To, že na starém kontinentu nemáme žádný válečný konflikt už sedmdesát čtyři let, není zásluhou Evropské unie, natož jejich čelných politiků. Je to výsledem usilovné práce několika poválečných lidských generací.
Ta první, v produktivním věku, která II. světovou válku zažila na vlastní kůži, má na dnešním stavu Evropy největší zásluhu. S nadšením se pouštěla do práce dvanáct čtrnáct hodin denně „za nic“, bydlela v nuzných podmínkách, neremcala na přídělový systém potravin a ošacení. A bylo jedno, zda šlo o Brity ve zničeném Londýně, nebo Pražáka v Československu. Byli šťastní, že přežili bombardování a Protektorát.
Generace druhá. Jejich děti už neměli takové existenční problémy, mohly studovat, pozitiva tvrdé práce svých rodičů a celé společnosti zažívaly v přímém přenosu. Ani na chvíli tito mladí nezapochybovali o tom, že pracovat se vyplácí.
Třetí generace. Vnoučata. Ta už si mohla dovolit celou řadu výdobytků, které byly pro jejich rodiče a prarodiče nedostupné. Ve Velké Británii určitě, u nás pak v rámci komunismem nabízených možností. Fungovala však přímá, médii nezkreslená, mezigenerační komunikace a sdílení společně nabytých hodnot.
Pravnoučata. Tedy čtvrtá generace „F“. Jako fracek. Tedy entita lidí bez mezigenerační kontinuity, odkázaná na zprostředkované informace médii a sociálních sítí. Generace, na které se jejich otcové a matky dopustili fatální chyby už v projektové fázi rodičovství a vzdělávání. Tady byl položen základ zpovykané, nevýchovou vychované generace s jakoby bezbřehými právy, ale minimálními povinnostmi. Nepochybující o vlastních schopnostech.
Generace se zelenými mávátky v rukách bezhlavě konzumující blahobyt nashromážděný jejich předky. Konzumuje jak blahobyt materiální, ale i morální, sociální, kulturní… Blahobyt demokracie, kterou vyžadují všichni, ale především pro sebe sama.
Historie stará sedmdesát čtyři roky je stejně vzdálená, jako egyptské pyramidy. Proto je dnes možné s takovou arogancí deklamovat, že mír vznikl a vzniká za psacími stoly kanceláří úřadů Evropské unie. Pokud zavrhneme minulost, jsme odsouzeni spáchat zločiny na své vlastní budoucnosti.
Autor je publicista.