Premiérův projev na víkendovém sjezdu jeho „servisní politické organizace“ ANO naznačuje, že Andrej Babiš se po vyluxování levicových hlasů chystá na pravý hák. Jestliže se kampaně hnutí ANO dosud soustřeďovaly na starší voliče a občany s nižšími příjmy, u nichž rezonovaly Babišovy stokrát opakované lži o tom, že „není politik“ (je, už osm let) a „nemusel do politiky“ (musel, napojení na státní sektor bylo a je pro jeho byznys klíčové), nyní se marketing strany chce soustředit na střední třídu. Dva roky před volbami tak velmistr českého populismu začíná lovit v pravicových vodách.
Aktuální věty o malém a levném státu působí u oligarchy a muže s vizí státu řízeného jako drůbežárna ještě absurdněji než jeho předchozí role protisystémového rebela. Babišovo přesedlání na pravicově liberální vlnu a vizi štíhlého státu zní obzvláště roztomile v kontextu posledních let, kdy měl šéf ANO – nejprve coby ministr financí a poté jako premiér – ideální možnost se předvést. Bilance je to truchlivá. Průměrná česká firma stráví papírováním asi devět dní čistého času ročně, tedy pět pracovních týdnů. Stát vyžaduje po podnikatelích splnění patnácti set informačních povinností. Za posledních pět let vzrostl počet státních zaměstnanců o třicet tisíc a náklady na jejich platy o 50 miliard. Český stát je zoufale neschopný v oblastech jako strategická výstavba. Působení ministra dopravy Dana Ťoka je toho nejkřiklavějším příkladem. Přičtěme drobné státní buzerace typu plošného zákazu kouření v restauracích a Babišovo snění o malém funkčním státu dostává smutně groteskní rozměr.
Zlověstná slova mocného muže
Babiš ovšem při svém líčení na střední třídu a podnikatele nezapomíná ani na dosavadní kmenové voliče ANO. Prý se „podívá na hokej“, protože český národní tým už dlouho nic nevyhrál. Zda se osobně postaví do branky, zatím neuvedl. Přes zmínku o „divokých a zkorumpovaných“ devadesátých letech se opřel do ODS. Občanským demokratům chce Babiš evidentně odsát hlasy stejně jako předtím socialistům. Že na devadesátky dodnes část národa vzpomíná jako na nejsvobodnější období v moderních dějinách státu, je pro premiéra a jeho tým podružné. Tehdy se zkrátka všechno rozkradlo a šmitec.
Babiš samozřejmě skromně opomíná, že to bylo právě v oněch zločinných devadesátých letech, kdy položil základy svého dnešního impéria.
„Máme program pro důchodce, zaměstnance, podnikatele, vědce, mladé rodiny, sportovce,“ řekl premiér na sjezdu. ANO je zkrátka pro všechny. Slova o „catch all party“ zní nicméně z úst muže s gigantickým souběhem politické, ekonomické a mediální moci značně zlověstně. Dají se chápat i tak, že až to tu Babiš vezme pořádně a definitivně do ruky, pak teprve vychytá blechy všem, kdo se stavěli proti jeho idejím manažerského populismu.
Šance pro ostatní strany
Oslabená pravice i levice mají nicméně unikátní příležitost. Strana, která otevřeně říká, že splní všechno všem, nesplní zcela zákonitě nic nikomu. Lídři tradičních demokratických stran mají nyní možnost Babiše permanentně ostřelovat a vykoupat ho v každém protichůdném prohlášení a absurdním slibu, jichž bude s blížícími se volbami nepochybně přibývat. Pokud se to pánům Fialovi, Hamáčkovi a dalším nepovede zužitkovat, bude zřejmé, že jejich čas a možná i čas jejich partají definitivně skončil.
Babišova vize jedné strany pro všechny není vlastně nic nového. Představa všeobjímající strany coby státofirmy, která vymaže zbytečnou „politickou žvanírnu“ a prosadí efektivní způsob řízení společnosti, je vlastní mnoha špičkám korporátního světa. Andrej Babiš se liší tím, že je realizaci této vize blíž než jakýkoliv evropský politik od dob Silvia Berlusconiho. I proto je vlastně s podivem, jak střízlivý byl jeho nedělní projev. Dobrodinec Andrej mohl třeba slíbit, že až ANO získá ústavní většinu, přičaruje všem hodným Čechům křídla. A pro ty zlobivé si přijde čert. Nebo na ně zakleknou kluci z finančáku.
