Nestává se často, aby se obyčejný trestní případ stal námětem pro pořádání semináře v Poslanecké sněmovně. Nicméně případ trestního stíhání podnikatele Shahrama Abdullaha Zadeha se už dávno vymkl mezím normálnosti. Ze spisu záhadně mizely různé dokumenty, policie vykonávala nátlak na svědky, když byl Zadeh po několika měsících propuštěn z vazby na kauci, byl vzápětí opět zatčen a umístěn do vydávací vazby kvůli žádosti o vydání do Íránu. A to i přesto, že je českým občanem. Vrcholem pak bylo, když jeho advokáti zjistili, že po propuštění z vazby policie odposlouchávala jeho hovory s nimi, a co víc, dokonce je zařadila do vyšetřovacího spisu.
Případ okamžitě vzbudil bouři v advokátní komunitě. Ostrý nesouhlas vyjádřila s postupem policie Česká advokátní komora, Unie obhájců kvůli tomu dokonce podala trestní oznámení. V uvedeném postupu šlo přitom jasně o záměr. Odposlechy sice vznikly kvůli podezření, že Zadeh kvůli své původní věci, v níž je obžalován z daňového úniku, ovlivňuje svědky, ale tuto novou věc vyšetřovali identičtí policisté a dozoroval identický státní zástupce, takže dobře věděli, že Zadeh komunikuje se svými obhájci.
Stát má v případě vedení trestního stíhání proti komukoli v rukách všechny trumfy a stojí za ním celý aparát výkonné moci. Obviněný má pouze svého obhájce. I proto historicky platí, že komunikace advokáta s obhájcem je nedotknutelná. Ve vazbě smějí spolu jednat bez bachařů, při výslechu, pokud se chce obviněný poradit se svým obhájcem, musí policisté odejít. V případě odposlechů jsou policisté povinni, jakmile zjistí, že obviněný hovoří se svým obhájcem, odposlechy stopnout a zničit. Jenže v tomto případě policisté nejenže záznamy nestopli a nezničili, ale dokonce je zanesli do vyšetřovacího spisu.
Obžaloba má tedy k dispozici celou strategii obhajoby. Dozorový státní zástupce Michal Galát z VSZ Olomouc postup omlouvá tím, že Zadeh byl nejdříve odposloucháván ne jako obviněný, ale jako podezřelý, a tudíž nešlo o vztah mezi obviněným a obhájcem, a teprve za situace, kdy bylo zahájeno trestní stíhání a byly zjištěny hovory mezi obviněným a obhájci v primární daňové věci, byla učiněna opatření ke zničení těchto odposlechů.
Výmluva hodná syčáka z páté obecné. Státní zástupce si musel být velmi dobře vědom, že Zadeh je trestně stíhán v jiné trestní věci, kterou sám označuje jako „primární daňovou věc“, a zaznamenané hovory se týkají právě této primární daňové věci. Tvrzení, že šlo o jinou věc, v níž byl v procesním postavení podezřelého, a proto se nejednalo o vztah mezi obhájcem a obviněným, je účelovým a za dané situace až absurdním tvrzením z hlediska věcné stránky věci. Podle advokáta Lukáše Trojana, který podával kvůli odposlechům trestní oznámení, ale není od věci nezmínit i procesní stránku věci. Dle jeho přesvědčení je minimálně v kontextu rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva nepřípustné zaznamenávat jakoukoliv komunikaci mezi advokátem a klientem bez ohledu na procesní postavení klienta a v daném kontextu lze odkázat na judikaturu ESLP.
Tvářit se, že v jednu chvíli je Zadeh odposloucháván jako podezřelý a v jinou chvíli jako stíhaný, podle toho, o čem se zrovna se svými advokáty baví, je prostě absurdní. Nemluvě o tom, že i pasáže z odposlechů, jež se týkaly případu, kvůli němuž stojí Zadeh před soudem, skončily nakonec ve spise. Advokáti v současnosti prověřují podezření, že odposlechy dokonce měl k dispozici soudce, který vede ve věci údajných daňových podvodů hlavní líčení. Pokud by se toto potvrzení potvrdilo, šlo by o násobně větší skandál, protože obhajobu by neznala pouze obžaloba, ale i „nezávislý“ soud.
Stejně tak nejapná je Galátova výmluva, že odposlechy policie provádí strojově přes záznamové zařízení a přístroj nedokáže posoudit, s kým dotyčná osoba hovoří. Podle ředitele Útvaru zvláštních služeb Vladimíra Šibora toto pracoviště nemá šanci zjistit, že hovoří klient s advokátem. Je pouze na policejním orgánu, jenž vede konkrétní vyšetřování, zda tuto skutečnost oznámí. Jsou totiž policisté, kteří oznámí číslo advokáta, a tak je rozhovor okamžitě přerušen. Je tedy vidět, že stačí chtít.
Lze tak jenom souhlasit s předsedou komise pro kontrolu odposlechů Danielem Kortem (TOP 09), jenž případ označil za největší porušení ústavně chráněné komunikace mezi obhájcem a klientem. „Opět je na tom namontované VSZ Olomouc, přičemž už ve vyšetřovací komisi k policejní reorganizaci jsme zjistili, že zákony pro toto VSZ neplatí nebo je překrucuje. Od roku 1989 se tady nic podobného, respektive v takovém rozsahu, ještě nestalo,“ dodává poslanec. Otázkou je, jak se s tímto hodnocením popasují příslušné kárné, respektive trestní orgány. Zatím to vypadá tak, že stejně jako jiné přešlapy v Zadehově kauze zametou i toto bezprecedentní pošlapání ústavních práv pod koberec.
