Tomio Okamura

Tomio Okamura Zdroj: reprofoto ČT24

Referendum jen když se nám to hodí?

Jedním z velkých politických témat posledních dnů je obecné referendum. De facto je to i jedna z klíčových programových otázek, od které se patrně bude odvíjet i (ne)důvěra další vládě z dílny vítězného hnutí ANOfert.

Připomeňme, že před nedávnem se v Poslanecké sněmovně sešli opakovaně zástupci hnutí ANO, SPD, komunistů a Pirátů, aby projednali možnou budoucí podobu zákona o obecném referendu. Exministryně spravedlnosti, profesorka trestního práva Helena Válková (ANO) i předseda SPD Tomio Okamura následně médiím potvrdili, že mezi jejich subjekty panuje ohledně obecného referenda značná harmonie, a tak se zdá, že vše je na nejlepší cestě k uzákonění zmíněného institutu.

Zastánci referend s oblibou říkají, že lid má právo se přímo vyslovit k důležitým otázkám státu, nota bene je to jeho země, tak ať lid rozhoduje. Dnes patří mezi klíčové podporovatele referend hnutí SPD a KSČM, nicméně v minulosti se pro referenda vyjádřila celá řada intelektuálů, které by šlo zařadit i do pomyslné „pražské/brněnské kavárny“, namátkou připomeňme např. z Prahy Jiřího Dienstbiera či z Brna vydavatele Deníku Referendum Jakuba Patočku.

Kdo je proti referendům, jako například poslanec Marek Benda, tak je či býval ihned okřiknut, že nechce, aby lid spoluvládl, a je označen div ne za nedemokratického autoritáře.

Nicméně položme si několik otázek, zda byste je svěřili do rozhodování „moudrému lidu“.

1. Má Česká republika vystoupit z EU?

2. Mají se snížit daně z příjmu FO a PO na polovinu?

3. Má se zcela zrušit daň z převodu nemovitosti (popř. doplňte jinou daň dle svého úsudku)?

4. Má se znovuzavést trest smrti?

5. Mají Romové (Vietnamci, Bulhaři…) ztratit nárok na sociální dávky?

6. Má se zrušit Česká televize?

7. Podporujete zrušení Senátu PČR?

8. Má ČR zrušit Nejvyšší správní soud?

9. Mají se platy soudců všech soudů snížit o 35 procent?

10. Má Česká republika vystoupit z NATO?

Pakliže jen naznačíte, že byste chtěli v referendu položit takovouto či obdobnou otázku, ihned i ten nejsofistikovanější zastánce zavedení institutu referend začne křičet: Takové otázky nemožno přece lidem dávat. Jste se zbláznil, člověče?

Povězeno po lopatě, na zastáncích referend asi nejen mě do značné míry rozčiluje, že referendum chtějí, jenom když se jim to hodí.

Jsou jako pověstná chytrá horákyně (resp. chytrý horal, abychom byli genderově korektní), někdy je pro ně lid dostatečně chytrý a odpovědný, tak by mu to rozhodování i svěřili, ale v zásadě jsou lidi „blbci“, takže musíme referendum nastavit tak, aby se v něm stejně nic zásadnějšího či kontroverznějšího nedalo rozhodovat.

Závěr

I na základě výše napsaného autor tohoto komentáře dochází k závěru, že k parlamentní demokracii našeho středoevropského typu institut obecného referenda zkrátka a dobře nepatří. Je to de facto institut, který neumožňuje dobře rozhodovat o složitých či kontroverzních otázkách. Mám za to, že existence dnešního místního a krajského referenda plně Česku postačuje.

Na úplný závěr podotýkám, že nerozumím mudrlantům tvrdícím, že díky referendům se prý dostaneme na úroveň Švýcarska. Sancta simplicitas! Švýcarská konfederace je bohatým státem spíše navzdory častým referendům, a rozhodně nikoliv díky tomuto institutu.

Snahy o zasazení této švýcarské rostliny v české prostředí mi připomínají snahu pěstovat na Vysočině místo brambor ananas.

Autor je právník a publicista