých elektrických sítí. Ty by totiž na rozdíl od dnešní energetické sítě uměly poslat elektřinu na vybraná, „krizová“ místa“ bez toho, že by v ulicích montéři manuálně přepínali nespočet ručních vypínačů.
Zatím nám ale nezbývá než se modlit, aby blackout v Praze nenastal, než aspoň něco z popsaného dotáhneme do konce.
Autor je místopředseda energetické komise pražské hospodářské komory
   
Jiří Fremr




Diskuse ke článku