Vládnoucí strany protrhly hráze troufalosti. Ale proč to nezkoušet, když to prochází | Reflex.cz
nahoru

Vládnoucí strany protrhly hráze troufalosti. Ale proč to nezkoušet, když to prochází

Petr Pešek24. dubna 2019 • 11:00
Jan Hamáček a Andrej Babiš - ilustrační snímek
Jan Hamáček a Andrej Babiš - ilustrační snímek
• foto: 
Blesk

Na sociálních sítích často kolují ironické komentáře, že v období „toho strašného Palerma“, o němž Andrej Babiš tak rád mluví, by se mnohé z dnešních věcí stát nemohly. Což se samozřejmě týká hlavně jeho kauz, kvůli nimž nakonec může skončit i u soudu. Ale nejde jen o to, zábrany padly i v dalších ohledech. A nejen u premiéra a jeho hnutí ANO, ale i u koaličních partnerů (ČSSD), kvazikoaličních (KSČM) a těch sněmovních (SPD). Bez reakcí se to neobejde, ale zatím to aktérům prochází.

Opětovné schválení zdanění finančních náhrad církvím, které v úterý prošlo díky hlasům zmíněných čtyř stran, je toho dokladem. Celý návrh je nejen morálně páchnoucí, ale dost možná i protiústavní. Troufalosti komunistů, kteří s ním přišli, se nelze divit, jiní nebudou. Souhlasným postojům zbylých tří stran už ano. A zvláště u ANO. Asi nemůžeme mít o zásadovosti představitelů hnutí přehnané iluze. Ale přeci jen – ještě před pár lety by možná ani oni sami nečekali, že takhle půjdou komunistům na ruku.

Neuvěřitelné svinstvo: Národ tleská rasistickému útoku na poslance Feriho

Nejkřiklavějším momentem protržení hráze troufalosti je ale samozřejmě výměna v čele resortu spravedlnosti. I kdybychom nevěřili tomu, že Marie Benešová je prodlouženou rukou Hradu, a považovali obavy z ovlivňování fungování státních zastupitelství ve prospěch trestně stíhaného premiéra za přehnané – zdůrazňuji, „kdybychom“ – je to projev mimořádného ignorantství, přezíravosti a sebejistoty. Anebo také zoufalství. I takový „nepolitik“ jako Andrej Babiš musel pochopitelně vědět, jaké reakce výměna v čele spravedlnosti a příchod takto polarizované osoby vyvolá. Navíc jen den poté, co se nad ním začala vznášet hrozba obžaloby kvůli kauze Čapí hnízdo. Ale proč to nezkusit, když prošly i jiné věci.

Třebas instalování nového ministra dopravy, který je spjat s érou někdejšího šéfa resortu Aleše Řebíčka, pro nějž má premiér jen ta nejhorší slova. Nový ministr je navíc podepsán pod smlouvami o právních službách, kterými bylo eráru pořádně puštěnou žilou, a do jedné z nasmlouvaných firem pak i nastoupil. Ale což, nechtěli jste už Ťoka, tak jaképak copak.

Každodenní život v Československu v 50. letech: Zapomenuté pražské fotografie…

A zapadnout by nemělo ani to, že Andrej Babiš po vzoru své mantry „nikdy, nikdy neodstoupím“ totéž opakuje i pro případ, že by byl obžalován a nakonec stanul před soudem. Nemluvě o tom, že svými obrannými výpady ve stylu „je to politický proces“ útočí na nezávislost justice a policie, samozřejmě bez důkazů. Který premiér by si to ještě před pár lety troufl?

Abychom ale byli spravedliví, pozadu nezůstává ani ČSSD. Ať už reakcemi ve stylu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, jak to zpočátku šéf strany Jan Hamáček předvedl po výměně v čele resortu spravedlnosti (v úterý už sociální demokraté alespoň trochu přitvrdili).

Jenže to, co ČSSD předvádí se svými rozhazovačnými nápady – v době, kdy ekonomika zpomaluje a už takhle máme deficitní rozpočet – také nelze nazvat jinak než troufalostí. Výsledkem jsou dostihy s hnutím ANO ve finančním podbízení, ať už jde o různé slevy, dávky či skokové zvyšování minimální mzdy, které by nebývale zatížilo firmy a ve finále příjemcům spíše uškodilo. A nápady na zavedení sektorové – prozatím bankovní – daně, která by měla být zdrojem na pokrytí těchto dárečků, odpovědností také zrovna nezavání.

Slávek Boura: Devadesátky byly jízda, lidé nás milovali a peníze byly. Myslel jsem, že…

Posouvání hranic troufalosti nezůstává bez odezvy, ale tím to zatím končí. Chystají se demonstrace, mimořádná sněmovní schůze, dokonce i hlasování o nedůvěře vládě (jak asi dopadne…). Ale zvláště výměna v čele resortu spravedlnosti může mít ještě jiný, nepochybně neplánovaný negativní dopad. Soustavu státních zástupců, z nichž někteří si začali připadat jako stát ve státě, může zabetonovat, protože každá změna by byla posuzována optikou „zlá Benešová“. Koneckonců už tu máme nápad, podle nějž by bylo odvolání státního zástupce velmi těžké. A mimochodem, proč by nemohlo být jejich funkční období rozumně omezeno, stejně jako je to mj. u ústavních soudů?

Jenže tyto změny je třeba učinit v klidné atmosféře a pod vedením respektovaného ministra, kdy nebude podezření z tlaků kvůli trestnímu stíhání předsedy vlády. Ale to bychom toho chtěli po premiérovi moc.

A nejrozumnější reakce na všechny tyto troufalosti? I ta zazněla: výměna vládní garnitury ve volbách. Stále vysoké preference vládnoucích stran – viz úterní průzkum CVVM – tomu ale bohužel zatím příliš nenapovídají…

Lži a Notre-Dame: Evropané kašlou na víru, nechodí do kostela, teď ale najednou…
Dojemné poslední snímky sloní královny s kly až na zem. Podobných už žije jen kolem 20 …

Petr Pešek



Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Srpen 1968 a 1969: Fotograf a režisér Josef Ráž vzpomíná na chvíle, kdy šli Češi proti Čechům
PREMIUM X Evangelium podle Mansona: Pologramotný vůdce sekty, vrah, co nezabíjel, a miláček popkultury
PREMIUM X Proč miluju Dalmácii aneb Malé vyznání velkého českého dovolenkáře středního věku
PREMIUM X Zelený Raoul: Tajemství hradního sklepení aneb Vstup přísně zakázán!
PREMIUM X Tenkrát v Hollywoodu: Příběh Quentina Tarantina a jeho zatím posledního filmu

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější