Výběr ministryně spravedlnosti Taťány Malé mnohé, včetně autora této glosy, určitě překvapil. Četní se k ní vyjádřili značně kriticky, počítaje v to i váženého redakčního kolegu Olivera Adámka (Babišova věrná s pochybným titulem. To je nová ministryně Malá - reflex.cz, 23.6.2018). V rámci názorové plurality si zahraji (částečně) na pověstného belzebubova advokáta. Tedy alespoň ve dvou věcech, které mne systémově dlouho rmoutí.
První hřích.
T. Malé je mj. vyčítáno, že vystudovala práva na soukromé vysoké škole v Bratislavě. Například Jiří Pospíšil z TOP 09 kriticky konstatuje, že titul z této školy ji neopravňuje k tomu, aby v České republice vykonávala funkci soudce, advokáta nebo notáře.
Dodejme, že bývalé ministryni spravedlnosti Heleně Válkové se zase vyčítalo, že profesorský titul z oblasti trestního práva získala na trnavské (a ne třeba na pražské či brněnské) právnické fakultě.
Nepřestává mne udivovat oblíbený mýtus, že ministrem spravedlnosti by se měl stát „nejlepší právník zemi“ a třeba ministrem zdravotnictví profesor ortopedie či zasloužilý gynekolog ověnčený mnoha diplomy a vědeckými oceněními.
Nalejme si čistého vína, ministr spravedlnosti není ministrem soudců a advokátů, stejně jako ministr zdravotnictví nemá být vyslancem doktorů a nemocnic, ba naopak. Má to být ministr hájící zájmy všech občanů! Schválně zde píši občanů, ne voličů, má zastupovat relevantní zájmy všech, nejen těch, kteří ho volili, ale i těch, kteří nevolili vůbec nikoho! Není nic vzdálenějšího realitě, než že ideálním ministrem zdravotnictví bude zasloužilý „primář Sova“, který těm nemocnicím přece rozumí a má „dobré srdce“. Totéž platí přirozeně i pro ministryni spravedlnosti. Logicky chápu (nejen) Pospíšilovo politické mudrování, že T. Malá nemá kdovíjak prestižní diplom, politik Pospíšil prostě hraje svoji opoziční kartu, ale z pohledu práva a politiky to moc neznamená.
Rýpal by „pravicovým hodnotitelům“ mohl oponovat: najednou vám soukromé podnikání (zde soukromé školství) nevoní?
Nota bene ministrem spravedlnosti přece může být osoba zcela bez právnického vzdělání, a možná by to bylo v některých aspektech lepší, nebyla by tolik provázána s lobbistickými zájmovými skupinami.
Ku pobavení uveďme, že uvolněným radním pro legislativu v největší brněnské městské části je dokonce komunální politik nejen bez právnického vzdělání, ale i bez maturity.
Druhý hřích – žijeme ještě v právním státě?
Nicméně nechme akademické tituly stranou, a pojďme k tomu nejzásadnějšímu. Docela mne děsí, že se vzedmula dosti silná vlna obav, že prý A. Babiš jmenuje loajální ministryni spravedlnosti, aby mohl zamést pod koberec svoje trestně-právní kauzy. Na první pohled to vypadá sice logicky, ale je to jen populismus.
Kdo zná platné a účinné české trestní právo, tak ví, že ministr může konkrétní trestní řízení ovlivnit ve zcela homeopatickém množství. V právním státě rozhodují soudci, a na ty ministr spravedlnosti nijak reálně nemůže. Prostě nemůže! Laická představa, možná spoluutvářená sledováním Soudkyně Barbary, že ministryně zvedne telefon a předvolá si soudce a nařídí mu, jak má rozhodovat v konkrétní kauze, je absolutně mimo realitu. V nadsázce řečeno ministerstvo dnes možná tak může „za trest“ maximálně odložit příspěvek na vymalování soudní budovy nebo opravu výtahu.
Závěr
Uklidněme veřejnost – A. Babiš (ne)skončí v teplákách, nezávisle na tom, ať bude ministrem Ivan Veliký či Taťána Malá, tak to prostě v právním státě chodí.
Jako právník musím na konec důrazněji upozornit, že veřejnost úlohu ministrů spravedlnosti obecně značně přeceňuje. Pravda, do značné míry za to mohou někteří politici (napříč stranami), kteří toto vnímání citovaných ministrů a ministryň ještě přiživují. Přirozeně především v případech, kdy se jim to hodí.
