Je možné, aby elitní psychiatr přispíval do časopisu, který se někomu nelíbí?
Vážený pane profesore,
na základě omylního čtvrtletního objednání Reflexu – což už nikdy více neobjednám.
Nemohu ale pochopit, proč Vy právě pravidelně Vaši stránku uvádějí, ve které jste jediným rozumným autorem. Tento časopis Reflex je naprosto nepochopitelná skupina jakýchsi miliardárem koupených slabomyslných „novinářů“, kteří buď uvádějí nesmysly, užívají spoustu cizích slov kterou čitatelé většinu nechápou a přede vším: tito tak zvaní novináři hrubým, hlavně agresivním a neslušným způsobem útočí neustále proti prezidentu republiky.
Vážený pane profesore, nebylo by rozumnější, publikovat Vaše úvahy v nějakém jiném časopisu?
V úctě Doc. MUDr. Richard Kluzák CSc
(Dotaz je v původním, doslovném znění, redakčně ani jazykově neupravený)
Vážený pane docente, to je tak říkajíc slovo do pranice. Ponechme stranou slabomyslnost, alkoholismus či osvícenost té či oné názorové strany a zamysleme se nad tím, kam vede srocování jednotných názorů pod jednu střechu. Jestliže rozdělíme svět na protistrany „kluků, co spolu mluví“, dojde uvnitř fanklubů postupně k myšlenkovému sjednocení, ideologizaci a degeneraci.
Jednotliví fanoušci stejného klubu pak plácají stejné nesmysly a svět se jim černobíle rozdělí na dobro a zlo: vše, co pochází od nich, je správně, vše, co pochází od těch druhých, je špatně. Mluví-li neslušně novinář, je to špatně, mluví-li stejně neslušně prezident (k…. sem, k…. tam), je to dobře.
Lže-li novinář, je to „hnůj“, lže-li prezident, je to umně maskovaná pravda (Peroutkův článek, novičok). Tímto způsobem se komunikace ve veřejném prostoru zacykluje do tzv. názorových bublin, „pokojů ozvěny“ (angl. echo rooms nebo echo chambers), kde se účastníci vzájemně utvrzují v tom, co si tak jako tak myslí, někdy i v bludech, a „kdo nejde s nimi, jde proti nim“. Uvnitř těchto bublin se vlastně přesvědčují přesvědčení a myšlenkový potenciál, je-li tam jaký, má mimo tyto bubliny poměrně malý dopad.
Vysvětluji to zde proto, že chce-li někdo v takovém světě prosadit rozumný názor, neměl by jej uplatňovat pouze tam, kde jej ostatní sdílejí, ale spíše tam, kde se k němu chtě nechtě dostane i ten nepřesvědčený. Některá tištěná média, Reflex v to počítaje, jsou zatím naštěstí ještě poměrně univerzální v tom smyslu, že je z různých důvodů čtou názorově dosti různí lidé, o čemž svědčí jak protichůdné ohlasy čtenářů, tak například i váš dotaz, jenž naznačuje, že jste se – byť třeba omylem – takto dostal do „klubu“, kam – soudě podle vašich slov – moc nezapadáte. No není to ohromné?
Představte si tu nudu, kdybychom se sešli v časopise, kde byste se vším souhlasil a nic by vám nestálo ani za takovýto dotaz. Takže to je jeden z vícero důvodů, proč se v dohledné době nehodlám přesunout jinam. Mimochodem – lidi v Reflexu jsou vesměs moc prima a stojí za to, věřte mi.
P. S.: Váš dotaz velice vítám ještě z jednoho důvodu. Někdy jsem totiž nespravedlivě podezírán, že si dotazy do Reflexu píšu sám. Vy jste však krásnou ukázkou toho, že to není pravda, protože na vás nemám ani myšlenkově, ani stylisticky. Tohle bych prostě nedal.
