Vztahy mezi Ruskem a USA jsou v posledních letech mizerné, zatěžují je především sankce uvalené Západem na největší zemi světa, ale i zásadní rozpory ohledně řešení situace na Ukrajině či v Sýrii. Jenže s příchodem Donalda Trumpa do úřadu se podle všeho rýsuje velká změna. Zdá se, že ruský prezident Vladimir Putin a Trump by si mohli více rozumět. Jak to ovlivní Evropu a Česko?
„Dostal jsem velmi hezký dopis od Vladimira Putina a jeho myšlenky jsou správné,“ oznámil Trump v pátek. Dopis je datován z 15. prosince. Přitom ještě ve čtvrtek Putin a Trump světu sdělili, že jejich země budou posilovat svůj jaderný arzenál a že „žádný agresor je neporazí“. Komu byl ten vzkaz určen, se můžeme jen dohadovat. Velmoci se někdy tváří jako přátelé, ale vždy zůstávají současně konkurenty. Říká se tomu „strategické vyvažování“.
Trump, na rozdíl od Baracka Obamy, hodlá hledat rychlou cestu k mírovému urovnání především v Sýrii, kde Rusko získalo kvůli výrazné a přímé vojenské podpoře diktátora Bašára Asada výhodnou pozici. Cílem nového amerického prezidenta je naprosté zničení Islámského státu (před volbami hovořil o nutnosti zabít všechny jeho bojovníků) a pak následné jednání o novém uspořádání této blízkovýchodní země. V tom by si s Putinem mohl rozumět, i když Asada považuje americký prezident za diktátora. Jak to vyřešit, je otázkou.
Ruský prezident v dopise Trumpovi kromě jiného píše: „Doufám, že budeme schopni přijmout skutečné kroky k obnovení spolupráce v různých oblastech“. A dodává, že by se to mohlo projevit právě i na mezinárodní scéně.
Putin především chce, aby Trump zatlačil na ostatní západní země a ty zrušily sankce proti Rusku, které na ně uvalily po okupaci Krymu. To není v případě Ameriky vyloučené, protože novým ministrem zahraničí se stane Rex Tillerson, bývalý šéf ropné společnosti ExxonMobil. Ten před lety velmi úzce spolupracoval s ruskou státní ropnou firmou Rosněfť, osobně zná Putina, několikrát se vyslovil proti mezinárodním sankcím proti Rusku a dostal v roce 2013 dokonce od Kremlu „Řád přátelství“.
Z podobných informací by mohlo plynout, že sbližování Ruska a Spojených států bude velmi nevýhodné pro Evropu. Jenže ani to se nedá očekávat, protože Trump neustále opakuje, že své spojence nikdy neopustí, ale požaduje po nich, aby se více podíleli například na financování NATO. V tom má pravdu. Jenže Evropa je k Rusku někdy ještě daleko podezřívavější, než Amerika.
Donald Trump přitom stihl za pár týdnů rozehrát hru na všechny strany. Hodně tlačí na Čínu a Írán, kterému nevěří ohledně dodržení jaderné dohody. Někde proto musí zabodovat. Podle všeho si k tomu vybral Rusko. Trump je ale také současně opatrný, pokud jde o ruské sliby. V pátek řekl: „Doufám, že obě strany dodrží to, co slibují, a nedostaneme se na jinou cestu.“ A právě to bývá v případě Ruska dost ošidné.
Že ale po lednovém nástupu Donalda Trumpa uvidíme v případě Ruska velmi rychlé reakce a pokus o restart vzájemných vztahů, si můžeme být jisti. Otázkou je, zda se k tomu přidá i Evropa. Ta je v pohledu na Rusko zásadně rozdělena a je tak zahlcena vlastními problémy (migrace, terorismus), že zatím není schopna najít pro jednání s Moskvou nějakou společnou platformu. Pokud se ale Trump s Putinem domluví, bude muset také reagovat.
