nahoru

Kuba mezi tradicí a pragmatickou revolucí: Pozorujeme definitivní konec budování komunismu?

Pavel P. Kopecký27. července 2018 • 09:01
Kuba mezi tradicí a pragmatickou revolucí: Pozorujeme definitivní konec budování komunismu?
foto: ČTK

Když roku 2016 zemřel „otec“ kubánské revoluce, devadesátiletý Fidel Castro Ruz, nejeden z předních představitelů západní Evropy „ostrovu svobody“ kondoloval. Cožpak o to, kondolenční depeše dorazily dozajista ze všech světových stran. Včetně států, jejichž funkcionáři sotva vědí, kde Kuba leží. Ovšem tohle bylo v lecčems jiné.

Doléhala k nám ozvěna bouřliváckých let, kdy se nevelký karibský ostrov vymanil z bezmála koloniální závislosti na USA. Imponoval tím nejen generaci vzpurného studentstva 60. let, ale i řadě kulturtrégrů Západu. (O Východě nemluvě.) I předseda Evropské komise Juncker se měl nechat na Twitteru slyšet, že na věčnost odešlý Castro byl hrdinou. Což nesporně jen dál posílilo myšlenkovou zkratku na n-tou, které je zrovna u nás nezdravě nasloucháno: EU je „ischiasový“ marxistický projekt. Tudíž blouznivý paskvil.

Je to samozřejmě nonsens. Ne nadarmo se říká, že „mladí bouřliváci jsou staří hófráti“. Kampaň brilantně vedených „barbudos“ se kdysi stala obdivovaným mýtem a minimálně v Latinské Americe jím stále zůstává. Nicméně fakticky jde o historii ze stránek dějepisu anebo příruček (proti)partyzánského boje. Upomínku na naivní mladistvé představy o spravedlivém boji za spravedlivou společnost. Na údajně nezištnou revoluci, již později, a zcela tradičně, pohřbila bezohledná individuální ctižádostivost. Na Antilách, jakož i kdekoli jinde.

Zemanův poradce si chodil do H-Systemu pro peníze. Platilo se i ČSSD, je to doložené,…

Nový pragmatismus

Bratři Castrové, synové bohatého latifundisty, v otčině většinou chápaní jako vítězové nad slouhy Washingtonu, mizejí postupně ze scény a stávají se symboly. Zakladateli autokratického režimu, jenž zdatně kombinuje (proklamativní) ideje socialismu s antiamerickým nacionalismem. V jeho čele se proto v posledních letech vynořuje nová generace; příbuzensky či jinak těsně navázaná na vůdce, jimž se dařilo vzdorovat „stínům ze severu“.

Z nynější kubánské politiky nicméně tryská pragmatičnost. Nastupující garnitura je z vícera důvodů příhodnější k ústupu od starých „revolučních výdobytků“. Včetně nekompromisního odporu vůči USA. Současné reformy ztělesňuje dcera Raúla Castra (právnička hájící sňatky homosexuálů), ale primárně čerstvě instalovaný prezident Miguel Díaz-Canel. U něj je skoro symbolické, že se narodil až po Batistově pádu a že není vojákem, nicméně v armádě působil hezkou řádku let.

V pátek uvidíme z Česka unikátní zatmění Měsíce, bude nejdelší v tomto století

Právo dožene realitu

Na roky opatrných změn nejnověji navázal místní zákonodárný sbor, když jednomyslně (jak také jinak, že) odsouhlasil novou ústavu. 

Cílem ústavních změn má být především omezení pravomocí prezidenta a časové ohraničení výkonu této funkce na dvě pětiletá období. Přičemž v roce prvního zvolení nesmí být hlava státu starší šedesáti let. Na Kubě má přibýt doteď zcela neznámá pozice předsedy vlády a právě o tendencích poněkud decentralizovat ústřední moc svědčí také záměr posílit (na úkor prvního občana) roli předsedy parlamentu.
Významným posunem ve sféře společenskohospodářské je oficiální uznání soukromého vlastnictví i volného trhu nebo zákaz různých forem diskriminace.

Novou ústavou bude, po schválení všelidovým hlasováním, převrstven základní zákon z roku 1976, který již zdaleka neodpovídá poměrům. Právo tím dožene realitu. Odchylky od oficiální vnitrostátní linie, nad nimiž úřady zavíraly oči, jelikož to bylo zhola nezbytné.

Kuba se totiž trvale potýká s národohospodářskými obtížemi, za nimiž stojí centrálně plánovaná ekonomika, (Trumpem znovu přitvrzené) sankce Spojených států či časté přírodní pohromy. Případně úpadek Venezuely, jíž Havana za ropné produkty platívala praktickou výpomocí vzdělaných kádrů.

Zapomínáte? Je to i jídlem, vím jak paměť zlepšit o 300 procent, říká Jakub Pok

Konec budování komunismu

K nejznámějším zdrojům zisku „ostrova svobody“ – nepočítáme-li mezinárodní obchod narkotiky, z něhož bývá obviňován – náleží těžba niklu, produkce třtinového cukru nebo turismus. K růstu terciární sféry ovšem přispívají rozhodující měrou opět Američané, jejichž vliv bude na Kubě pravděpodobně znovu růst.

Komunistická strana Kuby, na půl cesty mezi tradicionalismem a změnami, s tím pak musí nezbytně počítat. Alespoň jestli míní udržet monopol na moc za cenu hospodářské liberalizace. Jako tomu je v Číně či ve Vietnamu, kde partajní elity revolučně konvertovaly k novým, světlým zítřkům. Opustily budování komunismu.

Cestovatelka Petra Ježková: Mých 10 nejlepších míst na Kubě
Petra Ježková 6. října 2017 • 11:01

Cestovatelka Petra Ježková: Mých 10 nejlepších míst na Kubě

Jak se po volbách změní složení Senátu? ČSSD může přijít o polovinu klubu, nejsilnější…

Pavel P. Kopecký




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,970
22,790
29,150
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější