Po listopadu 1989 jsem si myslel, že komunisty už budou volit jen komunisté a oni se tak přirozeným způsobem vytratí z naší politické scény. Tu čtyřicetiletou materiální i duchovní devastaci jsme přece měli stále na dotyk. Byl jsem naivní.
A tak jsem si začal ústupově myslet, že se o jejich konec postará čas a příroda. Ale do jejich řad vplula nová, mladá krev. A navíc nám komunisté začali vládnout z čela zcela jiných, zdánlivě demokratických stran. Byl jsem prostě naivní.
A k dovršení všeho povstali úplně noví komunisté, kteří se urazí, když je označíte za komunisty, ale oni mají všechny jejich znaky. A co hůře, mají energii, média na své straně, o jejich pravdě o zářné budoucnosti se nesmí pochybovat podobně, jako se kdysi nesmělo o někdejší Chruščovově prognóze, že socialismus do několika let ekonomicky porazí kapitalismus (on ho přitom poráží až dnes).
Zde jeden příklad: Pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib a jeho koaliční partner Jan Čižinský (Praha sobě) se rozhodli řešit tragický nedostatek bytů způsobem, za jaký by se nemuseli stydět ani poslední komunističtí primátoři Prahy. Chtějí prostřednictvím kontroly (ne)točících se elektroměrů zjistit, kolik je vlastně v Praze volných bytů, a jak už prohlásil primátor Hřib, „na základě tvrdých statistických dat zvažovat, jak (a jestli) politicky reagovat“.
Možná by si novosoudruzi mohli najmout bývalé veksláky-bytaře, aby pod rohožky podezřelých bytů vkládali sušenky, a tak se zjistilo, jestli do bytů někdo chodí, nebo ne. Bylo by to možná jednodušší než spouštět velkou šmíráckou akci prostřednictvím distributorů elektrické energie. Nebo taky ne.
Nedostatek bytů v Praze je způsoben mnoha vedlejšími faktory. A jedním zásadním. Někdejší pražská koalice (Krnáčové ANO, zelení, lidovci) ve svatém boji proti developerům naprosto zavzdušnila výstavbu nových bytů, krom jiného bizarními předpisy, demolicí metropolitního plánu i příslušných úřadů. A kdo byl jedním z viníků tohoto umrtvení Prahy? Jan Čižinský, tehdy aktivní člen magistrátní koalice ještě v tričku lidovců.
A dnes chce spolu s piráty páchat dobro prostřednictvím elektroměrového třídního boje – proti buržuům, kteří v dobách normálních pořídili byty třeba pro své děti, vnoučata nebo prostě jen tak… „Nikdo nikomu nebere soukromý majetek, ale pokud někdo město a jeho obyvatele poškozuje, je řešením například požadovat vyšší daň,“ prohlásil veřejně Čižinský. Takže mít větší majetek je poškozením města i jeho obyvatel? Aha.
Podle Čižinského a Hřibovy logiky očekávám „politické řešení“ i v dalších oblastech našeho života, nejen té bytové. Za chvíli by nám třeba mohli začít kontrolovat účty a peněženky. Jestli jsme nenahromadili více peněz, než poškozuje naše spoluobčany.
A přebytky rozdělit potřebným!
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
