Český filantrop Tomáš Kostečka prožil devět let v Londýně jako úspěšný manažer. Před sedmi lety přešel do menšího a klidnějšího Leedsu a netušil, kolik v něm najde Čechů. Založil si – jen tak vedle práce – zájmovou, neziskovou Comenius School pro české děti, chodící do zdejších státních škol. Aby nezapomněly češtinu a dozvěděly se něco o Karlu IV. Dnes se stará o 7000 českých lidí ze širšího regionu. Odpoledních nebo víkendových Comenius škol provozuje několik, stará se o 160 českých dětí. Pracuje vlastně zadarmo; živí ho vlastní, malý penzion, který tady v Leedsu provozuje.
„Často se mě známí ptají, jak jsem se k téhle práci tady v Anglii proboha dostal. Ale já jsem tuhle komunitu nehledal: ona si našla mě,“ vypráví Tomáš Kostečka, když procházíme ne úplně nekrásnější částí Leedsu.
Všichni ho tu znají; na ulici hodně slyšíte češtinu, ale i romštinu. Mísí se s mnoha jinými jazyky zdejších přistěhovalců.
„Když jsem pracoval ve zdejších státních školách a požádal mě tady nějaký Čech o pomoc, bylo mi trapné dělat ze sebe Angličana a předstírat, že nemluvím česky. Někteří z těch lidí tady potřebovali opravdu pomoct a já měl hlavně radost, jak dobře tady prospívají jejich děti. Jak dobře se učí a tak dále. A znáte to: pomůžete jednomu dvěma, najednou vám začnou volat, jestli by se taky mohli na něco zeptat… a už to jede. Najednou to děláte od pondělí do pátku, o víkendech. Časem zjistíte, že vlastně nemůžete odjet, protože byste tady chyběl,“ vysvětluje, jak se stal, aniž by o tom věděl, komunitním pracovníkem.
„Samozřejmě, vydělával jsem dřív mnohem víc peněz, než teď. Hodně lidi si myslí, že jsem si to učení českých dětí našel, protože jsem neměl nic jiného na práci. Ale vůbec to tak není. Mě to pohltilo a najednou z toho nebyla cesta ven. Dětí máme hodně, mnoho z nich je romských, chodit do české školy je pro ně v případě, že by se někdy museli vrátit domů do Čech, zásadní,“ vypráví Tomáš, který má nejvíc práce asi posledního půl roku, kdy v rámci předbrexitovských zmatků pomáhá s vyřizováním povolení k trvalému pobytu: „Britská vláda, asi aby nás trochu uchlácholila za ty nekonečné změny a neúplné informace, zrušila poplatek 65 liber za vyřízení tohohle povolení k trvalému pobytu. Tím mnoha českým rodinám, které jsou početné a nejsou na tom zrovna dobře, hodně pomohla. Jenže někdo jim musel trochu pomoci s vyplněním papírů: za posledního půl roku jsem takhle asistoval 127 rodinám, 562 jednotlivcům. Hrajeme tak trochu o čas,“ říká Tomáš a dodává, že mu každý den přijde do školy několik dětí hladových.
„Moc nám pomohlo otevření českého generálního konzulátu v Manchesteru, se kterým, stejně jako s ambasádou v Londýně, úzce spolupracujeme," říká Kostečka, minulý rok - spolu s architektkou Evou Jiřičnou a dalšími českými osobnostmi - příjemce ocenění ke 100. výročí republiky za vynikající přispění k rozvoji britsko-českých vztahů.
Dáváme si kafe v místní komunitní knihovně, hodně lidí tady Tomáše zná, hned mu vykládají, jak se mají… Očekávají se velké změny, jen přesně nikdo neví, jaké. Tomáš se obává i velké vlny dalších imigrantů z Čech, kteří budou do Británie proudit i po brexitu, protože růžových brýlí se nezbavíte jen proto, že jste někde ilegálně: „Nevím, jestli tady budu za pět let, protože už se cítím vyhaslej. Je to práce pro kněze a já kněz opravdu nejsem,“ vysvětluje svoji pozici a vzápětí si protiřečí: po prázdninách se chystá otevřít další českou školu, ve 40 minut vzdáleném Sheffieldu.
