Senát ve středu podpořil ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana kvůli hrubému porušování Ústavy. Žalobou by se nyní měli „bez zbytečného odkladu“ zabývat i poslanci. Vzhledem k rozložení sil v Poslanecké sněmovně (které jsou většinově nakloněny spíš hlavě státu) je však jen malá naděje, že se senátním podáním bude nakonec zabývat i Ústavní soud. Přitom právě verdikt nejvyšší soudní instance v zemi by byl v této věci více než žádoucí a udělal by jasno všem jednou pro vždy.
V reakci na krok Senátu Miloš Zeman hned ústy svého mluvčího Jiřího Ovčáčka označil žalobu za „mimořádný právní paskvil“. Ovčáček však šel ještě dál a napsal na svůj Twitter: „Jde o čistě politický krok neúspěšných politiků, kteří se dodnes nesmířili s dvojnásobným vítězstvím Miloše Zemana v přímých prezidentských volbách.“
Rozhicovanému Ovčáčkovi zřejmě nedošlo, že i senátoři mají svoji legitimitu od občanů z voleb a že ve svém senátním obvodě zvítězili. A co více, schvalovat takové žaloby je jejich ústavní kompetencí a pravomocí. Cílem Ovčáčkova postu na Twitteru bylo však senátory jen urazit a zesměšnit, nicméně se spíš ukázalo, že tenhle políček hradního pána velice zabolel.
Ústavní žalobou se nyní mají zabývat poslanci a mají na to tři měsíce. Pokud na ni „nenajdou čas“, má se dle jejího autora Václava Lásky za to, že souhlas s projednáváním žaloby u Ústavního soudu nedala. V Poslanecké sněmovně však za Zemanem stojí pevná mocenská fronta složená z ANO, SPD a komunistů, která drží většinu hlasů. Pro schválení žaloby je přitom potřeba kladného stanoviska 120 zákonodárců.
Prezident Miloš Zeman okázale dává najevo svoji statečnost. Říká, že má rád polemiky a politické souboje, a naopak nemá rád slabochy a osobnosti bez názoru. Svými činy však koná pravý opak. Projednávání žaloby v Senátu se nezúčastnil (byť na to má právo), a aniž by si ji pořádně prostudoval, označil ji za paskvil. Kdyby byl skutečně silný a nebojácný politik, který je přesvědčen o své pravdě, měl by naopak apelovat na poslance, aby schválení ústavní žaloby podpořili a celá věc tak doputovala k Ústavnímu soudu. Tam by mohl své kroky v plné mediální parádě hájit a své oponenty třeba i porazit a zasadit jim tak finální KO. To se však nestalo. Zeman tak jen postává za plotem a poštěkává, protože ví, že za současné situace mu vůbec nic nehrozí. Takto se chovají zbabělci a slaboši.
Celá věc má ještě jednu rovinu, kterou by si měli uvědomit především poslanci. Tím, že ústavní žalobu na prezidenta schválí, automaticky neříkají, že je Zeman vinen a jeho skutky jsou skutečně za hranou Ústavy. Vždyť to může být klidně naopak. Ale svým krokem by poslanci umožnili, aby celá věc zamířila před největší právní autoritu, která je zde jako poslední instance pro výklad Ústavy, a ta by rozhodla. Vyřešila by nejen současnou politickou krizi a dala i jasné mantinely pro příští prezidenty. Poslanci mají před sebou historické rozhodnutí. Buď se zachovají odvážně a statečně, nebo názorně dokážou, že jsou stejně zbabělí jako jejich prezident.
