Válku nervů vyhrál Pavel. Babiš ukončil Turka, Motoristé utrpěli debakl. Otazníky ale zůstávají
Prezident Petr Pavel se sešel s premiérem Andrejem Babišem, který chce urovnat spory s Hradem. Pavel dosáhl svého. Babiš potopil kverulující Motoristy, hlavní poražené této války. Třecí plochy však zůstávají a Macinka s Turkem kverulují dál.
Znervózněný premiér Babiš se pokouší také pod vlivem masové demonstrace v Praze uklidnit rozjitřené vztahy s prezidentem Pavlem. Nehodí se mu do karet ani v zahraničí, kam prosákla neuvěřitelná vydírací aféra. Nepatří ale mezi vítěze několikatýdenní války mezi Hradem a vládní koalicí, jelikož zůstává příliš mnoho neznámých.
Studené příměří
Současný stav lze nazvat studeným příměřím. Babiš se dohodl s prezidentem – zjevně za zády Motoristů a SPD – na dalším fungování vzájemných vztahů. Bude s hlavou státu jednat sám, nejen v zahraniční oblasti, jelikož se shodli na tom, že se dosavadní model neosvědčil. Odclonil tak koaliční radikály, kteří mu přerůstají přes hlavu.
Zrušení pravidelných koordinačních schůzek čtyř nejvyšších ústavních činitelů s cílem sjednotit postoje státu v zahraniční oblasti není šťastné, ale v tomto případě je pochopitelné. Schůzky prakticky zrušil Okamura, jenž napadl prezidentem připravené teze k jednání 26. ledna, jež se nakonec neuskutečnilo.
Okamura se mimo jiné vymezil proti tezi, že „ruská agrese vůči Ukrajině představuje největší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku i celou Evropu“. Za celou vládu prohlásil, že Pavlovy názory jsou v rozporu s vládním programem. O čem tedy jednat?
Zavedení bilaterálních schůzek je současně pokusem vrátit se do modelu, kde je garantem zahraniční politiky vlády premiér, nikoli ministr zahraničí s omezenými kompetencemi a už vůbec ne předseda Poslanecké sněmovny. Macinka s Okamurou si to vykládali jinak a Babiš oslabený trestní kauzou jim ustupoval.
Ukončení Turka
Babiš ukončil debatu, jestli bude Filip Turek ministrem, jejíž výsledek byl daný předem. „Otázka pana Turka ve vládě je uzavřená, protože pan prezident není ochoten jmenovat pana Turka ministrem. Tohle už je pryč, k tomu už se nebudeme vracet,“ uvedl, ale zároveň dodal, že nebude tlačit na Motoristy, aby navrhli jiné jméno.
Turek reagoval ujištěním, že Motoristé své pozice nemění a žádné jiné jméno nebude. „Nebudeme řešit problémy pana prezidenta,“ říká kontroverzní politik, jenž se definitivně octl mimo hru. „Prezidentovy problémy“ by mohl vyřešit Ústavní soud po podání kompetenční žaloby. Vláda k ní ale nepřikročí, protože se obává další porážky.
Lídr Motoristů naznačuje, že se jeho původně dočasná funkce vládního zmocněnce může protáhnout minimálně na dva roky do prezidentských voleb, v nichž si slibuje výměnu hlavy státu. To je dětinská strategie s nejasným vyústěním. Macinka má pravdu, že Motoristé přepisují dějiny politologie – jako bizarní příklad cimrmanovských slepých uliček.
Tady ale končí legrace a premiér by měl zakročit. Stav, kdy je resort životního prostředí fakticky neřízený, není udržitelný. Lze si jen obtížně představit, že by Macinka se svým svérázným osobnostním ustrojením vedl dva resorty provizorně déle než několik týdnů.
Není možné přihlížet k Turkovým eskapádám, že Česko může v EU zastupovat slovenský ministr Tomáš Taraba, vzešlý z extremistického podhoubí. Co udělá premiér? Bouchne do stolu až po svém nevydání k soudu, což někteří očekávají?
Neudělá to. Obává se předčasných voleb minimálně proto, že Motoristé mohou ukončit svoji jepičí politickou pouť, a podpora vlády je na 32 procentech. Po třech týdnech vládnutí jí nevěří třetina jejích voličů, zejména Motoristů.
Nastražené miny
Závěry schůzky obou nejvyšších ústavních činitelů skrývají nastražené miny. Jsou v přímém rozporu s tím, co dosud předváděli nejen Turek s Macinkou, ale i prokremelský blok SPD.
„Prezident republiky je přesvědčen, že předseda vlády bude tlumit případné rozpory s koaličními partnery a ministry vlády tak, aby nevyvolávaly situace, které ohrožují české zájmy nebo oslabují pozici ČR v zahraničí,“ uvádí tisková zpráva Pražského hradu.
Macinkovy a Turkovy skandály, protiukrajinský džihád Tomia Okamury, ale i zbabělý přístup vlády ke garancím půjčky Ukrajině a neochota dodržovat spojenecké závazky zvyšovat výdaje na obranu oslabují pozici Česka v zahraničí už nyní. Lze si představit, že třeba SPD změní svoji radikální rétoriku?
„Oba politici se také shodli, že není možné, aby Ministerstvo zahraničních věcí jakkoli přestalo spolupracovat a komunikovat s prezidentem a Kanceláří prezidenta. Takový stav by omezoval fungování české zahraniční politiky a důležité funkce státu,“ pokračuje zpráva. Macinka přitom krátce předtím zopakoval, že bude hlavu státu ignorovat. To není chování diplomata, ale nedospělého jedince s patologicky zduřelým egem, jenž se z debaty vyřazuje sám.
Nedořešená zůstává otázka zrušení návrhů všech velvyslanců, kterou bude Pavel projednávat přímo s Babišem. Prezident zároveň očekává, že jeho účast na summitech bude vycházet z tradičního zastoupení. Premiér rozhodnutí o jeho účasti na summitu NATO odložil do června. Na rozdíl od Macinky, jenž ji blokuje, stále není schopen říct svůj názor.
Poslední konfrontace?
Z výše uvedených důvodu bude udržení příměří velmi složité. Už téhož dne porušil klid zbraní oznámený premiérem Macinka dalším primitivním útokem na prezidenta v Poslanecké sněmovně. Macinkův agresivní slovník nápadně nese rukopis okruhu Institutu Václava Klause, z něhož vzešel.
Premiér vzkázal Macinkovi z Itálie, že doufá, že to bylo poslední konfrontační vystoupení směrem k Hradu. Mýlil se, jelikož místopředseda vlády poskytl rozhovor Českému rozhlasu, kde pokračuje v zákopové válce s prezidentem Pavlem.
„Pan prezident se rozhodl, že chce blokovat politický program Motoristů a nové vlády, ale to se mu nepodaří. Svým protiústavním vzdorem v podstatě docílil toho, že Filip Turek je stejně na ministerstvu životního prostředí jako vládní zmocněnec a vztahy mezi Kanceláří prezidenta a Černínským palácem jsou poměrně nedobré,“ říká člověk, který Zemanovo blokování některých ministrů schvaloval jako geniální.
Klíčovou otázkou proto zůstává, zda si Babiš skutečně dokáže v koalici zjednat pořádek. Je skutečně zklidňujícím prvkem, jak ho stylizuje jeho aparát, nebo jen defenzívním improvizátorem? Kontrolní otázka zní: Podá uražený Turek žalobu na prezidenta?
