Od šesti hodin se valily zástupy lidí na pražské Staroměstské náměstí, kde spolek Milion chvilek pro demokracii uspořádal demonstraci za nezávislou justici. Ve srovnání s minulým pondělím byla účast zhruba dvojnásobná, tedy kolem třiceti tisíc lidí. A v příštích týdnech může přijít lidí ještě víc.
To už je víc než obligátních deset tisíc lidí, kteří se v posledních dvou letech scházeli na protibabišovských akcích, a méně než sto tisíc během televizní krize před devatenácti lety. To číslo však nemusí být konečné. Demonstrace proti Andreji Babišovi a jeho nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové evidentně nekončí. Jak řekl mluvčí spolku Mikuláš Minář, příští týden se sejdou znovu na stejném místě, a pokud bude účast ještě větší, zkusí na další týden zamluvit Václavské náměstí. Jaké bude pokračování těchto protestů?
Slohové cvičení opozice nikomu neublíží
Rizikem podobných demonstrací je, že vyplýtvají energii na moralizování, což rychle vyvolá vlnu zájmu, která však záhy opadne. Zvlášť když na Staroměstské náměstí (a na patnáct dalších míst v Česku) přišli včera lidé jen vyjádřit své znepokojení z možného negativního vývoje v české justici. To má vždycky nižší protestní potenciál než vystupovat proti konkrétní věci. Lidé kolem Mikuláše Mináře z této „pasti prázdného moralismu“ pokusili vycouvat tím, že deklarovali sedm obecných principů nezávislé justice. Zároveň pozvali šest představitelů politických stran, aby se k tomu vyjádřili.
Tady je nutné říct jednu věc: těch sedm principů může mít sto politických provedení a všechny budou více či méně oprávněné. Stručně řečeno, když protest vyjadřujete v morálních kategoriích, je to docela jednoduché, ale skutečné politické umění nastává, když tomu dáte politický a právní rámec. Na principech se plus mínus shodnou všichni, se zákony je to už trochu složitější.
Inspirativní byl nápad pirátského poslance Michálka, aby zúčastněné politické strany uspořádaly o těchto věcech ve sněmovně kulatý stůl. Bude to v jistém smyslu slohové cvičení opozice, ale proč ne? Pokud by z jejich jednání vyšel společný kompromisní návrh, může to být dobrý základ pro příští vládní většinu. Nic víc od toho ale nečekejme.
Pro velké reformy justice teď není prostor
Rozhodně jde o čistší postup, než když si politicky neukotvené skupiny typu Rekonstrukce státu před lety vysnily zákony, jejichž splnění si pak vynucovaly na politicích. Některé zákony pak způsobily mnoho komplikací a nikdo za ně nenesl odpovědnost. Mimochodem, právě Rekonstrukce státu významně pomohla k moci Andreji Babišovi. O tom, že na pondělní demonstraci vystupovala s jeho kritikou, by nás i Milión chvilek pro demokracii mělo spíš varovat.
Na druhou stranu všichni tak nějak cítíme, že Andrej Babiš si s novou ministryní spravedlnosti spojuje určité představy ohledně některých svých trestně právních kauz. Ministryně Benešová také začala svou funkci výhrůžkami státním zástupcům, že provede reformy, které se jich mohou existenčně dotknout. Co z toho plyne?
Jestli je v tomto volebním období a při tomto rozložení sil něco maximem možného, tak je to nerozehrávat hry na velké reformy justice a trvat na dodržování stávajících zákonů. Pustit se s Babišem do projednávání legislativních změn v justici je šílenství. Přesně podle jednoho anglického rčení: ve jménu nejlepších možností nezhoršit ty dobré.
Realistický program dneška spíš zní: Kontrolovat postupy Babišovy vlády a upozorňovat na rizika plynoucí z určitých kroků. V éře dominance hnutí ANO je to maximum, čeho lze politicky dosáhnout.
